Maják pro celý svět, nové Tokio pod Tokiem nebo město dlouhé 170 kilometrů. Architekti a investoři rádi sní ve velkém, jenže ne každý sen unese realita. Seriál o projektech, které zůstaly na papíře, zkrachovaly, nebo dnes stojí opuštěné.
Ve Velkých plánech, velkých pádech sledujeme stavby, u kterých se ambice srazily s fyzikou, penězi nebo zdravým rozumem. Některé se nikdy nezačaly stavět, jako maják světa pro Paříž nebo obří železnice, o které snil Hitler. Jiné se rozestavěly a zůstaly torzem, například čínský mrakodrap Goldin Finance 117 nebo turecké Burj Al Babas se stovkami prázdných zámečků. Projdeme i saúdskoarabský sen o městě The Line, panelovou stavbu Romanita v Kišiněvě, nejbohatší vesnici Číny, která zkrachovala, a stavby, nad kterými v Maďarsku zůstával rozum stát.
Architektura, to nejsou jen rovné čáry na výkresech, normy, tabulky a vyhlášky. Tak nějak z podstaty věci jsou to i velké sny, fantazie a odvážné plány. Následující projekt měl potenciál se stát nejodvážnější a nejdivočejší realizací celého světa. A nejspíše je jen štěstím, že se ze světa fantazie do skutečnosti vůbec nedostal.
Dělat si legraci z diktátora, který poslal na smrt miliony lidí, není vtipné. Zrovna tak ale uznáváme, že spády někdejšího ukřičeného kníratého vůdce z Německa by před veřejností neměly zůstat tajeny. Kdo ví, Hitler by možná ze svých světovládných ambicí slevil, kdyby mu bylo dopřáno to, po čem bažil nejvíc. Hrát si s vláčky.
Je to projekt, který realizovaný nebyl. Do historie se ale zapsal. V dobrém slova smyslu. Tentokrát to nebyl podfuk, investiční schéma ani tunel, ale docela vážně promýšlené řešení. Přeplněné Tokio hledalo nový prostor k životu obyvatel, a po jistý čas ho hledalo i pod zemí.
The LINE (lineární město). V saudskoarabské provincii Tabuk bude stát lineární město bez ulic, automobilů i bez jakýchkoli uhlíkových emisí. Dlouhé bude 170 kilometrů a jedinou komunikační tepnou budou podzemní dráhy.
Konec novodobé Babylónské věže? Financial Times právě referovaly o konci saudskoarabského snu Muhammada bin Salmána o utopickém městě Neom a projektu The Line (Čára). Co tento sen ničí? Především zákony fyziky a financí. Ovšem také špatná příprava a představy o možné realizaci pouze z vizualizací, nikoli studií proveditelnosti. Práce tisíců architektů, inženýrů a jiných odborníků přichází nazmar. Něco se nakonec postaví, ale co to bude?
Že na velikosti (ne)záleží? Ani rekordní výška dnes není zárukou úspěchu. Názorně to dokládá příběh budovy Goldin Finance 117, známé též jako China 117 Tower.
Stovky pohádkových zámečků, které měly nabídnout luxusní bydlení klientům z Perského zálivu, dnes stojí opuštěné v turecké krajině. Projekt Burj Al Babas měl být městem snů, místo toho se proměnil v bizarní město duchů. Příběh jeho vzniku a krachu přitom ukazuje, jak snadno se může představa o luxusu změnit v architektonický kýč a velkolepý záměr v developerský propadák.
Čína má vysoce propracovanou mediální strategii. Jako každá správná socialistická země své úspěchy ráda prezentuje celému světu, zatímco o neúspěších taktně mlčí. V případě Huaxi došlo na obě pozice. Z vychvalovaného hospodářského zázraku nejbohatší vesnice se přešlo do mlčení a cenzury. Protože zkrachovala.
Existují odvážné experimenty architektury, které se i přes úvodní rozpaky do historie zapíší chvalně. Jsou experimenty, které úplně úspěšné nejsou. A pak je tu ještě Romanita. Unikátní panelová stavba z moldavského Kišiněva, která si i mezi neúspěšnými projekty vytváří svou svébytnou kategorii.
Maďarsko se v minulých letech stalo laboratoří stavebních projektů, nad nimiž zůstával rozum stát. Některé spolykaly evropské dotace, jiné se proměnily v symbol politického klientelismu a všechny společně ukazují, proč se o Maďarsku začalo mluvit jako o zemi neomezených možností.
