Jak zařídit domácnost pro seniora? Jak vybavit koupelnu pro starého člověka nebo člověka s omezením mobility? Netýká se to jen bytů, ale také celých domů nebo také zahrady, to vše vyžaduje jisté úpravy, aby se zde senioři mohli bezpečně pohybovat a plnohodnotně žít bez bariér.
Jistot v životě nemáme mnoho, ale jednou z nich je, že nikdo nemládneme. Je to samozřejmá pravda, tak proč nám zní tak pesimisticky? Především proto, že se na vlastní pokročilý věk většinou nijak zvlášť netěšíme. Nemohoucnost a neduhy stáří jsou celospolečenským strašákem hlavně proto, že náš svět a jeho architektura není designována pro seniory. Co se s tím dá dělat?
Jak vyplývá ze statistik ČSÚ, v České republice žije aktuálně více než 1 milion osob s handicapem, přičemž asi polovina je starší 65 let.
Nejen díky demografickým změnám se v poslední době dostávají do popředí potřeby staršího obyvatelstva. U koupelny platí obzvlášť, že by měla být praktická, bezpečná a měli bychom se v ní cítit dobře. Praktická řešení ocení nejen invalidé, ale právě i starší lidé.
Posviťme si na bezbariérové bydlení a hlavně pak vybavení koupelen pro invalidy a seniory – takzvaný invalidní program. Jakými pravidly se řídí?
Mládí není období života, ale stav duše. Tento citát je sice oblíbený, ale bohužel nevystihuje fakt, že v duši se můžeme cítit na rozverných dvacet, ale naše klouby, záda nebo oči za sebou mají několik desítek odžitých let a podle toho nás také omezují
K stáru jakoby těch životních radostí ubývalo. A letargie důchodového věku, ztráta zájmu o svět okolo, je nemoc, kterou moc léčit neumíme. Dobrou prevencí nicméně zůstává zahradničení. Poskytuje potřebnou stimulaci, je formou aktivního pohybu a cvičení, přináší radost a uspokojení. Jak by ale taková zahrada pro seniory měla vypadat?
V České republice je dlouhodobě zoufalý nedostatek domovů pro seniory, přičemž kapacita současných, zejména státních zařízení, nedostačuje.
Život ve stáří není žádný med. Ale aspoň trochu ochutit jej může inkluzivní design domácnosti, který umožní seniorům důstojně žít a postarat se sami o sebe.
Když se zeptáte třeba úředníků na Ministerstvu životního prostředí a Státním fondu životního prostředí, řeknou vám, že rozhodně rekonstruovat. Tedy pokud máte takovou možnost či vám nic jiného nezbývá. Upozorní na dotační program Oprav dům po babičce, který je určen obzvláště pro mladé rodiny s dětmi a nedostatkem prostředků na rekonstrukci, a vysvětlí vám, že tak přispívají ke zlepšení stavu našich obcí (ano, ruin je všude okolo nás pořád opravdu hodně), a že se tím také šetří úrodná půda, kterou by jinak zabrala novostavba stavěná takzvaně na zelené louce (greenfield). Nic proti tomu, záměr je to rozumný, jenže má i významná úskalí a mnohdy je opravdu lepší stavět znova, nové a na novém místě. Proč?
Inkontinence vás může potkat v každém věku, mezi pohlavími přitom rozdíly nedělá. Protože postihne během života více než třetinu populace, je zde vysoká šance, že inkontinence se týká i někoho z vaší domácnosti. Jak takové osobě vytvořit vhodné podmínky?
Pro někoho je to absolutně nemyslitelná věc, jiní to považují téměř za zcela samozřejmé. Někdo si tak počíná z ochoty se postarat o své staříčky, jiný to vnímá jako poslední možné východisko z krize bydlení, nebo nemožnosti uplatit hypotéku či nájem. S čím můžete počítat, když do vícegeneračního bydlení půjdete?
Ještě po celý rok 2021 se psalo v médiích o boomu chataření a chalupaření kvůli lockdownu. Chaty a chalupy šly doslova na dračku, zájem rekordně stoupl. A nyní? Kdo může, zase své chaty a chalupy začíná prodávat.
Zahrada, bezpečné místo pro vás a vaše potomky, příbuzné, přátele, návštěvy? Kdepak a buďme ještě docela rádi za stávající legislativu. Kdysi jsem četl v jedné knížečce o cestách po USA, že například ve státě New York, když zloděj přeleze váš plot a nešťastnou náhodou se při cestě za lupem utopí ve vašem bazénu, jste zodpovědní vy. Měli jste si bazén dostatečně zabezpečit.