Dotaz: Dobrý den,
obracím se na Vás s následujícím dotazem:
Moji rodiče koupili v roce 1960 dům v Brně. Po jejich rozvodu v roce 1968 připadla každému z mých rodičů ideální polovina domu. V dědickém řízení po úmrtí mé matky v roce 1976 na hrubé naléhání otce jsme s bratrem (já 22 let a on 18 let) nechali přepsal polovinu domu, kterou jsme po matce zdědili na otce s ústním příslibem, že o naši polovinu nepřijdeme, jelikož ví, že je to naše dědictví po mamince. Otec se v roce 1974 podruhé oženil a za našimi zády v roce 1986 přepsal půl domu nové manželce. Do své smrti mě udržoval v domnění, že je vše v pořádku, že má závěť, ve které se budeme s jeho manželkou dělit napůl. O to, že přepsal polovinu domu své manželce jsem se dozvěděl až 14 dní před jeho smrtí od jeho manželky. Jelikož byl otec těžký alkoholik a nebylo možno s ním v jednom domě zůstat a nemohl jsme si najít s rodinou jiné bydlení, odešli jsme v roce 1984 do ciziny, odkud jsme se vrátili v roce 1995. Blíží se dědické řízení, já jsem měl možnost nahlédnout do jeho závěti.
Z té vyplývá, že tři čtvrtiny jeho nemovitého majetku (zbývající polovina domu) věnuje manželce, na mě tedy připadá pouze jedna čtvrtina (ze zbývající poloviny), tj. 1/8 z celého domu. Od jeho manželky mám ústní slib, že se jedná o dědictví po mé mamince a že to zařídí tak, abychom dům měli 50% a 50%. Můj bratr zemřel v roce 2003 a byl v závěti vyděděn, včetně jeho dvou dětí (pravděpodobně také na naléhání jeho manželky). Ústním slibům již samozřejmě nevěřím a chtěl bych se zeptat na svoje možnosti, jak dosáhnout toho, že mě připadne ona půlka domu, kterou "jsem svěřil otci do péče" po smrti mé maminky. Jedná se o dům v ceně asi 10.000.000 Kč. Jak mám postupovat u dědického řízení? Mám přijmou dědictví ale odmítnout vypořádání? Mám stále možnost, že dědictví po své matce, přestože jsem ho v dobré víře svěřil otci, mohu získat zpět? Prosím poraďte nejlepší postup. Využiji všech dostupných prostředků. Děkuji a přeji hezký den, Zdenek Dvorak, Brno
Dotaz začíná zmínkou, že otec vyvíjel nátlak na své syny (tehdy již zletilé), aby mu převedli polovinu domu zděděnou po smrti matky, což oni učinili. Bližší okolnosti nátlaku nejsou uvedeny (navíc se vše odehrálo před cca 30 lety), takže úvaha o eventuální neplatnosti tohoto převodu se jeví jako nepravděpodobná.. Předmětem dědictví po otci tak dnes je polovina domu, když jeho druhou polovinu již dříve „přepsal“ na manželku.
Dále z dotazu vyplývá, že jeden ze synů (tj. bratr tazatele) zemřel dříve než otec, avšak zároveň se v dotazu uvádí, že v otcově závěti byl tento (již zemřelý) syn vyděděn a dokonce byly vyděděny i jeho děti. Obojí zákon umožňuje za splnění stanovených podmínek (zejména nezájem potomka o zůstavitele a další případy závadného chování). S tím pak koresponduje údaj, že v závěti odkázal otec 3/4 svého nemovitého majetku manželce - otec tak respektoval zákonný požadavek, aby zletilý potomek (v tomto případě jím je pouze tazatel, neboť jeho bratr a jeho děti byli vyděděni) obdržel podle závěti alespoň polovinu dědického podílu ze zákona, (jímž by byl podíl 1/2, neboť druhou 1/2 by ze zákona dědila manželka). Tazatel tak skutečně obdrží jen 1/4dědictví, tj. prakticky 1/8 domu jakožto celku. Vycházím přitom z předpokladu, že kromě domu (tazatel uvádí jeho cenu 10 mil. Kč) není předmětem dědictví žádný další hodnotnější majetek. Jinak by bylo třeba tento případný další majetek rovněž zahrnout do úvah o podílech obou dědiců (manželky a tazatele).
Závěrem je třeba se vrátit k již zmíněnému „přepisu“ jedné poloviny domu zůstavitelem ještě za života na jeho manželku. Pokud tento „přepis“ proběhl jako darování (bezplatně), mohl by tazatel v souladu se zákonem namítnout v dědickém řízení, aby byl tento dar započten na dědický podíl manželky zůstavitele, neboť ona je tímto darováním neodůvodněně zvýhodněna oproti tazateli.