Pokud se na vysazování a dokonce přesazování vzrostlejších dřevin necítíte, oslovte zahradnickou firmu. Na přesazování existují i stroje, které obrýpnou kořenovou soustavu ze vše stran a vydobudou ze země jakýsi kužel, tedy kořeny včetně zeminy (kořenový resp. zemní bal).
Z letokruhů stromů nepoznáme jen jejich věk a případně světové strany, vůči kterým byl strom orientován, ale i různá fakta z minulosti, třeba velká sucha, chladné roky, napadení škůdci či požáry. Letokruhy například ukázaly, že velké sucho bylo na začátku 16. století, ovšem to sucho, které si pamatujeme mezi lety 2014 a 2019, bylo ještě horší a stále narůstá. I to řekly dendrologům letokruhy stromů.
Zájemci o podzimní výsadbu alejí, sadů, remízků ale i samostatných stromů mimo les mohou nyní zažádat o granty Sázíme budoucnost. K dispozici jsou hned tři výzvy: administrativně zjednodušený grant do 30 tisíc korun, výzvu do 150 tisíc a poslední, specifickou pro obec, která letos vysadí tradiční Alej svobody.
Pozvednout udržitelnost moderní architektury na novou úroveň, postarat se o splynutí nově vznikajících staveb s přírodou. Zkrátka a dobře, zařídit to tak, aby města budoucnosti neobývali jen lidé, ale byla funkční součástí širších ekosystémů.
Americká zahrada u Chudenic, místo mého dětství a dospívání, nádherná sbírka dřevin rozličného původu a památka na um někdejších zahradníků. A že najdete po rodu Černínů z Chudenic (též Czerninové z Chudenic, německy Czernin von und zu Chudenitz) v kraji mnoho stop. Americká zahrada je perlou, kterou nesmíte minout.
Výraz zlatý déšť je lidovým pojmenováním, které se používá především pro zlatici, tedy ten keř, který se hned brzy na jaře obsype žlutavým kvítím. Ve skutečnosti jsou však zlatým deštěm žlutě kvetoucí štědřence, jedovaté rostliny z čeledi bobovitých, jejichž semena (ale i květy a listy) mají zaručené smrtící účinky, a které vykvétají oproti zlatici o mnoho později. Štědřenec je navíc oproti zlatici košatá a o mnoho vyšší dřevina s širokou korunou.
Po shlédnutí příspěvků v diskusi pod článkem pana Dohnala o lišejnících, kterým autor vyvrací všeobecně zaběhlý a po internetu rozšířený mýtus, že lišejníky škodí dřevinám, parazitují na nich a mohou je i zahubit, jsem se rozhodl napsat pár řádků. Začnu ale ovocnými dřevinami, o lišejnících navážu níže. Vypadá to totiž, že na lišejníky se svádí kdeco prostě již jen proto, že na mnoho lidí nepůsobí pěkně, a že jsou prostě vidět. A obávám se, že v některých případech jde až o nenávist. Chudáci lišejníci...
Škodí lišejníky stromům? V krátkosti - ne. Nemají to zapotřebí. Na stromy, skrze jejich povrch, kůru, nejsou nijak interně napojené. Žijí přisedlé na jejich povrchu, to ano, ale necítí potřebu nějak pronikat do hloubky. Ostatně, nemají ani čím. Nemají totiž žádné kořeny, vlášení a kořínky, kterými by se mohly nějak napíchnout. Jen se přidržují jejich zbrázděné plochy svými stélkami, jako podložky.
Různé zdroje, různé názory, různí lidé, různé pohledy. Objektivně musíme říci, že je velmi sporné označit nějaký rostlinný druh jako nejohroženější na světě. Je to ta anebo ona anebo obě podobně? Navíc by se kriticky ohroženým rostlinám určitě nelíbilo, že v souvislosti s nimi soutěžíme v anketě o nejohroženější druh. Skoro by to navádělo k tomu, aby někdo zlikvidoval poslední exempláře svého favorita a nechal na planetě pár posledních kousků. Třeba jen kvůli zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Anebo ceně za sazenice, na které vlastní monopol.
Věděli jste, že ibiškový čaj je egyptským národním nápojem, kterému se říká karkade? Že květy ibišku se především na blízkém východě kandují nebo nakládají do cukru? A že je ibišek nazýván „květinou z Havaje“, kde se stal pro svou krásu národní rostlinou? Přečtěte si další zajímavosti o ibišku včetně jeho nároků na pěstování.
Pokácení statného stromu, který z nějakého důvodu překáží, případně je vyloženě nebezpečný, není často vůbec snadnou záležitostí. Obvykle není možné postupovat jako při kácení stromů v lese, čili složit na zem celý strom naráz. Navíc to nemůžeme bez povolení provádět, kdykoli se nám zlíbí.
Mýty o tak nebezpečných stromech, ke kterým se nesmíme ani přiblížit, jsou staré jako lidstvo samo. Většinou ale zabíjelo něco, co bylo na stromě či ve stromě ukryté, tedy nejčastěji něco živočišného. Jenže mancinela obecná, která roste při pobřeží tropické Ameriky, je opravdu extrémně nebezpečná. Proč?
Ani ta nejkrásnější zenová zahrada nebude nikdy poklidným místem k odpočinku, pokud bude pohodu v ní neustále narušovat lomoz a rámus z okolí. Naštěstí – když už nejde takovému hluku jinak zamezit – pořád se dá trochu utlumit, rozptýlit či odvést a přesměrovat jinam.
Stromy chválíme na každém kroku. Zaslouží si to. Jenže kromě obdivu a chvály je tu také pár výtek, na něž se při všeobecném potlesku a ovacích rádo zapomíná. S rozrostlými dřevinami se nepojí jen radosti, ale i starosti. A některé druhy stromů, u domu i na zahradě, ale i v parcích a jinde ve veřejném prostoru, umí být i zdrojem pořádných nepříjemností.
Co je malé, to je milé. Stačí jen vědět, kolik místa máte teď – a kolik ho bude zapotřebí za 10 let – jaké jsou v místě světelné podmínky a zda chcete pěstovat miniaturní jehličnany ve volné výsadbě, anebo v květináči. Nebo klidně v nočníku, protože místa tyhle drobotiny skutečně moc nepotřebují.
Když se denní teploty ustálí nízce nad nulou, neprší a není moc vlhko, můžete se pustit s nůžkami do práce na zahradě klidně i teď. V únoru.
Tis roste v naší přírodě odpradávna, ovšem lesní hospodářství s ním tak nějak nepočítá a do zahrad po něm také nesaháme příliš často. V zahradách vítězí především zeravy ve všech možných kultivarech, v lesích pak dřeviny s nejlepšími produkčními schopnostmi. Přitom právě tis je skvělou volbou, tedy hlavně pro naše zahrady, a je jen velkou škodou, že nebýt parků a hřbitovů, skoro bychom na něj již zapomněli.
Rod musanda zahrnuje přibližně sto druhů tropických keřů, menších stromků, ale i bylin. Pro okrasné účely jsou pěstovány především nápadné musandy červenolisté, ale i jiné druhy.
Kdybych měl v zahradě vilíny, právě teď v zimě by mi kvetly. Ne, není třeba házet flintu do žita, už za rok to může být jiné. A svými květy budou zdobit vaši zahradu až do prvních jarních kvítků deroucích se z půdy. Navíc jsou tyto keře dokonce i zdravotním zázrakem.
Baobaby nemůžeme v našich podmínkách pěstovat jako stromy, ale v květináči si můžeme ve svém bytě tuto raritu piplat neomezeně. A ani nemusíme být zrovna milovníci bonsají. Sazeničky baobabu si přitom můžeme pořídit férově a dostatek semen k vyklíčení nám poskytne jediný plod. Nejčastěji se u nás dostaneme k semenům a sazeničkám afrického baobabu prstnatého.