Vše o ochraně přírody a ekologii v souvislosti s bydlením, stavbou a zahradou. Jak se chovat šetrně k životnímu prostředí, jak minimalizovat svůj dopad, jak bojovat se změnou klimatu?
Nikdo nepopírá, že vosa obecná je užitečný živočich. Jen bychom prostě byli raději, kdyby se ta jejich užitečnost projevovala jinde, než v bezprostředním okolí terasy, na které si chceme v klidu posedět.
Jestli vinařům, gurmánům, ale i jen obyčejným turistům vyrazí nějaké vinice dech, pak jsou to ty na Lanzarote, nejsevernějším ostrově souostroví jménem Kanárské ostrovy, oblíbené turistické destinaci. Zdejší vinice jakoby vypadly z fantaskních představ o budoucnosti lidského osídlení Marsu.
Ta nejsnazší řešení jsou někdy opravdu ty nejlepší. Dobře to jde vidět na příběhu vzniku prvních herbářů. Botanických kolekcí sušených rostlin, bez nichž se ani dnes úplně neobejdeme.
Letos se do soutěže zaměřené na adaptaci na měnící se klimatické podmínky přihlásilo rekordních 115 projektů. Přečtěte si o inspirativních řešeních v boji proti oteplování a suchu.
Slovo lepší v názvu článku může na první pohled působit sporně, jenže když se zeptáte odborníků, zda by stála za úvahu například konopná tepelná izolace či hliněné omítky, pokývají hlavou a řeknou. Připlatíte si, ale litovat rozhodně nebudete. Co je vlastně přírodní stavitelství, jaké alternativní materiály nabízí a proč je dobré o nich uvažovat?
Kdo nedá dopustit na hříbky, ať si na jaře udělá do lesa jen procházku. Ovšem právě celoroční houbaření, tedy kromě léta nejen na jaře a na podzim, ale i v zimě, povyšuje houbaře krůček po krůčku na odborníka. A jaro? Na houby je překvapivě chutné, i když je venku ještě dosti chladno.
Už to není záležitost fotbalových stadionů a sportovních arén. Umělé trávníky - travní koberce se syntetickými vlákny - se dnes úspěšně usazují na domácích dvorcích a zahradách. Jejich popularita je dnes jednoznačně na vzestupu. Pro životní prostředí a tím pádem ani pro nás z toho nic moc dobrého ve výsledku neplyne.
Jednoduše a prostě řečeno, houby místo proklínaného polystyrenu. Je to vůbec možné? Díky otevřeným hlavám se podhoubí již stává součástí udržitelné budoucnosti, jak je dnes moderní říkat. A je to docela slušné tempo, jaké začalo nové odvětví nabírat. První startupy jsou již i v ČR. A ve světě se myceliem začalo také nahrazovat maso a kůže či koženky.
Na jaro se to většinou neobejde bez rytí a přípravy půdy. A při tom rytí – v mělkém záhonku, kompostu nebo při přehazování uzrálého hnoje – na ně narazíte nejčastěji. Na bílo-žluté vypasené tučné válečky, kterým se říká ponravy. Co s nimi? Zabíjet netřeba, většinou totiž neškodí.
Po shlédnutí příspěvků v diskusi pod článkem pana Dohnala o lišejnících, kterým autor vyvrací všeobecně zaběhlý a po internetu rozšířený mýtus, že lišejníky škodí dřevinám, parazitují na nich a mohou je i zahubit, jsem se rozhodl napsat pár řádků. Začnu ale ovocnými dřevinami, o lišejnících navážu níže. Vypadá to totiž, že na lišejníky se svádí kdeco prostě již jen proto, že na mnoho lidí nepůsobí pěkně, a že jsou prostě vidět. A obávám se, že v některých případech jde až o nenávist. Chudáci lišejníci...
Škodí lišejníky stromům? V krátkosti - ne. Nemají to zapotřebí. Na stromy, skrze jejich povrch, kůru, nejsou nijak interně napojené. Žijí přisedlé na jejich povrchu, to ano, ale necítí potřebu nějak pronikat do hloubky. Ostatně, nemají ani čím. Nemají totiž žádné kořeny, vlášení a kořínky, kterými by se mohly nějak napíchnout. Jen se přidržují jejich zbrázděné plochy svými stélkami, jako podložky.
Představa hrdých indiánských válečníků putujících a bojujících na hřbet svých báječných mustangů do té doby, než Ameriku dobyl bílý muž a indiánské populace i životní styl zničil, je zcela mylná. Prokázalo se, že koně v Americe žili ještě před příchodem bílého muže, a že si je indiáni zřejmě vybili. Načež se do Ameriky vrátili zpět až s bílým mužem.
Drobnička je vodní rostlina, která měří pouze 0,6 x 0,3 mm (nejmenší druh) a okolo 1 mm (největší druhy). Když pak drobnička kvete, jsou její kvítky ještě menší, drobnější a hlavně silně redukované vlastně jen na pohlavní orgány. Je příbuznou nechvalně známého okřehku, toho prevíta, který při svém přemnožení omezuje okysličování vody ve stojatých vodních plochách, nejčastěji pak v okrasných zahradních jezírkách.
Slon nebo nosorožec, kterého zastřelil pytlák. Jen proto, aby se někdo o tisíce kilometrů dál mohl pochlubit soškou ze slonoviny, potažmo aby si někdo roh nosorožce nastrouhal do pití na podporu potence. Nenahraditelnost zvířete, zabitého fakticky jen z hloupého rozmaru, pochopitelně dráždí. Zvlášť když taková jednostranná poptávka po klech a rozích vede k vymírání celých živočišných druhů.
Nizozemsko je údajně jedním z největších producentů emisí skleníkových plynů v Evropě a právě holandské zemědělství se na celkových emisích podílí 46 procenty. Jenže právě plán snížit drasticky emise dusíku a amoniaku do roku 2030, čili roku takzvaného Green Dealu, zvedl farmáře ze židlí. Vláda jako by dle nich vzbuzovala dojem, že vůbec nedomyslela možné sociální dopady takového kroku.
Postavit se betonové šedi a černavému asfaltu, vymezit se vůči městům zbaveným života, zasadit se o návrat přírody. Manifestovat přitom touhu po změně, škádlit úřady nabouráním představ o veřejném vlastnictví. Ne planými slovy, ale přímou akcí. A jasně, zahradničit a tím dělat svět hezčím místem pro život.
Různé zdroje, různé názory, různí lidé, různé pohledy. Objektivně musíme říci, že je velmi sporné označit nějaký rostlinný druh jako nejohroženější na světě. Je to ta anebo ona anebo obě podobně? Navíc by se kriticky ohroženým rostlinám určitě nelíbilo, že v souvislosti s nimi soutěžíme v anketě o nejohroženější druh. Skoro by to navádělo k tomu, aby někdo zlikvidoval poslední exempláře svého favorita a nechal na planetě pár posledních kousků. Třeba jen kvůli zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Anebo ceně za sazenice, na které vlastní monopol.
Užívat si čerstvých vajíček z domácího chovu zní jako perfektní cesta k tomu, jak ušetřit. Na první pohled to vypadá, jako by si nad takovým drůbežářským plánem potřásly rukama domácí ekonomika a domácí ekologie. Jenže celé je to trochu složitější. Vajíčka z domácích chovů totiž zrovna zdravější nebývají, a některá vás mohou i pomalu zabíjet.
Pokácení statného stromu, který z nějakého důvodu překáží, případně je vyloženě nebezpečný, není často vůbec snadnou záležitostí. Obvykle není možné postupovat jako při kácení stromů v lese, čili složit na zem celý strom naráz. Navíc to nemůžeme bez povolení provádět, kdykoli se nám zlíbí.
Hospodaření s dešťovou vodou má mnoho výhod – od ochrany životního prostředí a jeho udržitelnosti přes snížení finančních nákladů až po zlepšení kvality života. Pozitivní změny však mohou nastat i v jiných než environmentálních a ekonomických oblastech. Technický specialista z Aquanixu představí pět základních důvodů, proč a čím je využívání dešťové vody přínosné.
