Rekonstrukce a zateplení střechy

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz a zájem o naše poradenství.

V plánu je zásadní a razantní rekonstrukce střešního pláště, které bude poměrně nákladné a tudíž by nové řešení mělo být navrženo s ohledem na splnění základních technických norem a předpisů. Ty garantují, že při jejich dodržení a správném praktickém provedení, bude střešní plášť fungovat bez poruch a s dlouhou životností. Jedná se především o ČSN 73 0540-2 a ČSN 73 1901, dále Pravidla pro provádění střech Cechu klempířů pokrývačů a tesařů a obdobná pravidla Cechu klempířů, plus technologické předpisy pro montáž zvolených systémů a výrobků.

Pokusím se postupně alespoň zrychleně vysvětlit.

Pokud jde o zateplení, normativní požadavky jsou udávány závaznou normou ČSN 73 0540-2 – Tepelná ochrana budov (10/2011). Ta stanovuje pro různé obvodové konstrukce tři kriteriální hodnoty součinitele prostupu tepla - minimální požadovanou hodnotu (prakticky se již nepoužívá), dále hodnotu doporučenou a pak doporučenou pro nízkoenergetické a pasivní domy. Platí čím menší hodnota U, tím lepší izolace.

Pro střechu šikmou se skonem do 45° je to:

Minimální hodnota součinitele prostupu tepla U 0,24 (W/m2.K)

Hodnota doporučená je 0,16 (W/m2.K), ta by se měla respektovat.

Takže konkrétně, v případě použití minerální vaty se doporučuje minimálně rozmezí od 30 až 36 cm pro dosažení doporučení dle ČSN, bude-li více jen dobře. Tedy u šikminy bude nejen mezi krokvemi, ale i pod nebo nad krokvemi.

Dále záleží rovněž na tom, jaký konkrétní typ minerální nebo skelné vaty je použit, neboť rozmezí udávaných deklarovaných tepelných vodivostí různých výrobků je přibližně od 0,033 až do 0,042. Při návrhu se uvažuje s praktickou vlhkostí, tedy hodnota by měla být o něco horší. Započítává se i vliv krokví a jiných konstrukcí v izolaci, což hodnotu rovněž snižuje.

Ve Vašem případě se jedná o potřebu doplnit tepelnou izolaci ještě nad krokvemi.

V případě představy uložení tepelné izolace mezi a nad krokve skutečně narazíme na otázku praktického provedení parozábrany. Vámi popsaný způsob je v zásadě možný, v praxi poměrně obtížně proveditelný, neboť vyžaduje pečlivost a v praxi jsem se setkal s tím, že firmy to nechtěly provádět i z důvodu delšího rozkrytí střechy, větších nároků na provizorní zakrývání a riziko zatečení.

Určitě nelze položit parozábranu přes horní líc krokví a nad krokve již tepelnou izolaci nedat. Bezpochyby by docházelo v krokvích ke kondenzaci a hnilobě.

Norma říká, že v dřevěné konstrukci nesmí dojít ke kondenzaci prostupující vodní páry. Aby se vlhkost z interiéru do skladby střechy dostávala co nejméně, je nutná kvalitní a dobře provedená nejen parotěsnící vrstva, ale i správně navržená celková skladba, tedy, kolik a jaké izolace bude nad krokvemi, jaké parametry budou mít parotěsnící a doplňkové hydroizolační vrstvy, neboť střešní plášť funguje jako celek.

Na výběr je ze dvou možností – navrhnout střechu jako difúzně uzavřenou, tedy použít parozábranu s vysokým difúzním odporem (např. fólie s hliníkovou vrstvou, které dosahují hodnoty ekvivalentní difúzní tloušťky Sd 150 a více), provést těsné spoje a těsné napojení na okolní a prostupující konstrukce (třeba i krokve) a minimalizovat perforace.

Z tohoto důvodu se doporučuje parozábranu ukládat na pevnou podkladní vrstvu, aby bylo možno spoje dobře přelepit, tedy mezi krokve dolů něco vložit.

Druhou variantou je koncipovat skladbu střechy jako difúzně otevřenou, tedy koncipovat spodní fólii jako parobrzdu, tedy je to jiný typ folií. Tento systém obsahuje například i pastózní stěrky, kterými lze detaily a prostupy, případně krokve, ošetřit. Zde je pak mimořádně nutné horní odvětrání sklady nad doplňkovou hydroizolační vrstvou (DHV) a použití skutečně těch správných podstřešních folií.

Tato řešení by měl navrhnout specialista a zhotovitel by měl být s tímto ztotožněn a provádění znalý.

Další variantou je provedení difúzně uzavřené střechy s nekrokevním systémem na bázi PIR desek, zde se původní izolace mezi krokvemi vyjme a prostor zůstane prázdný. Celá nová skladba je pak nad krokvemi a zahrnuje bednění z desek (např. OSB), pak parozábrana obvykle z asfaltových pásů, PIR deska min 16 cm a následně DHV a laťování s krytinou.

Dochází k určitému přitížení krokví, respektive krovu jako celku, měla by se ověřit jejich dostatečná dimenze, tedy stanovisko statika.

Ještě doplnění k provedení střešního pláště.

Vlastní střecha nad doplňkovou hydroizolační vrstvou DHV musí odpovídat normě na provádění střech – ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení. Jde především o provětrání střešního pláště, apod.

To by ale měl hlídat dozor znalý normy a provádění střech na místě. Nicméně někdo by to zase měl navrhnout, ale potřeba projektanta bývá v těchto případech podhodnocována.

Nespoléhal bych na řemeslníky „střechaře“. Často nemají o výše zmíněné normě ponětí, natož o její poslední platné novele a dalších navazujících předpisů, které jsou více méně závazné, Například zmíněná Pravidla pro provádění střech Cechu klempířů pokrývačů a tesařů a další.

Pokud jde o PUR pěnu, platí obdobně doporučení k tloušťce izolace. Je pravdou, že dodavatelé této technologie uvádí, že vlastnosti PUR pěny rizika kondenzace eliminují, že parozábrana není nutná a odvod vlhkosti je strukturou umožněn.

Na druhou stranu řada odborníků má k tomu výhrady, například nespolehlivost dodržení konstantních vlastností ukládaného materiálu. Za sebe bych byl opatrný, technologie není špatná, ale její použití má výhody případ od případu. Určitě vyžaduje dobré rozmyšlení, jak se provede.

Ing. Jiří Veselý, energetický poradce Energy Centre České Budějovice