Světový vynález

Nizozemský startup Respyre vyvinul bioreceptivní betonovou vrstvu, která byla nazvána „mechový beton“. Důvod je jednoduchý: mech roste bez potřeby půdy a trvalého zavlažovacího systému na speciálním betonovém povrchu, na který byl nanesen gel obsahující spory mechu a startovací množství živin. Pak je třeba stěnu až 3 měsíce zavlažovat a dále by už měl vznikat nový ekosystém, který se postará sám o sebe. Nejde přitom o žádnou novinku, technologie je na trhu dostupná už od roku 2024 a má za sebou reálné projekty v Nizozemsku a Belgii. U nás si ale mechový beton zatím nekoupíte.

Beton vytváří podle oficiálně zveřejňovaných statistik nejméně 8 % roční uhlíkové stopy lidstva. Je nasnadě, že jde o jeden z prvních materiálů, u kterého se hledají ekologičtější varianty. Vědci z Coloradské univerzity v USA proto přišli s nápadem používat takzvaný živý beton s obsahem fotosyntetických bakterií. A zdaleka nejsou v takovém pátrání sami.

Skutečnou revolucí v betonářském a souvisejících oborech se může stát nový vynález, totiž přidání složek na bázi uhlíku. Beton tak vlastně vylepšíme nanouhlíkem a pak už jen stačí přivést elektrický proud malého napětí do celé vybetonované plochy. Náklady minimální, efekt obrovský. O to víc, že systém řídí meteostanice.

Montrealská společnost CarbiCrete vyvinula metodu zachycování uhlíku v betonu a tvrdí, že její produkt zachytí více uhlíku, než kolik ho vypustí. Tato technologie významně snižuje potřebu cementu na bázi vápníku, který je klíčovou složkou tradičního betonu a je zodpovědný za přibližně osm procent všech celosvětových emisí oxidu uhličitého.

Na první pohled vypadá docela obyčejně, jako ta největší zbytečnost pod sluncem. Ovšem při pozornějším pohledu ale odhalíme, že bude brzy cennější než ropa. Dokážete si tipnout, o čem je řeč? Jde o písek. Přesněji řečeno tedy písek stavební. Ročně ho spotřebujeme okolo 50 miliard tun, a ta spotřeba má zatím silně vzestupnou tendenci.

Prý je to dřevo naruby. Rozebrané na jednotlivé součástky a přeskládané tak, aby fungovalo „jinak“. Dosáhlo odlišných vlastností, včetně desetinásobku své pevnosti. Alespoň tak princip svého vynálezu podává společnost InventWood.

Je nad slunce jasné, že průhledná dřevina neexistuje. Jenže právě tento paradox se podařilo překonat a vznikl jeden z nejslibnějších stavebních materiálů budoucnosti. Vědci z Energetického výzkumného centra University of Maryland a na druhé straně planety vědci ze švédského Královského technologického ústavu vyvinuli procesy, jak přeměnit dřevo na průhledné, respektive průsvitné. A dokonce materiál zároveň učinit pevnějším a odolnějším.

Stavební materiál budoucnosti. Vrstvené dřevo je inovativní materiál lisovaný do desek a laminovaný. Hovoří se též o křížem lepeném dřevu a lepeném lamelovém dřevu, případně i dřevu stloukaném (hřebíkovém). Vytváří tuhé bloky, které jsou mnohem odolnější než běžné výrobky z běžně opracovávaných dřevin, tedy běžné trámy, trámky, podvaly, prkna a fošny.

Na jedné straně odpadní produkt, kterého má svět nadbytek, bude každoročně přibývat a nikdo si s ním moc neví rady. Na druhé straně poptávka věčně hladového globálního stavebního průmyslu, který si žádá udržitelné konstrukční materiály. A průnik těchto dvou světu? Sugarcrete. Plnivo i konstrukční systémy nové generace.

Je to asi jediný stavební materiál, u nějž by měla poptávka stavebního průmyslu potenciál pomáhat životnímu prostředí, přírodě, planetě Zemi. Ztělesňuje to, co se dá považovat za skutečnou udržitelnost a obnovitelnost. Je univerzální. A nejpřekvapivější na něm je, že vlastně není žádnou novinkou.

Rostlinná vlna je vlastně perfektní izolace. Akustická i tepelná. Je čistá, přírodní, bio. Z lokálních zdrojů, snadno pěstovatelná. Vázající uhlík, pomáhající půdě i krajině. Je laciná. Jeden pořádný neduh ale má. Snadno hoří. A právě tenhle problém teď „revolučně“ řeší Francouzi.

O klimatických změnách si můžete myslet ledacos, ale hroznovice je milují. Kdo? Hroznovice jsou mořské chaluhy, hnědé řasy. O původu i rozšíření nejlépe vypovídá latinský název celého jejich rodu. Říká se jim Sargassum.

Jednoduše a prostě řečeno, houby místo proklínaného polystyrenu. Je to vůbec možné? Díky otevřeným hlavám se podhoubí již stává součástí udržitelné budoucnosti, jak je dnes moderní říkat. A je to docela slušné tempo, jaké začalo nové odvětví nabírat. První startupy jsou již i v ČR. A ve světě se myceliem začalo také nahrazovat maso a kůže či koženky.

Nedávno jsme publikovali článek o budoucnosti houbového mycelia ve stavebnictví, kde jsme se zmínili i o začínajících českých startupech podnikajících právě v této oblasti. Zajímavý byl také článek o schopnosti houbového mycelia ochránit dřevěné konstrukce domů při požárech, což pro změnu vyvíjeli a testovali v Austrálii. A je zde hned další novinka a opět z Česka. Výzkumníci totiž potvrdili v projektu Samorost vlastnosti houbového mykokompozitu v testech na hoření, tlaku, tahu a rozlupčivosti. Výsledky jsou přitom uchvacující.

Ochrana před ohněm je zapotřebí, zvlášť když je kolem sucho a pravidelně v sezóně hoří. Ale tahle protipožární ochrana by neměla vašemu zdraví škodit víc, než spalující plameny. Své o tom vědí v Austrálii, kde to zatím s obranou proti ohni měli docela na houby.

Na jedné straně plošně rozšířený typ nebezpečného odpadu, s nímž si nikdo moc neví rady. Na druhé pak vylepšený formát staviva, pálených cihel, které lze vyrábět levněji, a dosahují lepších funkčních vlastností. Zní to jako dobrý plán. Už kvůli 1,3 miliardě kuřáků totiž o suroviny nebude nouze.

Objev technologů z univerzity v Kapském městě mění to, co činí jinak oblíbené stavivo, klasické cihly, problematickým stavebním materiálem. Ponechává jim jejich původní vlastnosti i kvality, ale zbavuje je nutnosti vypalování. A využívá k tomu něco, čeho všichni máme prakticky neomezenou zásobu.

Co dělat se starým papírem? To je jasné, ten se přeci recykluje! Jenže dělat ze starého papíru další papír není úplně chytrou ukázkou udržitelnosti a šetrnosti vůči životnímu prostředí. Ze starého papíru se dá vyrobit něco, co poptává stavební průmysl a má to mnohem větší přidanou hodnotu.

Potřebujete vyřešit, co s nadbytečným odpadem, který vznikl z emisně nákladného produktu? Přemýšlíte nad tím, jak omezit přehřívání měst a ochránit metropole před přívalovými dešti? Inspiraci můžete hledat třeba v Číně.

Chlorid sodný je všude okolo nás. Pro průmyslové využití je to dnes jednička, můžeme s ním odmrazovat silnice a ještě si posolit oběd - raději ale ne všechno s jednou a tou samou špetkou, prosím. A taky z něj můžeme stavět.

Ten příběh má už skoro klasickou zápletku. Na jedné straně odpad, kterého je obrovské množství a jeho likvidace se do budoucna komplikuje. Na druhé straně poptávka po ekologických materiálech ve stavebnictví. Má ale bahno vytěžené z přístavů skutečný potenciál doplnit při výrobě beton?

Při projektu „Super Steel“ vědci objevili novou ocel, u které je klíčem k vysoké odolnosti vůči korozi mangan – prvek, který korozi ocelových materiálů naopak zvyšuje. Proč se to děje, to zatím vědci z hongkongské univerzity, kteří objev učinili, nedovedou vysvětlit, byť už proběhly výzkumy na atomární úrovni. Nová ocel pojmenovaná SS-H2 ale může až čtyřicetkrát snížit náklady na získávání „zeleného vodíku“ z mořské vody. A předpokládají se i další možná uplatnění nového materiálu.

Ve sci-fi filmu Star Trek IV: Cesta domů se objevil materiál, který tehdy vznikl ve fantazii tvůrců, totiž PRŮHLEDNÝ HLINÍK. Byly z něj konstruovány fiktivní části kosmických lodí, jenže ona to dnes již není vůbec žádná fikce. Tento materiál budoucnosti se totiž stal realitou!

Pokud máte k dispozici dostatek prostředků, není až tak nemožné ochránit novostavbu před zemětřesením. Zádrhelem ovšem zůstávalo, že nebylo možné efektivně chránit budovy již existující a na otřesy neadaptované. Japonské laboratoře zabývající se vývojem technických textilií to ale mění.

Vypadá jako nápad, který by vznikl během dlouhého večera u táboráku. Přesto dokáže za pár sekund spojit větve do židle, stolu nebo přístřešku. Omnibite je vynález, který balancuje na hraně mezi genialitou a naprostým nesmyslem. Spojí větve bez hřebíků, šroubů i nářadí. Pokud to náhodou potřebujete.

Na první pohled tak trochu zbytečné mosty, vždyť vlastně nic skutečně účelného nepřemosťují a na místech svých instalací jsou vlastně spíše překážkami. Pokud se však do problematiky ponoříme hlouběji, zjistíme, že nosné dílce těchto mostů byly vyrobené 3D tiskem, že byly dokonce vyrobené z recyklovaných materiálů, že nemají žádné výztuže, a přesto mosty fungují jako samonosné. Navíc se dají opět rozebrat a zase složit.

Technologie trojrozměrného tisku budov je vděčné téma. Každou chvilku se totiž objeví nějaká novinka, která k sobě strhne pozornost. Povětšinou jde ale o objekty, které spíše připomínají modely v měřítku 1:1, než stavby, které ohromí praktičností. Realizace z německého Heidelbergu jde proti proudu. Kapesní rozhodně není.

Čeští vývojáři vyvinuli unikátní řešení vytápění. A nejen vytápění. Nový otopný a energetický systém pro rodinné domy i velké průmyslové podniky funguje na principu akumulace tepla v písku. Takto akumulovaná energie prý dovede za určitých podmínek vytápět vnitřní prostory a ohřívat teplou užitkovou vodu prakticky za nulových provozních nákladů po dobu životnosti zařízení v délce padesát let. Ovšem počáteční investice není malá. Je otázkou, zda jde o další příspěvek v panoptiku možností, nebo o řešení, které obrazně řečeno dobude svět. Základní problémy má nyní dva: pořizovací cenu a... samotný písek.

Skladování přebytečné elektřiny vyrobené fotovoltaickými elektrárnami (FVE) je největší problém, který se stále řeší. Jedni slibují, že právě jejich baterie jsou nejlepší a právě s nimi se pořízení FVE vyplatí, jiní varují, že je to nesmysl, a že FVE má význam pouze ve smyslu maximální spotřeby vyrobené elektřiny v místě výroby. Nabízí se však neobvyklé řešení, které má ukládání elektřiny nejen zefektivnit a zlevnit, ale také učinit šetrnějším vůči životnímu prostředí.

Obnovitelné zdroje energie, především ty elektrické, mívají jeden velký problém: skladování získané energie. Vyzkoušeli jsme už všechno možné, některá úložiště fungují, jiná se ukazují býti slepými uličkami, další jsou velmi drahá, velmi slibně však vypadá projekt StEnSea, který spočívá ve skladování elektřiny v obrovských betonových koulích na dně moří. A první výsledky projektu naznačují, že jde o řešení levné, čisté, s minimálním dopadem na životní prostředí a hlavně funkční. Proto do něj také investovaly peníze německá i americká vláda.

Elektřina ve dne i v noci. Tento slogan dal do vínku svému novému vynálezu tvůrce převratné technologie LUNA SOLAR, která má ambice postavit dosavadní energetiku a její problémy doslova na hlavu. Systém byl s velkým úspěchem představen na letošním veletrhu Aquatherm, kde získal i mnoho ocenění. Více se dozvíte na LunaSolar.cz a hlavně si užijte letošního apríla.

Že budeme muset čistit a znovu využívat všechny odpadní vody, to se ví už dávno. Bohužel právě u nás dosud chybí cílená podpora recyklace odpadních vod. Přitom hlavně v průmyslu a zemědělství by odpadní vody našly již dnes široké uplatnění. Pozadu ale nezůstali čeští vědci, kteří našli zajímavé řešení a již je dokonce exportují na jih Evropy. Odpadní voda totiž není odpadem a v jihoevropských státech, kde mají s dostatkem vody problémy, to dobře vědí.