Příběhy věcí

Za neuvěřitelnou trvanlivostí římského betonu stojí sopečný popel, mořská voda a drcené sopečné horniny. Tajemství, které se dlouho skrývalo. Jinak by totiž šlo pouze o směs vápence (páleného vápna) s vodou, která by sama o sobě trvanlivá být nemohla v žádném případě. Například koloseum, při jehož stavbě byl římský beton též použit, stojí již 2000 let. A nádhernou betonovou kopuli Pantheonu zná určitě také každý. Největší překvapení však přinesl takzvaný beton "přístavní". Tvrdne stále!

Nový archeologický objev v Pompejích odhalil dosud neznámý postup výroby římského betonu. Vědci popisují techniku „horkého mixu“, která vysvětluje jeho pozoruhodnou trvanlivost i samoopravné schopnosti.

Když se přemýšlí o objevech, které lidstvo nakoply na cestě kupředu, většinou se smýšlí o věcech, které tu dosud nebyly a někdo je poprvé zázračně vynalezl. Joseph Whitworth, doslova hrdina průměrnosti, ale nastartoval pokrok tím, že pozměnil k lepšímu jen jednu dávno existující drobnost.

Richard Buckminster Fuller, americký architekt, matematik, vynálezce a spisovatel, se narodil již v roce 1895. Doba to byla třaskavá a také narození Fullera bylo předzvěstí něčeho velkého, totiž „geodetických kopulí“, „fullerenů“ a „tensegritů“.

Je to sice jen velšský folklór, ale pradávný. A do jisté míry také opodstatněný. Když si dokážete postavit obydlí za jedinou noc, od soumraku do úsvitu, jsou prý vybudované stavení a pozemky kolem něj vaše. Nabyli jste je respektovaným způsobem. Tradičním právem, kterému ve Walesu dodnes říkají Tŷ unnos.

Parní pily, mechanické mlýny. Také pletací soustruhy, parní trouba na pečení anebo záchranná brzda. Všechny tyto vynálezy si může připsat jeden pozoruhodný vynálezce. Nejvíce jej však proslavily výtahy, které byly dokonce nad očekávání bezpečné.

Je to už tak zavedené, že ne s každým objevem se pojí zajímavý příběh. Ale ani když ho mají, vyhráno není. Ilustruje to případ fenomenálního vynálezu inženýra Murphyho. Ten zajímavý příběh sice má, ale ve slušné společnosti se moc vyprávět nedá. K průlomu v bytovém designu ho prý vedla sexuální zvlčilost.

Zlepšovatelé osazení naší nejintimnější místnosti, totiž záchodu, nemají dost. Vymysleli například super hladký vnitřní povrch toalet, na kterém nic neulpí, proto minimalizuje spotřebu vody. Nebo chytrou toaletu s virtuální asistentkou Alexou. Kde se to zastaví?

Když se zeptáte jakéhokoli kulturisty, proč si odmítá ohřívat jídlo v mikrovlnce, řekne vám, že mikrovlny ničí výživovou hodnotu potravin. A potravu si ohřeje na teflonové pánvi. Konspirací okolo mikrovlnek je mnoho, v SSSR dokonce mikrovlnné trouby v roce 1979 zakázali zákonem, prý v obavě o zdraví občanů, zatímco lidi vraždili v gulazích a věznicích. Skutečným důvodem však zřejmě bylo, že mikrovlnka se stala symbolem amerického snu.

Rekonstrukce starých domů mohou přinášet nejroztodivnější objevy. V Česku na vás například může vykouknout rákosový strop, anebo asbestové desky. Tedy nic potěšujícího, ale zase ani natolik překvapivého. Ovšem stovky žiletek nasypaných za obklady v koupelně? To už trochu vzbuzuje rozpaky.

Svět kolem nás je plný záhad. Takže je nemusíme ani moc pracně hledat, protože na nás často vykukují samy. I tam, kde bychom je nečekali. Například v architektuře venkovských domů, vystavěných na počátku 19. století v jižním Vermontu.

V časech, kdy se tahle metropole ještě hřála na výsluní, v časech slavné Benátské republiky, byly zdejší ostrovní uličky o dost méně bezpečné, než je tomu dnes. Jen tak si ve večerních hodinách vyrazit z jednoho ostrůvku na druhý, na návštěvu z paláce do paláce, to bylo doslova o život.

Byly navýsost ceněné, vyhledávané. Za některé z nich se platilo zlatem a drahým kamením, jiné byly předurčeny k tomu, aby je nosili jen ti nejmocnější. Přestože zanechaly v historii lidské civilizace nesmazatelnou stopu, některé z nich už dnes nedokážeme nebo neumíme podle původní receptury vyrábět.

Horké léto není zase tak velkou novinkou. S vlnami veder se potýkali už naši předci, a nejen v Evropě. Přitom přišli v průběhu historie s celou řadou nejrůznějších adaptací. Jak to tedy dělali za veder dříve? A nedal by se náhodou nějaký z těch nápadů použít i dnes?

Kam v noci složit hlavu, když venku prší anebo mrzne, a domov je tím, co nemáte? Ve staré dobré Anglii na to měli svérázné řešení. Ve slumech viktoriánského Londýna dokázali zpoplatnit i komfort spánku. A tomu receptu se u nich přiučili i ve světě.

Vánoční ozdoby byly dříve určeny výhradně ke zdobení vánočních stromků. Ovšem tento zvyk není nijak starý, vždyť se u nás objevil poprvé zdobený vánoční stromek až v roce 1812 a první stromky se věšely ke stropu špičkou dolů. Do 20. století se přitom stromky zdobily papírovými ozdobami a řetězy, ovocem a cukrovinkami. Samotná výroba skleněných vánočních ozdob se u nás poprvé objevila sice již před polovinou 19. století, šlo však jen o okrajovou produkci.

Pokud jste někdy stavěli něco většího než kurník, pravděpodobně vám tenhle kousek nářadí přišel pod ruku. Bublinková vodováha vypadá jako ten nejobyčejnější a nejfádnější předmět pod sluncem, ale jeho vznik je dosud opředen záhadami a nejasnostmi.

Kde všude a odkdy se současné zahradní či stavební kolečko používalo, to se vlastně ani neví. Dokonce existují domněnky, že byl tento vynález na dlouho zapomenut a znovu objeven. A dokonce se na mnoha místech planety dosud používají místo kolečka nosítka vyžadující sílu nejméně dvoumužnou. Taková “pitomost“, řekli byste si, a oni to neznají? Není to až tak samozřejmé, kdyby totiž dnes nebyla například zahradní kolečka vyvinutá z původních sedláckých trakařů samozřejmostí, vynalezli byste tuto geniální jednoduchost vy sami?

Pěstovat si v zimě okurky, anebo doufat, že ze semínek pomeranče u vás jednou vyroste celý strom? Bláhové, bláznivé! V zajetí evropského klimatu a střídání čtyř ročních období nic takového není možné. Nebo je? Představy o uměle kontrolovaném klimatu, jež vedly ke vzniku skleníků, jsou staré dvě tisíciletí.

Pokud máte dostatek času a trpělivosti, můžete se o vytvoření placatého stromového díla pokusit. Je to pracné, ale vyplácí se například tam, kde chcete ušetřit místo v zahradě anebo pokud toužíte pěstovat druhy dřevin, které špatně snáší chlad. Jak vznikl výraz espalier?

Pokud jej někde cestou na jih do zahraničí spatříte, jeho silueta vám z paměti nevyvane. Stejně jako ten protivný klepotavý zvuk. Není divu, že tahle konstrukce plaší špačky. Dělá to dobře už hezkých pár staletí.

Krechty nejsou zdaleka jen historickým způsobem skladování zeleniny, někde se krajově dokonce praktikuje dodnes. A proč? Jde o nejjednodušší možný a přitom velice účinný způsob uskladnění. Co je to krecht? Jednoduše řečeno vlastně jáma v zemi.

Jak staré jsou plodiny, které pěstujete na zahrádce? Kterou zeleninu znali lidé už v pravěku a jaké rostliny jsou u nás vlastně „nové“? Možná vás překvapí, jak staré plodiny máte v záhonu.

Protože je dnes Mezinárodní den skautů a skautek, přinášíme návod, jak odlesk skautské romantiky přenést k vám na zahradu nebo chalupu. V létě v něm vaše děti jistě užijí spoustu zábavy i romantických nocí.

Ve starém Egyptě nebyly daně vnímány jako nutné zlo, ale spravedlivý odraz vůle bohů. Jejich výše se odvíjela od úrodnosti půdy, kterou určovaly záplavy Nilu. Klíčovou roli v tomto systému sehrávaly nilometry, důmyslná zařízení, jež pomáhala proměnit přírodní cykly ve férový daňový model.

Déšť. Pro básníky zdroj melancholie, pro milence záminka ke sdílení jednoho deštníku, pro cyklisty sprcha v přímém přenosu, ale pro zahradníky? Logistická operace srovnatelná s vyloděním v Normandii. Od chvíle, kdy náš prapředek zjistil, že z nebe padá něco, po čem mu lépe roste jeho piplané obilí, se lidstvo snaží tu padající tekutinu polapit. A buďme k sobě upřímní – většinu historie to byla docela slušně lopotná groteska.