Zmínky o šťovíku jsou zaznamenány již před naším letopočtem, kdy dokázal vyléčit vojáky od kurdějí. Zatímco staří Římané a Egypťané tuto bylinu využívali ke snažšímu trávení jídel, v Laponsku se šťovíková šťáva přidávala do mléka, aby se srazilo na tvaroh. I když se v dávných dobách využíval hojně, na nějakou dobu jako by se na něj zapomělo. V dnešní moderní kuchyni však slaví velký comeback. Zejména ve Francii je tato rostlina velice oblíbená. Francouzi milují šťovíkovou polévku a lososa se šťovíkovou omáčkou. U nás však mnozí šťovík považují za plevel, který roste téměř na každé louce. Ve středomořské kuchyni je však považován za chutnou zeleninu. Rostlina má vysoký obsah kyseliny šťavelové, vitamínu A, C a B1, z minerálních látek je to zejména železo, draslík a vápník. Podporuje trávení - byť jen jeden lístek po jídle, dokáže divy. Vysoký obsah železa podporuje krvetvorbu. Kyselina obsažená v rostlině reaguje s kovy a šťovík pak ztrácí barvu. Nedoporučuje se proto používat kovovou nádobu. Konzumace čerstvého šťovíku není vhodná pro lidi postižené dnou, kojící ženy nebo lidi náchylné na tvorbu ledvinových kamenů. Pokud je však rostlina tepelně upravena, nepředstavuje žádné nebezpečí.
Rod šťovík zahrnuje na 20 druhů této rostliny. Rostlina patří mezi trvalky. Nadzemní část rostliny na podzim odumírá, ale na jaře opět vyraší. Tvoří srdcovité listy a nenápadné květy. Na přímém slunci listy ztuhnou a zhořknou. V létě rostlina rychle vybíhá do květu, což není příliš žádoucí. Květenství tvoří zelenovínové laty. Stálý přísun listů zajistíme pravidelným vyštipováním květů. Na zahradě pěstujeme šťovík zahradní.
Od jara se sklízejí mladé listy, které jsou křehké a velice chutné. Používají se do salátů, kterým dodají osvěžující chuť. Hodí se do teplých nebo studených omáček k masu či rybě. Hodí se k vejcům, sýrům a jako prostředek ke zkřehčení masa, pokud ho zabalíme do salátových listů. Listy se snadno mixují a jsou dobrým základem omáček.
Sklizeň začíná v době, kdy má rostlina minimálně 5 listů cca 10 cm dlouhých, tj. 2 - 3 měsíce od výsevu. Nejlepší je listy postupně otrhávat. Část listů musí na rostlině zůstat, aby došlo k dalšímu obrostu rostliny. Na jaře sklízíme listy z podzimního výsevu. Sklizeň probíhá po celou dobu vegetace od jara do podzimu.
| Odrůdy: |
R. scutatus (šťovík štítnatý) - tvoří středně velké listy srdcovitého tvaru, které svým tvarem připomínají štít. Mladé listy jsou vhodné do salátů a omáček. Kvete nenápadnými květy, které se během dozrávání plodů změní do zelenohněda.
R. acetosella (šťovík menší) - srdcovité listy připomínají tvarem ozubec. Kvete nenápadnými květy, které se během dozrávání plodů zbarví do zelenohněda. R.patienta (šťovík zahradní) - je také znám jako špenátový šťovík. Tvoří velké, kopinaté listy s širokou bází. |
| Původ: | severní polokoule |
| Druh: | bylina, listová zelenina |
| Typ listu: | střední listy, srdčité |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | zelená, vínová, purpurová |
| Kvete: | Kvete od května do července. |
| Výška: | 150 - 40 cm |
| Náročnost pěstování: | Rostlina není náročná na pěstování. |
| Trvanlivost: | Je to vytrvalá rostlina. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | kyselá půda |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | květen, červen, červenec |
| Stanoviště: | Při pěstování na zahradě je vhodné polostinné stanoviště. |
| Teplota: | Štovík je zimuvzdorná rostlina. |
| Voda: | Za sucha je vhodná závlaha. |
| Množení: | Množení je možné semeny nebo dělením trsů starších rostlin. |
| Sadba: | Šťovík vyseváme nejlépe na podzim, od konce srpna do začátku října. Rostlina spolehlivě přezimuje, na jednom místě lze rostliny ponechat 3 - 5 let. Pěstují se však jednoleté rostliny, které jsou nejchutnější. Se stářím rostlina hořkne. Další výsev je možný na jaře a to v dubnu do řádků vzdálených 20 - 40 cm. |
| Zemina: | Rostlině se daří ve vlhčí, těžší půdě. |
| Tip: | Jakmile se objeví květní stonky, včas je odstraňujeme, čímž podpoříme růst nových listů a prodloužíme sklizňové období. |
Šťovík kyselý preferuje vlhkou půdu a slunné nebo polostinné stanoviště.
Šťovík kyselý potřebuje pravidelnou zálivku, ale nesnáší přemokření. Zalévejte ho, když se vrchní vrstva půdy vysuší.
Ano, listy šťovíku kyselého jsou oblíbenou přísadou do salátů, polévek a omáček. Mají svěží, kyselou chuť.
Šťovík kyselý nepotřebuje časté hnojení. Stačí ho jednou za rok přihnojit organickým hnojivem na jaře.
Šťovík kyselý může být napaden mšicemi nebo plísněmi. Pomoci může aplikace přírodních insekticidů nebo fungicidů, nebo pravidelné odstraňování napadených částí rostliny.
Kdyby plevele mohly mluvit, nejspíš by vyjádřily hluboké rozhořčení za to, co jsme z nich udělali. Plevelem totiž květinka nebo travina nevyroste, tou se stává. Plevel je totiž taková rostlina, která v daném místě roste proti vůli pěstitele. A nespravedlivé je to už proto, že jednou jejich přítomnost vadit může, jindy nemusí.
Proč se nevyplatí šíření invazivních druhů rostlin a jak se v zahradě zbavit těch, které se zde proti naší vůli rozšířily?
Bývaly doby, kdy byli motýli všudypřítomní a především jejich larvy páchaly škody na našich výpěstcích. A proto na ně byly pořádány chemické a nebo mechanické (sběr housenek) hony. Co bychom za to však dnes dali. Přesto existuje způsob, jak docílit, aby se motýli na naše zahrady vraceli a rádi. A prostředkem není nic jiného než rostliny. I kdybychom uměli třeba až nebesky krásně hrát na harfu, nebude to nic platné, motýly nalákáme pouze na to, co jim voní a chutná. A začínáme již právě od housenek.
