Carterton je poměrně malebné novozélandské městečko, ale místní klima úplně pohádkově vlídné tu není. Majitelé menšího bungalovu, mladý pár, zjistili po dvou letech bydlení, že jejich dům je na místní extrémní podmínky hrubě nepřipravený.
Kvůli velkému množství jednoduchých jednovrstevných okenních skel a minimální izolaci tu bylo léto i zima nesnesitelné. Oba majitelé vzpomínají na to, že se potýkali s úmornými letními 40 °C, zatímco v zimě klesaly teploty pod -10 °C. Obydlí tak bylo prakticky neobyvatelné. K jeho dalším neduhům patřilo i to, že dům je orientován na západ, takže v zimě je vystaven slunečním paprskům - kvůli řadě stromů, které stíní pozemek - až v pozdně odpoledních hodinách. Interiér byl v létě příliš světlý a v zimě příliš tmavý. A pobyt na zahradě také nebyl příjemný, protože se nebylo kam schovat před větrem.
Strojovna, technická i pohotovostní místnost
Mladý pár se ale nehodlal odstěhovat, výzvu nedostatečnosti bydlení se rozhodli řešit na místě. A protože jim kutilská svépomocná práce nebyla cizí, pustili se s vervou do díla. Počínat si přitom museli chytře, s rozvahou. Tížil je totiž dost omezený rozpočet. A tak rekonstrukci pojali jako skládačku, kde každým dílkem navíc řešili vždy ty momentálně nejpalčivější problémy. Současně si chtěli počínat ekologicky, udržitelně. Proto – když už investovali – tak do spíše lokálně dostupných materiálů a nenáročných řešení, minimalizujících stavební odpad. A technologií podporujících soběstačnost.
„Museli jsme se zaměřit na praktické věci: jednoduché robustní detaily; možnost zhotovení práce se základními dovednostmi a nástroji, flexibilní a víceúčelové prvky,“ popisují. Proto vsadili na průběžnou panelovou izolaci, zvenčí opláštěnou dřevěnou proti-dešťovou clonou, a k obývacímu pokoji přistavěli přístavbu, která pomáhá lépe kontrolovat tepelné vlastnosti celého domu. Netradičně komponovanému obýváků přezdívají „strojovna", protože využívá nově dodané vysokoúrovňové zasklení k zachycení ranního slunce, a průběžně akumuluje vzniklé teplo v zóně pod ním.
Tuto sluncem vyhřívanou strojovnu pak doplnili systémem pasivního potrubí a klimatické rekuperační jednotky, která ohřívá vzduch z domu za slunečných zimních dnů, a v noci zabraňuje úniku tepla ven – případně v létě odvádí přebytečné teplo z domu. V zásadě tu nepřidávali na síle izolace, ale rozvíjeli objekt o přístavby, které vytvářely tepelné přechody. Jedním z nich je i „pohotovostní místnost", která je napůl venkovní, prostorem, a poskytuje obyvatelům ochranu před větrem a deštěm. Je výchozím bodem pro vstup na terasu paluby, která obkružuje celý dům, a zpřístupňuje skrytá zákoutí zahrady.
Wairarapa DIY: udělej si sám
Ke garáži pak přiléhá prádelna a technická místnost, kde je uložena baterie, zásobovaná energií z malé solární farmy. Je usazena na loučce – zahradě, které dominuje sečením neudržovaná kvetoucí zeleň. Dům se stal přehlídkou jednoduchých řešení, které vzdávají hold svépomocným stavebním postupům. Interiér pak hostí všemožně sesbíraný nábytek, různé repasované a vyspravené kousky. Proto obydlí není zrovna přehlídkou elegance nebo vybraného stylu, ale bez atmosféry určitě není. Jen působí dojmem skládačky, kde žádný dílek nepochází z katalogů, ale prošel si lidskýma rukama.
Domorodci, Maoři žijící v novozélandském regionu Wairarapa (kam spadá i Carterton), nemají ve zvyku věci vyhazovat. Když jim přestanou fungovat nebo doslouží prvotnímu účelu, upraví je a zapracují do nějakého jiného nástroje, dají jim nový smysl a další využití. Na stejném principu fungovali i pár mladý kutilů z Cartertonu. Bungalov, ve kterém bylo v létě horko a v zimě pak mráz k nežití vyspravili tak, že je pro ně ideálním domovem.
Materiály: all-sorts design studio
Foto-kredit: Gary Venter
