Co mají tyto tři rostlinné druhy společného? Dlužely jsou totiž kříženci dlužich a mitrovniček, což jsou ovšem rostliny dvou různých rodů, nikoli druhů jednoho rodu. Dlužichy zná určitě spousta zahrádkářů, ale mitrovničky již patří mezi méně známé rostliny. Jejich půvab je však nepřehlédnutelný. Začněme ale mezirodovým křížencem. Dluželou.
Hlaváč kavkazský, trvalka, která dorůstá výšky 0,5 až 0,6 metru (i 0,9 metru). Tvar rostliny je trsovitý, rozvětvený a vystoupavý, zelené listy mají tyto hlaváče celokrajné, kopinaté a vstřícné, krásné květy jsou pětičetné a fialovomodré se světlejším středem, uspořádané ve dvou až tří centimetrových strboulech. Zajímavostí je, že jsou okrajové květy obvykle až dvakrát větší než ty středové. Plodem rostliny je nažka zajímavého vzhledu.
Mavuň červená, sličná trvalka, která se v sezóně rozrůstá až v keře a kvete dlouho, od května do září, respektive až do zámrazu. Přitahuje přitom včely a motýly, čímž ještě více nabývá na půvabu.
Také se již těšíte na jaro a na první kvítky ve svých zahrádkách? Prvosenky, lidově petrklíče, určitě zná každý z nás, ovšem čeleď prvosenkovité ukrývá i mnohá překvapení. A jedním z nich je právě prvosenka orchideokvětá. Vykvete vám však na rozdíl od našich známých primulek až v létě.
Možná jste si všimli, že právě v zimě, kdy trávníky fotbalových stadiónů zejí prázdnotou (pokud nejsou vyhřívané, ale takový luxus mají jen nejbohatší kluby), jsou tyto travní plochy opatřeny cedulkami zakazujícími chůzi po trávníku. A pokud byste to udělali a někdo by vás nachytal, potázali byste se se zlou, hnal by vás holí. Skutečně to však má značný smysl. Jaký?
Rod turan je dosti početný, zahrnuje cca 300 druhů rostlin vytrvalých i letniček a roste v Severní Americe, Evropě i Asii. Do našich zahrad pak pronikly především severoamerické druhy a kultivary turanů, kde vytvořily dvě velké skupiny. Tu první tvoří vyšší záhonové odrůdy a druhou odrůdy drobnější, vhodné hlavně na skalky a suťoviště.
Na skalky, do záhonů, suchých zídek i do mobilních nádob. Hvozdíky se prostě hodí všude. Jejich drobné, něžné kvítky, vyzdobí záplavou nálad každé místo, kam hvozdíky vysadíme. A jelikož obvykle nedorůstají větších rozměrů (větší výšky) a též kvítky mají drobnější, je třeba s nimi počítat v popředí a nebo na jinak výrazných místech.
Někomu může vadit, když při chůzi v trávě na boso šlápne na slizkou hmotu (i malé houbičky se na chodidlo po došlapu nalepí). A vyloženě nebezpečné jsou pak houby jedovaté. Pro vaše malé děti, ale i mnohá domácí zvířata. Navíc se u vás v zahradě může objevit třeba i takový kropenatec a „trip“ po konzumaci kropenatců, pokud není plánován, je též nebezpečný. Tyto houby totiž obsahují určité množství psilocybinu stejně jako lysohlávky. Jak se tedy hub v trávníku zbavit?
Pečujete o svůj trávník správně a nebo jej spíše hubíte a snižujete svou nevhodnou snahou jeho kvalitu? Často si myslíme, že se „snažíme jako blázni“ a ono nic. No jo, ovšem péče o trávník, to není jen stálé sekání na co nejnižší výšku pažitu.
Vertikutace a aerifikace trávníku je to samé? Častý omyl, který je natolik rozšířen, že o něm spousta lidí vůbec nepochybuje. Rozdíl je mezi nimi však zásadní! Vertikutace je vlastně prořezání trávníku noži v na sebe kolmých směrech, zatímco při aerifikaci jsou do trávníku zapichovány nejlépe duté hroty, které zároveň vytáhnou část zeminy, čímž dojde k provzdušnění.
Skalka, jak samotný název napovídá, by měla obsahovat nějaký kamenný prvek. Často se využívají nejrůznější kameny umístěné ve svahu, které představují skálu, mezi kterými rostou tak zvané skalničky.
Mozaiková seč trávníku je k přírodě šetrnější než plošné sekání travních ploch, pomáhá zadržet vodu v půdě a chrání biodiverzitu. Ovšem tento pojem také přinesl tak trochu zmatení pojmů. V jedné diskusi jsem dokonce narazil na názor, že by bylo lepší používat výraz například „etapová seč“, což i více odpovídá původnímu (starému) způsobu sečení luk. Slovo mozaika je v tomto případě zavádějící. Úřady je však vzaly za své.
I když slovo obyčejná této skalničce spíše ubližuje. Rozchodnice růžová je totiž rostlinou, která se dovede vypořádat i s tím nejdrsnějším podnebím, najdeme ji proto například v přírodě na severu Norska a nebo na Islandu. Navíc kvete neobvykle působivě, pěkně vypadá vlastně po celý rok a je univerzální léčivkou s širokou škálou zdravotních účinků.
Skalkaři, skalničkáři, prostě milovníci skalek a pěstitelé skalniček, často drobných a nenáročných rostlin, z nichž mnohé rostou na skalkách chudších na živiny. Tedy majitelé skalek simulujících podmínky, které alespoň trochu připomínají přirozená, nejčastěji horská stanoviště těchto rostlin. Jak skalky správně zazimovat a jakých chyb se vyvarovat?
Pokud vybíráte vhodnou travní směs, je třeba se rozhodnout, jaký druh trávníku vlastně chcete. Nakonec si lze zakoupit i směs luční pro zatravnění ploch nejen jednoděložnými rostlinami, ale také bylinami. Slovy zahradníků plevelem. Podle čeho travní směs vybírat?
Právě v září a říjnu je ideální doba na podzimní přípravu trávníku před zimou, jeho zazimování. Pokud je podzim mírný a teplý, trávník v tuto dobu roste jako z vody a pokud i dost prší, je potřeba jeho sekání častá. Určitě jej pak nesmíme nechat před zimou přerostlý. Zazimování trávníku, to však zdaleka není jen jeho sekání.
Pravidelně a nízko sečený trávník má určitě své kouzlo, ale po čase může působit až příliš fádně, pocítíme potřebu po změně. Navíc takové trávníky nedovedou poskytnout životní prostor zrovna mnoha živočichům, na rozdíl od louky. A péče o dokonalý trávník je prostě neskutečně náročná. Ale louka v zahradě? A jak to vlastně udělat? Jak přeměnit ten pravidelný, dokonalý travní porost na květinovou louku?
Hořké hořce opravdu nejsou, tedy svým vzhledem. Jejich nádherné, modré, zvonkovité květy, překvapí každého svým půvabem a křehkostí. A barvou až nasládlou. Přitom snesou i chudší půdy a výborně se hodí na zahradní skalky. Z jakých hořců můžeme vybírat a jak je pěstovat?
Jak poznáte, že se jaro překlápí v léto? Další etapa zahradnického roku o sobě dává vědět kakofonií řevu motorových sekaček, pištivým vrněním křovinořezů a svistem těch elektrických strunových kos, linoucích se ze zahrad. Pro jejich zvířecí obyvatele je to zvuk blíží se pohromy. Jak jí zabránit?
Některé rostliny se jmenují tak, že se svému jménu i podobají, u jiných je tomu naopak. A právě orlíčky sice nevypadají jako orel, ale část jejich květů připomíná orlí pařáty. V zahradách pak vyšvihnou opravdovou nádheru květnatou. Přitom jde většinou o trvalky, které se nám v zahradě postupně rozrůstají, především se snadno vysemeňují i kříží.