Nový stavební zákon, který schválil Parlament 14.7. 2021 a účinnosti má nabýt 1.7. 2023, cílí na zbytečně složité povolování staveb s důrazem na stavby bytových domů. Přináší 5 zásadních změn, ovšem ještě před nabytím své platnosti má na kahánku. Tedy jeho část.
Poslanecká sněmovna podpořila 25.3. v prvním čtení roční odklad části nového stavebního zákona. V následujících měsících vznikne v týmu ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše nová novela tohoto zákona. Ta má sice ponechat princip „Jeden úřad, jedno razítko“, ale bude více zohledňovat ochranu životního prostředí a památek a také zruší plánovanou novou soustavu státních úřadů v čele s Nejvyšším stavebním úřadem. Definitivní verze novely by měla být schválena již během tohoto roku.
„Stále platí původní plán, že si stavebník jen podá žádost a stavební úřad si veškeré záležitosti obstará sám, což zásadně ovlivní i digitalizace. Princip „Jeden úřad, jedno razítko” zůstane zachován, podobně jako Specializovaný stavební úřad. Ten bude mít na starosti velké stavby. Rozhodně totiž nechceme brzdit stavby dálnic, železnic nebo energetické infrastruktury,“ řekl ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. „Předložíme však opravený a vylepšený stavební zákon. Úřady mají být blízko lidem, ne se jim vzdalovat. Nová soustava stavebních úřadů by byla zbytečně drahá a také nepraktická. Nejvyšší stavební úřad také nevznikne jako samostatná instituce, ale jeho úkoly bude plnit Ministerstvo pro místní rozvoj,“ doplnil Ivan Bartoš.
Sněmovnou podpořený návrh odkladu však neruší stavební zákon jako celek. Jde jen o částečný odklad jeho účinnosti. Nový stavební zákon měl celý nabýt účinnosti k 1. červenci 2023. V červenci ale dnešním rozhodnutím Sněmovny začne platit pouze část týkající se takzvaných vyhrazených staveb, čili těch staveb, které se zaměřují na stavby dálnic, železnic nebo energetické infrastruktury. Na všechny ostatní stavby se o rok déle použije stará úprava. Nebude zřízena nová soustava stavebních úřadů, ale stavební úředníci zůstanou tam, kde jsou dnes, tedy nejblíže k lidem.
Novela stavebního zákona, která byla Parlamentem odhlasována 14.7. 2021, obsahuje kromě jiného 5 zásadních novinek:
1. Jednotnou soustavu stavebních úřadů v čele s Nejvyšším stavebním úřadem a jejich oddělení od samospráv. Zákonodárci se tím snažili řešit problém systémové podjatosti, konkrétně rizika zasahování místních samospráv do rozhodování o povolování staveb.
2. Zjednodušení a zrychlení stavebního řízení. Neúměrné délce řízení o povolování staveb by se mělo předcházet jedním společným řízením o povolení stavby místo současného územního a stavebního řízení a řady dalších zvláštních postupů.
3. Změny v územním plánování a změny v požadavcích na výstavbu.
4. Plánovací smlouvy mají ošetřit vztahy obcí a investorů, zákon obsahuje podrobnou úpravu plánovacích smluv, která poskytuje obcím i investorům větší právní jistotu ohledně toho, co může být obsahem jejich vzájemných závazků v oblasti budoucího využití území (zejména při budování veřejné infrastruktury). Obec může v územním plánu stanovit uzavření takové smlouvy jako podmínku realizace určitého stavebního záměru.
5. Zpřísňuje odstraňování a dodatečné povolování staveb takzvaných černých staveb, které byly postavené bez povolení nebo v rozporu s jeho podmínkami. Takovou stavbu bude možné, kromě splnění všech dalších zákonných podmínek, dodatečně povolit jen za podmínky, že stavebník jednal v dobré víře, Tedy za podmínky, že zákon neporušil vědomě. Zákon také výslovně říká, že pokud nebude žádost o dodatečné povolení stavby podána ve stanovené lhůtě, nelze stavbu dodatečně povolit.
Sami autoři novely přiznávají, že ji nepovažují za ideální, protože neobsahuje řadu dílčích pozitivních změn, které obsahoval původní návrh pro připomínkové řízení a pozměňovací návrhy. Ty však schváleny nebyly zejména kvůli odporu Ministerstva pro místní rozvoj a dalších resortů. Nebyla například využita možnost více posílit pravomoci obcí v oblasti územního plánování. Byla oslabena původně navržená konzistentní podoba integrovaného rozhodování a zároveň nebyly do zákona doplněny silnější záruky ochrany veřejných zájmů při tomto rozhodování. Především pak výslovný princip závaznosti odborného posouzení věci úředníkem s odpovídající kvalifikací. Ochrana před nečinností úřadů proto dle nich zůstala jen „na půli cesty“, jelikož zákonem sice byly stanoveny závazné lhůty pro rozhodování, nikoli však efektivní nástroje pro jejich vymáhání.
Zdroj: novystavebnizakon.cz, pirati.cz, mmr.cz
