Domy postavené natruc - Spite houses

V angličtině se jim říká spite house a funkčnost u nich nebývá na první místě. Tyhle domky vznikají proto, aby jimi jejich majitelé někomu pořádně hnuli žlučí. Staví se proto, aby naštvaly městské úředníky nebo zastínily výhled nebo slunce, zakryly dvůr protivnému sousedovi apod. Jsou nehezké, ale krása u nich na seznamu priorit nehraje roli. Mají jen někoho pořádně vytočit. Jako právě tento domek za 23 miliónů.

Do svého okolí příliš nezapadá, jeho historická podoba je v kontrastu s novější zástavbou. Je to dáno tím, že tu původně nestál. Jeho místo bylo až za řekou, na starém náměstí. Sem, na nábřeží, byl přenesen a znovu postaven. Doslova cihlu po cihle. Proč?

V Číně to, jak se zdá, myslí se soukromým vlastnictvím vážně. I přes všemožné západní mediální proklamace, že je to úplně jinak. Kdyby si totiž stát dělal s lidmi opravdu kdykoli se vládnoucím špičkám zachce čehokoli, těžko by se mohlo stát něco, co je u nás naprosto nemyslitelné. A co svou bizarností překračuje hranice naší představivosti. Nebo jde o důkazy, že paličatost mnohých Číňanů je pro nás bezbřehá, nepochopitelná? Představujeme hřebíkové domy.

Domy postarší a historické, které se nachází na nápadně úzkých parcelách, nejsou v Bostonu ničím neobvyklým. Ovšem i z toho, co je v Bostonu běžně k vidění, se tzv. Skinny House silně vymyká. Tenhle hubeňour je totiž rekordní svou minimální šířkou.

Nikdo není rád, když jeho zahrádku u domu používají sousedé jako průchozí chodník. Nebo ještě hůř, jako venkovní toaletu. Těch důvodů, které měl John Hollensbury k výstavbě miniaturního domku, ale bylo víc. Na to, že vytváří stavební kuriozitu, která bude jednou lákat turisty, tehdy určitě nepomyslel.

Sousedské vztahy, tedy spíše sousedské spory, jsou nevyčerpatelnou studnicí námětů na příběhy. Které se porůznu přenáší i do rezidenční architektury. Krásně to ilustruje stavba v sicilském Petralia Sottana. Na to, jak pozoruhodně úzká vlastně je, byla našlapaná záští až po samý okraj.