Podzemní město v Turecku, most převezený přes oceán, výtah, který nejede rovně, nebo přístav, který pomohl Spojencům vyhrát válku. Inženýrské divy světa ukazují, co dokáže lidská vynalézavost, když narazí na zdánlivě neřešitelný problém.
Seriál vás provede podzemím i nad propastmi. Navštívíme podzemní město Derinkuyu, istanbulskou Baziliku Cisternu, australské Coober Pedy i brněnské vodojemy, kterým se říká podzemní katedrály. Projdeme nejstarší mosty světa, Ďáblův most v Kromlau, matematický most v Cambridgi i nejvyšší most světa v Číně. Ukážeme, jak se stěhuje sedmipatrová budova za plného provozu, jak carův palec změnil trasu železnice, jak se ve Francii dnes staví středověký hrad a proč jsou poslední lahvové pece anglických porcelánek technickým unikátem.
To místo vypadá jako vystřižené z příběhů spisovatele Tolkiena. Nejenom neuvěřitelně vypadající vyprahlou krajinou, plnou skalních věží a útesů. Ale především svou architekturou. Tou neviděnou, skrytou pod zemí. Připomíná důmyslně vytesaná města trpaslíků a zároveň i sluje skřetů.
Architektura může mít hluboký smysl pro humor, stejně jako archeologie. Někdy je to až jako nůž, který se vám zabodne mezi žebra a pořádně dloubne. Proboha, kde to vlastně žijeme? A co tady bylo před námi? Kdo zde žil, kdo tohle vytvořil? A proč? Záhadologové mají náhle prostřeno, jako by někdo rozložil prázdný pohádkový ubrousek a poručil mu čarovat. Co má pak teprve říkat obyčejný farmář, který tráví večery u svého jezírka a pořád mu vrtá hlavou, proč se generacemi jeho předků a sousedů nese pověst, že místní jezírka nemají žádné dno?
Pokud z výčtu architektonických pamětihodností Istanbulu vynecháte ty, které vznikly ještě předtím, než se města zmocnili osmanští Turkové, vyvstane před vámi v celé kráse jedna nepřehlédnutelná podivuhodnost. Velká Cisterna. Místo, které si prostě nesmíte odříct. Inženýrský zázrak, kterému bude brzy 1500 let.
Když přijedete do australského městečka Coober Pedy, na první pohled vás uvítá jen pustá, prašná krajina plná hromad hlíny a podivných komínů trčících ze země. Teploty tu v létě běžně atakují hranici 50 °C ve stínu. Přesto zde trvale žijí tisíce lidí. Jak to dokážou? Zhruba polovina z nich se totiž rozhodla přesunout svůj život tam, kam slunce nedosáhne – pod zem.
Na věčné časy a nikdy jinak? To už v Česku dobře známe. Ovšem to bratrské přátelství, z něhož se mezi Čínou a Sovětským svazem vyvinula vražedná paranoia, mělo o dost jiný průběh. A vyústilo i v docela jiná opatření. V podzemí Pekingu vyrostla síť propojených krytů, doslova celé město pod městem.
Padesát metrů pod tokijskými ulicemi se rozkládá jeden z největších inženýrských projektů světa – podzemní systém G-can. Tento síťový komplex tunelů a komor, chrání metropoli před tajfuny a přívalovými dešti, které ji sužují několikrát do roka. Moderní Japonsko pod zemí skrývá monument, jenž by se svou velikostí i účelem vyrovnal starověkým divům.
Park na Žlutém kopci láká v Brně k návštěvě sám o sobě. Příjemné prostředí pro chvíle klidu, výhled na Špilberk a historické centrum moravské metropole. Jenže největší bohatství lokality se ukrývá pod zemí. Působivá podzemní architektura vodojemů, které po vyčerpání vody a sanaci působí jako starověké chrámy, byla zachována, byť byla původním záměrem demolice. Vnitřní úpravy vedoucí k otevření unikátních prostor veřejnosti provedl ateliér David Prudík architekti a realizace nyní soutěží o Českou cenu za architekturu.
Kde se dříve hledalo zlato, tam se dnes simulují podmínky pro trvalé uložení vyhořelého jaderného paliva. Nahlédněte do více než osmikilometrového podzemního labyrintu u obce Čelina nedaleko Slapské přehrady, který se stal celosvětově ceněným vědeckým trenažérem a laboratoří pod záštitou ČVUT. Bývalá průzkumná štola z 80. let se totiž proměnila v unikátní podzemní laboratoř Josef, která pod hlavičkou univerzity funguje jako klíčové pracoviště pro podzemní stavitelství a jadernou bezpečnost v ČR. Provádí se zde i výcvik záchranných složek. Především však využití stabilního horninového masivu v nadloží o mocnosti kolem 100 metrů umožňuje Centru experimentální geotechniky FSv ČVUT provádět reálné in situ experimenty i výzkum inženýrských bariér.
Přestály záplavy, zemětřesení i lidské konflikty a stále stojí. Jaké příběhy ukrývají nejstarší mostní stavby světa a proč dodnes budí obdiv architektů i cestovatelů?
O takzvaném „Matematickém mostu“ v Cambridge kolují legendy. Jedna připisuje jeho vznik Isaacu Newtonovi, druhá Leonardu da Vincimu, třetí tvrdí, že drží pohromadě bez jediného hřebíku. Skutečnost je o něco prostší. Ale pořád dost fascinující.
Pouhou hodinu jízdy automobilem od hranic České republiky s Německem najdete Deutsche Märchenstrasse (Německou pohádkovou stezku). Místo, které je u nás známé spíše pod pojmy Pohádkový les Kromlau a také především Ďáblův most (Rakotzbrücke). Nečekejte ale dřevěné sochy pohádkových postav, pro tento park jsou kromě mostu typické vzrostlé stromy, azalky, rododendrony a kamenné sochy v rokokovém stylu. Ovšem právě Rakotzbrücke dodává parku neobyčejnou atmosféru. Jako byste se náhle ocitli v sídle elfů z Pána prstenů.
Na tom, že ve velšském Ceredigionu mají tři mosty, zase tolik divného není. I když je to vesnička malinká, nemá ani pět stovek obyvatel, leží v docela hornatém kraji, plném soutěsek a roklí. Trojice mostů by zde tedy dávala smysl. Ovšem to, že všechny tři stojí na jenom a tom samém místě, si už vysvětlení zaslouží.
Těžko spočítat, kolik je na světě mostů. Je však téměř jisté, že většina z nich by byla větší než ten, který se pne nad Abrilongo, říčkou, která je spíše potokem. Ostatně i ten její most je spíše malým můstkem, lávkou. Přesto nad podobnými, mnohem rozměrnějšími stavbami, vynikne. Čím?
Když jdou dobré konexe a dobré nápady takříkajíc ruku v ruce, není nemožné skoro nic. Své o tom věděl i Robert Paxton McCulloch. Podnikatel, který se do americké historie v minulém století zapsal hned natřikrát. Prodejem motorových pil, založením městečka Lake Havasu. A též koupí londýnského mostu a jeho převozem do Arizony.
Není to omyl, i když se většinou říká: „Pojedeme z kopce.“ O mostu mezi japonskými prefekturami Šimane a Tottori si ale lidé zvykli smýšlet jako o jedné velké klouzačce. I když tedy neprávem. K vizuální senzaci údajně nejstrmějšího mostu Asie totiž přispěla reklama.
Čína se zemí splněných snů a novodobých zázraků architektury stala už před několika lety. A projekty, jako například těmi v Kuej-čou, se dál stará o to, že jí ta libě znějící prvenství ještě nějakou dobu zůstanou. Už proto, že zdejší nový most – rekordní, nejvyšší na celém světě – bude opravdu těžké nějak překonat.
Z dálky vypadá, jako kdyby byl postavený ze sirek. Až když se k němu přiblížíte, uvidíte, že jej netvoří zápalky, ale hustá spleť kůlů a bambusových rohoží. Pokud ale jde o váš celkový dojem z bezpečnosti provozu po takové konstrukci, ten se po takovém zjištění o moc nezlepší. Přesto se Ko Paen počítá k nesmírně populárním stavbám. I když každý rok vzniká nanovo.
Evropské bankovky zdobí mosty, které dlouhá léta existovaly jen na papíře. Záměrně. Měly symbolizovat propojení Evropy, aniž by zvýhodňovaly členské země. Jenže v roce 2011 se našel někdo, kdo se rozhodl tuhle rovnováhu narušit. A mosty na bankovkách rovnou ukradl!
Legenda o tom, jakou roli sehrál carův palec při návrhu moskevsko-petrohradské železnice, je nesmírně populární. Traduje se dodnes a nejen v Rusku. Pravdivá nicméně není a ve svých doplněních vlastně vyvrací sama sebe.
Nejdražším realizovaným stavebním projektem světa nejsou pyramidy starověkých faraonů v Egyptě. A Velká čínská zeď, i když je nesmírně výrazným inženýrským počinem, čistě svými měřítky není největším lidským stavebním výtvorem. Prvenství největšího a nejdražšího stavebního projektu si vysloužilo mnohem „obyčejnější“ dílo. Systém dálnic ve Spojených státech amerických.
Tunely? S těmi běžně počítáme u automobilové a vlakové dopravy. Jinde na ně narážíme jen zřídka a třeba samo spojení „tunel pro cyklisty“ působí skoro dojmem nějaké kuriozity. V Norsku se teď ale chystají k počinu, který naše představy o podobných stavbách dost významně promění. Chystají se stavět tunel pro nákladní lodě. A ano, bude ohromný.
Nejdelší venkovní eskalátorový systém světa stojí v čínském Wu-chanu. Pod přístřešky tradičně stylizované architektury tu na sebe navazuje jednadvacet eskalátorů a několik pohyblivých chodníků, které dohromady měří 905 metrů. Jízda z metra až nahoru trvá věčnost, a proto připomíná spíš atrakci než běžný dopravní prostředek.
Hannoverský výtah, známý jako Kuppelaufzug, je naprosto jedinečný výtah. Byl důmyslně navržen tak, aby se pohyboval po sedmnácti stupňové parabolické křivce, a přitom vynášel návštěvníky na vyhlídkovou plošinu v kupoli budovy, aniž by zakrýval atrium pod ním. A pěkně se houpe.
Vadí vám výmoly na silnici? Nejste spokojeni s chybějícím kruhovým objezdem za vsí? Zkrátka, nelíbí se vám kvalita dopravní infrastruktury ve vašem okolí? Nestěžujte si a raději se ostatním staňte vzorem. Svépomocí. Alespoň tak to v posledních dekádách řešila socialistická Čína. Dobře to dokládá i tunel Guoliang.
Vybírat si mezi přírodními katastrofami a hledat, která je pro vás lepší? To dá rozum, že nejpřijatelnější asi bude ta, která se vám vyhne. V arménském kraji Vayots Dzor si ale vybrat uměli. Už od 60. let mají jasno v tom, že všechno je lepší než sela. Specifický typ povodní. Něco, čemu se ve světě odborně říká „bahnotok“.
Během letošní letní dovolené v Polsku jsem v kempu Sopot 34 narazil na věc, kterou jsem do té doby v životě neviděl. Uprostřed parného dne stála mezi chatkami neobvyklá válcová konstrukce hustě vypletená větvemi, po kterých neustále stékala voda. Když jsem k ní přistoupil, horký letní vzduch se jako kouzlem proměnil v chladivý a vlhký vánek. Kapičky vody dopadaly na celé mé tělo a osvěžovaly mne. Tento fascinující a přitom konstrukčně velice jednoduchý objev mě přiměl zjistit více o systému, který bez špetky moderní elektroniky a s pasivním procesem chlazení dokáže v horku ochladit své okolí až neuvěřitelně účinně. Jak toto zařízení vzniklo?
Jak se ve středověku stavěl hrad, když nebyly bagry, jeřáby ani motorové pily? Ve francouzském Guédelonu se rozhodli na tuhle otázku neodpovídat odhadem, ale pustit se do experimentu v životní velikosti. A jejich unikátní stavba už je téměř hotová.
Během prázdninových výletů a cest do zahraničí možná okem zavadíte o pamětihodnosti, stavební památky a divy architektury. U nichž vás nejednou napadne, jak dlouho je asi trvalo vystavět. Ta čísla budí obdiv a zároveň neklid. Dostavba Temelína nebo dálnic nám totiž dnes trvá déle, než třeba ve starém Egyptě budování Velké pyramidy.
Sedm pater, v objemu staviva přibližně 11 000 tun. Zkrátka objekt, který byl k nepřehlédnutí. A jevil se být i k nepřesunutí. Jenže budovu telefonní společnosti se přesunout o pár desítek metrů podařilo. Bez výpadků provozu a přerušení spojení. Zhruba před sto lety. Jak je to možné?
Prvořadá památka technická, a k tomu ještě i pořádně zajímavý kousek hezké staré architektury. Obojím dohromady je fabrika, kterou v roce 1787 nechali vystavět v anglickém Longtonu. Dnes funguje jako zajímavé muzeum, skanzen keramického průmyslu.
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A vojenští inženýři, ve dvouletém předstihu asistující při tvorbě plánů pro Den D, zoufalí skutečně byli. Úspěch Operace Overlord, jak bylo označeno připravované spojenecké vylodění v Normandii, totiž závisel na jednom stavebně-technickém řešení. Řešení, které ovšem dosud ještě neexistovalo.
Panelový kolos, který je nepřekonatelným bludištěm vchodů, dvorů a chaotických adres. To vypadá jako zaručená noční můra všech pošťáků, místo, kde doručovatelé zásilek raději dávají výpověď předem. Najdeme ji v Lucku. A tahle Velká ukrajinská zeď je velmi pravděpodobně tou nejdelší obývanou budovou světa.
