Vetřelci v zahradě

Invazní rostliny tropí neplechu všude, kde se jim začne dařit. Především začnou potlačovat původní druhy. Existují seznamy nejnebezpečnějších invazních druhů pro konkrétní geografické a tedy i klimatické oblasti, lokality. Jenže poslední výzkumy ukázaly, že to není až tak jednoduché. Že invazní druh nezačne hned páchat zlo, ale že se dlouhou dobu adaptuje na své prostředí, testuje je, než skutečně udeří. Vlastně jsou veškeré nepůvodní rostlinné druhy potenciální tikající časovanou bombou, jejíž výskyt může přerůst v invazi. Proč je toto poznání až tak burcující a nemělo by nás nechat chladnými?

Z hlediska úředního je zcela jasné, které druhy živých organismů patří mezi invazní a jaká omezení a zákazy se na ně váží, jenomže v praxi to tak úplně není. Do hry totiž vstupuje i politika a ekonomické zájmy. Zajímavá je také hra čísel a samotná historie invazí, kterou lze oficiálně datovat k roku 1492, kdy si to Kryštof Kolumbus namířil do Karibiku v domnění, že dopluje kratší cestou do Indie.

Zahrádka za domem je docela slušný nástroj, kterým se dá pomoci dobré věci. Ochraně přírody. Otázka však stojí, zda ta vaše zahrádka bude přírodě pomáhat více, když bude osetá čistě domácími a původními druhy, anebo do ní vpustíte i pár exotů.

Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.

Proč se nevyplatí šíření invazivních druhů rostlin a jak se v zahradě zbavit těch, které se zde proti naší vůli rozšířily?

Během jara dokáže vyrůst do výšky dospělé žirafy, jediná rostlina vyprodukuje desetitisíce semen a dotek s její šťávou způsobuje těžké popáleniny. Bolševník velkolepý je bez nadsázky nejagresivnější invazní rostlinou v České republice. Ministerstvo životního prostředí ČR proto pro tento druh schválilo nekompromisní plán: jeho úplnou eradikaci, tedy stoprocentní vymýcení z území našeho státu. Proč je boj s tímto obrem tak složitý a jak se do něj zapojuje stát i veřejnost?

To bylo slávy a radosti, když se na květinovém trhu v nizozemském Leidenu začaly prodávat první křídlatky. Fascinující rostliny s vysokým vzrůstem, dočervena vybarvenými stonky a dekorativními listy. Německý cestovatel a botanik - Philipp von Siebold - jejich dovozem vydělal malé jmění. Exotika z dálného východu šla opravdu na dračku, poptávka po ní byla v celé Evropě.

Již v roce 2019 byl pajasan žláznatý zařazen na evropskou černou listinu invazních druhů. Ano, ta okrasná dřevina pocházející z Asie, v jejímž případě jsme si doslova zavařili vysazováním podél železničních koridorů a v znečištěnějších oblastech. Začalo to však již v 19. století.

O pajasanu žláznatém a nebezpečí jeho invaze pro původní ekosystémy jsme již na našich stránkách psali. Zmínili jsme se také o jižní Moravě, která byla invazí této původně asijské dřeviny silně postižena. A potvrdil se nejčernější scénář. Druh, který se u nás objevil poprvé před cca 200 lety jako okrasný, si bere krajinu CHKO Pálava jako rukojmí. Na přibližně 700 lokalitách bylo napočítáno celkem cca 50 tisíc pajasanů žláznatých.

Trnovník akát má více předností, pro které byl dříve často vysazován. Dnes se však již od jeho okrasných výsadeb ustupuje, stejně jako od jiných, protože jde o silně invazní rostlinu. Šíří se kořenovými výmladky, alelopaticky omezuje růst ostatních rostlinných druhů a odstranit porosty této dřeviny je velice obtížné.

Před klejichou, tedy konkrétně klejichou hedvábnou, která je jedním z až 200 druhů klejich, varují nejen ochránci přírody z Pálavy. Ohroženy jsou celé teplé oblasti jihu Moravy. Tato původem výhradně americká kvetoucí kráska si dovede velmi razantně podmanit lokalitu, na které se vyskytne. Půvabně kvetoucí a přesto agresivně invazní druh. Nezabírá přitom vůbec nic, jedině herbicidy, ty však zahubí i další rostlinstvo v místech aplikace.

Stačí jediná čárka nad samohláskou ve stejném slově a význam slova je zcela odlišný. A vlastně tam v některých případech ani nemusí být. Tak je tomu ve slově ambrozie. Pro botaniky, zahradníky a zahrádkáře jde o rostliny a to dokonce dosti nebezpečné ve dvou ohledech. Pyl ambrozií je metlou alergiků, rostliny samotné dovedou zároveň být silně invazní.

Letošní volba rostliny roku je vlastně dosti kontroverzní. Česká botanická společnost jí chce upozornit na problematiku rostlinných invazí a jejich vliv na přírodu i společnost. Starček úzkolistý je totiž, byť na první pohled křehká a krásně kvetoucí bylina, nebezpečný invazní druh pocházející z jižní Afriky. Ohrožuje nejen původní rostlinná společenstva, ale i zdraví hospodářských zvířat a lidí.

S vlčími bobky, které jen tak někdo nenajde, nemá slogan nic společného. Jde o vlčí bob mnoholistý nebo také lupinu mnoholistou, invazní plevel, který sice nádherně kvete, ale decimuje původní rostlinstvo už i v Krkonoších, nejen na Šumavě a v nížinách. Navíc je smrtelně jedovatý pro lidi i zvířata, především semena. Pracovníci národních parků museli proti této invazi nějak zasáhnout, rostlina se totiž nesmí hlavně dál vysemeňovat. A právě v Krkonošském národním parku vymysleli zajímavý způsob. Sami trhají a rozdávají nádherně rozkvetlé kytice vlčího bobu a nabádají lidi, aby v přírodě dělali to samé.

Pálavské vápencové svahy, domov kriticky ohrožených stepních květin a hmyzu, čelí nečekanému vetřelci ze Severní Ameriky. Do přírodních rezervací Děvín, Tabulová a nejnověji i na Svatý kopeček u Mikulova se rozšířila mrazuvzdorná opuncie. Kaktus, který původně unikl z tuzemských skalek a zahrad, dokonale těží z oteplování klimatu. Na suchých skalách tvoří neprostupné porosty, vytlačuje vzácné pálavské kosatce a jeho ruční likvidace je pro ochranáře kvůli tisícům zákeřných trnů noční můrou.

Tvrzení, že u nás nejsou žádné invazní druhy hub, rozhodně neplatí. Aktuálně se studuje invazní potenciál tuláka z Ameriky, hřibu štíhlotřenného. To je však jen mediálně nejvděčnější druh. Proč? Protože chutná, má klobouk a houbaři si ho nosí domů. Ekologicky nejdestruktivnější druhy hub jsou však téměř neviditelné mikroskopické organismy. Pojďme si je představit, začneme však přece jen nejpopulárnější z nich, právě novým hřibem v českých lesích.

Již loni objevili vědci na Brněnsku zcela nový druh houby, která by se mohla stát pohromou pro ořešáky v celé střední Evropě. Houba byla pojmenována ofiostoma ořešáková, přičemž nezvykle spolunažívá (specifické soužití) s kůrovcem ořešákovým, který k nám byl zavlečen z Asie přibližně před patnácti lety. Invazní houba se v ořešáku zabydlí pomocí invazivní kůrovce, stromu poté začnou usychat listy a postupně odumírat dřevo.

Z Plzně je to do Prahy jako když kamenem dohodíš, naše zemička je malá. Nedávno jsme v našem magazínu publikovali článek o reálné hrozbě výskytu sršně asijské. V podstatě vědci v té době ještě nevěděli, zda se už na našem území nevyskytuje, sousední Německo již tuto sršeň zaznamenávalo a řešilo. A první důkaz je zde. Na pozoru by přitom měli být především včelaři.

Český svaz včelařů, z. s., varuje včelaře i veřejnost před šířením invazní sršně asijské (Vespa velutina). Tento obávaný dravý hmyz představuje přímou hrozbu pro tuzemská včelstva, která dokáže masivně lovit a zcela zdecimovat. V současnosti probíhá intenzivní pátrání po hnízdě na Mělnicku, na kterém se podílejí odborníci i Hasičský záchranný sbor.

Slunéčko východní se invazně nešíří jen u nás, ale je vůbec jedním z nejrozšířenějších slunéček na světě. Jeho výskyt je monitorován téměř na všech kontinentech. Zbavit se tohoto slunéčka v zemích, kde se rozšířilo invazně, je prakticky nemožné. A to se stalo právě i u nás. Je to však špatně anebo dobře?

S novými invazními škůdci se poslední dobou roztrhl pytel. Kombinace teplejšího klima a lidské přepravy, tedy přepravy nejen osob, ale především zboží všeho druhu z různých míst planety na jiná, způsobují čím dál tím většímu počtu pěstitelů vrásky na čele. Novým hitem je velmi nebezpečná vrtule ořechová, Američanka, která dovede zdecimovat úrodu oblíbených vlašských ořechů. Výzkumníci proto žádají o pomoc veřejnost.

Že se velká věda dá dělat jenom s diplomem, bílým pláštěm a hodně tlustými brýlemi? Kdepak. Pomáhat se solidním výzkumem můžete, aniž byste se kvůli museli zavírat do laboratoře. Třeba tím, že na občanské (a občasné) bázi budete sbírat potřebná data. Že to zní pracně? Kdepak! Právě teď se třeba můžete zapojit do sběru informací o výskytu vrtule ořechové.

Z nepříjemných invazních druhů hmyzu patří kněžice k těm nejhorším. Navíc jsou to neuvěřitelně smradlaví brouci. Tito imigranti pocházející z Afriky a Asie u nás sice neničí sóju, rýži a jiné exotické plodiny, vystačí si však i s místní produkcí. Požírají všechny části rostlin, likvidují i nezralé plody, přezimují kdekoli a množí se geometrickou řadou. Oproti našim místním středoevropským kněžicím může stihnout konkrétně kněžice mramorovaná za rok i několik generací. Kněžice zeleninová sice zřejmě jen jednu, ale škodí neméně. Ne náhodou žádají vědci veřejnost o monitorování dvou zavlečených druhů kněžic na webu najdije.cz. Každý, kdo se zapojí, se vlastně stane jakýmsi on-line občanským vědcem, jelikož věda je především o důkazech, tedy o sběru dat.

Zimostráz neboli buxus zná určitě každý, můžeme z tohoto stálezeleného keře tvarovat nádherné topiary a tvořit nízké i vyšší živé ploty. Problém však je, že roste velmi pomalu a při pravidelném tvarovacím řezu se zdá být doba dosažení požadované velikosti a tvaru nekonečná. Trvá to dlouhá desetiletí. A když pak takové krasavce napadne škůdce, který je může zahubit, to nepotěší nikoho. Dejte si proto dobrý pozor na zavíječe zimostrázového, tento invazní druh hmyzu pocházející z orientu je již na celém našem území. Zasáhněte již nyní na podzim!

Především plzák španělský, plž (lidově slimák) z čeledi plzákovitých, který se stal celosvětovým cestovatelem proti své vůli, dovede v zahradách napáchat ohromné škody. Tento neuvěřitelný jedlík k nám byl zavlečen s rostlinným materiálem a odpady. Z Pyrenejského poloostrova, západní Francie a jižní Anglie se tak rozšířil až do USA, i když neumí plavat. A boj s ním musí začít již brzy na jaře, aby jeho populace neukázala invazivní sílu druhu.

Nenáviděné plzáky španělské, invazní druh slimáka, který se u nás začal šířit od 90. let 20. století, potkáváme už téměř všude. Jejich výskyt je zaznamenán i v podhůří českých hor. A samozřejmě hlavně tam, kde se něco pěstuje. Co by takový vybíravý jedlík pohledával mezi kosodřevinami, i když na druhou stranu už před ním varuje i KRNAP. Na Šumavě je tento druh všudypřítomný již dávno. Smutnou realitou také je, že přenáší na naše domácí psovité mazlíčky nebezpečné hlístice.

Jedu za soumraku domů autem z Českého Krumlova směrem na Prachatice. Na silnici mezi Křenovým dvorem a Křenovem, která v tomto místě vymezuje hranici CHKO Blanský les, musím náhle prudce zabrzdit. Kousek před reflektory vyskočí na silnici dva mývalové, skotačí, prohání se, prostě jako jakákoli jiná mláďata. Běžně zde potkáte mladé lišky, hned vedle je klikatý meandr Chvalšinského potoka s podemletými břehy. Že se u nás invazní mýval severní v přírodě vyskytuje, to jsem již v minulosti zaznamenal, ale tohle bylo moje první osobní setkání. Asi jsem si ho vysloužil kvízem na téma invazních druhů rostlin a vůbec tím, že o invazních druzích dost často publikuji. Zvířata úmyslně nepřejíždím, myslivec nejsem a pušku s sebou nevozím, mývalové přežili. Ani jsem však nestihl nějakou fotodokumentaci, kameru na palubní desce také nemám. Škoda.

Jihoamerická teplomilná nutrie do naší přírody nikdy nepatřila, řadíme ji tedy mezi invazní druhy. V přírodě se však na mnoha místech naší země uchytili jedinci uniklí z chovů a nechovají se zrovna předpisově. Ovšem bobr, tedy ten evropský, to je jiná. Ještě na konci 90. let v naší přírodě vzácnost, dnes již mnohde nechtěný, nežádoucí. A vytlačovaný do chráněných oblastí. Jinde již hrozí jeho odstřel. I v případě bobra totiž nemůžeme hovořit o předpisovém chování. Především vůči lidskému majetku.

Dnem 7.8. 2025 vstoupilo v platnost prováděcí nařízení Evropské komise, které aktualizuje seznam invazních nepůvodních živočišných druhů, jež je zakázáno do EU dovážet. Patří mezi ně vybraní ptáci, kopytníci, ryby, korýši, mlži, plži, ostnokožci, ploštěnci a hmyz. O dva roky se ještě odkládá konkrétní druh hlodavce a šelmy. Některé z nich přitom už známe i u nás a na seznamu našich místních invazních druhů jsou, například jelen sika a norek americký. Svoje znalosti druhů, které vnímáme jako silně invazní právě u nás, si můžete vyzkoušet v kvízu pod článkem.