Pro jahodníky platí, že péče není nikdy dost. Pokud bychom na ně neměli čas, nemá vůbec smysl se jejich pěstováním zabývat. A platí to od výsadby až do odplození. Pak totiž začíná další etapa života jahodníků. A pro nás také další práce. Pokud se však budeme o jahodníky starat správně, odmění se nám každoročně bohatou úrodou.
Lehká humózní půda, dostatek vláhy a mírně kyselé pH
Jahodníky vyžadují lehkou, ale humózní půdu a dostatek vláhy. Platí též, že se jahodníkům daří nejlépe v půdách s mírně kyselou reakcí. Je proto třeba připravit dobré podmínky i v tomto směru. A každý rok pak obnovujeme přibližně čtvrtinu plochy. Příprava půdy a její následné udržování jsou klíčové. Nepřítelem jahod jsou nejen ptáci, slimáci a jiná „havěť“, ale také plísně a choroby. A že je jich dost. Pokud pak úrodu v daném roce sklidíme (a nebo někdo jiný za nás), je třeba o jahodníky dál pečovat. Nestačí jen čekat do dalšího roku. Předně je třeba vědět, jak dlouho jahodníky plodí a v kterých letech plodí nejvíce.
Tip: Přečtěte si, jak na jahodovou pyramidu.
Kdy jahodníky plodí
Jahodníky plodí nejvíce druhým a třetím rokem a ještě čtvrtým rokem je můžeme nechat, ale úroda již bude o něco slabší. V každém případě platí, že pokud máme v zahradě dostatek místa, nesázíme jahody po jahodách, ale na stejné místo je vrátíme nejdříve za čtyři roky. Stejně tak čtvrtým rokem po sklizni zlikvidujeme nejstarší řádky (a nebo lépe třetím) a vysadíme jahodníky nové.
Čili v případě čtyř řádků jahodníků by měl být jeden jednoletý, druhý dvouletý, třetí tříletý a čtvrtý čtyřletý (mnozí staré jahodníky likvidují již třetím rokem po sklizni). A pokud dobře počítáme, budeme řádků (prostor na další řádky) potřebovat 8. Ve čtvrtém roce čtvrtý řádek vyprázdníme a vysadíme pátý.
V dalším roce vyprázdníme třetí atd. Pěstování jahod je tedy dokonce i o počtech, nikoli jen o péči. Určitě je pak lepší mít k dispozici dva záhony a nové jahodiště budovat rok po roku na druhém záhonu, zatímco na řádcích vyprázdněných po jahodách pěstujeme něco jiného. Eliminujeme tak frekvenci postřiků, prostě chemické péče a zvyšujeme úrodu i kondici rostlin.
Klasika versus druhy stáleplodící
Dále je důležité, zda pěstujeme jahody stáleplodící a nebo nám plodí jen v červnu až červenci a na konci (resp. po půlce) července je třeba zasáhnout. U stáleplodících odrůd se dočkáme postupně plodů od jara až do podzimu v závislosti na počasí. Novou výsadbu proto provádíme až na podzim po sklizni. U měsíčních jahod navíc můžeme pod odplození ještě pokračovat se sběrem semen, v případě klasických jednou plodících jahodníků je pak třeba po půlce července začít připravovat půdu na novou výsadbu.
Začneme odřezávání šlahounů
Červencovou péči po odplození začínáme tak, že od jahodníků odřezáváme šlahouny, čímž zamezíme oslabování trsů a z odřezaných šlahounů si zároveň připravujeme novou sadbu. Ze šlahounů vybíráme pouze zdravé a silné sazenice, ostatní likvidujeme. Nikdy k výsadbě nevyužíváme poslední výhony na konci šlahounu, ty jsou nejslabší.
Odřezáváním šlahounů nově získané sazenice jsou určené pro předpěstování na záhonu ve sponu 8 x 8 cm, případně v mobilních nádobách, které zakopeme po sezóně např. ve skleníku a nebo necháme v chladné místnosti. Do záhonu před výsadbou sazenic nejprve přidáme rašelinu. Až na konci července či v srpnu pak vysazujeme předpěstované sazenice na nový, nejlépe dobře vyhnojený záhon. Počkat však můžeme i do jara, pokud máme sazeničky v mobilkách. Záleží na přístupu i možnostech.
Listy jahodníků nikdy nesežínáme, jelikož rostliny je využívají pro asimilaci. Sežínáním listů bychom trsy jahodníků zbytečně oslabovali. Odstraňování listů je doporučováno jen v případě viditelných listových chorob, s čímž obvykle souvisí i následný postřik.
A pozor, jahodníky vždy vysazujeme tak, aby jejich srdéčko zůstalo nad zemí. Jinak by za vlhkého počasí brzy zahnívalo, což je předzvěst odumření celé sazenice.
Kypření a hnojení půdy po sklizni
Půdu po sklizni jahod vždy zkypříme a pohnojíme například Cereritem, případně speciálním hnojivem určeným pro jahody. Hnojení NPK je zásadní obzvláště v chudších a kamenitých půdách. Nesmíme však zapomínat ani na organická hnojiva (hnůj a jiná). Rašelina je potom důležitá (a nebo kvalitní kompost) i kvůli pH. Prostě hnojit vydatně, jen v době plození vynechat hnojiva anorganická.
Těžké a podmáčené půdy jsou problémem
A ještě jednou pozor, jahodníky jsou obzvláště citlivé na soli v půdě a také na chlór (zalévat zásadně dešťovkou). A protože se jahodníkům daří nejlépe v lehkých půdách, musíme ty těžké vylehčit. Na těžkých půdách jahodníky trpí především nádorovitostí kořenů, o podmáčených půdách nemluvě. Zálivku ano, ale ne přemokření. Vlhkost, která trvale vzlíná z půdy, ohrožuje plody jahodníků plísněmi a srdéčko trsu uhnívá. Lehká půda se navíc dříve prohřeje a jahodníky se pak po zimě lépe a dříve obnovují a začínají kvést.
U vlhkých půd si však lze pomoci pěstováním na černé fólii, případně vydatným podkládáním jahodníků suchým materiálem. Třeba slámou. Pěstování na slámě je navíc vhodné i kvůli eliminaci plísní na plodech. Plody jsou pak i čisté, nejsou ušpiněné hlínou.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz
