Dokonce se vžil pojem „kolumbovská výměna“, který ovšem není zase až tak lichotivý. Zahrnuje totiž výměnu nejen rostlin, zvířat a potravin, ale i lidské populace (včetně otroků), infekčních chorob a myšlenek mezi východní a západní hemisférou Země. Více méně je tato výměna označována za jednu z nejvýznamnějších událostí v oblastech ekologie, zemědělství a kultury v celé lidské historii. Plavba Kryštofa Kolumba do Karibiku (původně směřoval do Indie) roku 1492 totiž zahájila éru rozsáhlých kontaktů mezi všemi kontinenty. A právě ta vyústila v ekologickou revoluci. Termín „kolumbovská výměna“ byl zaveden a poprvé publikován historikem Alfredem Crosbym v jeho díle The Columbian Exchange: Biological and Cultural Consequences of 1492 z roku 1972. Crosby v knize uvádí, že tato výměna výrazně ovlivnila téměř každou společnost na světě. Pro americké společnosti přitom měly drastické následky choroby zavlečené Evropany, z nichž mnohé pocházely z Asie. Domorodá americká populace neměla vůči těmto nemocem imunitu a ztráty jsou odhadovány v letech 1500 až 1650 na 50 až 90% původní americké populace. To je nejstinnější stránka kolumbovské výměny a dlužno říci, že válka nevědomá. Uvědomme si, že ještě v době propuknutí španělské chřipky na sklonku 1. světové války se vědci domnívali, že jde o onemocnění bakteriální. Na druhou stranu však tato „výměna“ přinesla vzájemné obohacení řadou nových plodin a hospodářských zvířat, což podpořilo zvýšení počtu obyvatel na celé planetě. Co se týká stavu populací, pak kolumbovskou výměnu odnesli především američtí domorodci. V Evropě se díky této výměně objevily brambory, slunečnice, kukuřice a rajčata, které se staly od 18. století důležitými plodinami v celé Eurasii. Podobně Evropané přivezli z Ameriky maniok a arašídy do tropické Jihovýchodní Asie a západní Afriky. Ovšem vzájemná druhová výměna byla natolik pestrá, že se není možné zaměřit jen na vybrané druhy. Kromě zmíněných brambor pocházejících z Jižní Ameriky a dovezených do Evropy již v 16. století, kukuřice, rajčat a slunečnic, k nám z amerických kontinentů přicestovaly například také dýně, melouny, papriky a chilli papriky, avokádo, fazole, artyčoky, ananas a sladké batáty. Americe vděčíme také za kakao, javorový sirup a burské oříšky. Z technických plodin pak například za kaučuk, koku, tabák a chinin. Kromě zemědělských plodin, halucinogenů a rostlin okrasných však světem doslova zatřásly americké objevy zlata. To už bychom se ale odchýlili od říše rostlinné hodně daleko. Jestliže například život evropských Keltů v době železné představovaly ve velké míře večírky se spoustou alkoholu, američtí domorodci holdovali pro změnu halucinogenům a tabáku. Ten tvoří v Americe základní výbavu šamanů dosud a ne náhodou říkají dnešní antropologové, že se nikde nesetkali s lidmi natolik závislými na nikotinu, jakými jsou šamani pralesních národů Amazonie. Rostlinné potravě Ameriky dominuje tropické ovoce, některé druhy známe i v Evropě Třeba papaya a mexické avokádo), jiné se sem nedováží (např. mamey a guayaba). Velmi zajímavé je kakao, jelikož toto slovo je mayského původu, slovo čokoláda je pro změnu původu aztéckého. Ovšem na rozdíl od nás indiáni nepřipravovali z kakaa mléčný nápoj, nýbrž kakao míchali s oblibou s chilli a psychotropními rostlinami. Vůbec halucinogeny (houby i rostliny a jejich kombinace) jsou v domorodých amerických kulturách hluboko zakořeněné. Možná právě s tím souvisí i obliba v chilli papričkách, ostatně slovo chilli pochází z jazyka nahuatlu starých Aztéků. Pěstovalo se jich mnoho druhů a dnes jde o seriózní vědeckou disciplínu světa, kulinářskou i sběratelskou lásku a také předmět soutěží, kde může jít doslova i o život. Z plodin předkolumbovské Ameriky je nejvýznamnější kukuřice, která byla indiány domestikována. Předpokládá se, že šlechtění probíhalo paralelně na mnoha místech naráz, což dokazuje i fakt, že v celé Americe najdeme desítky různých druhů kukuřice (bílou, žlutou, černou, i druhy exotické). Mexičané dokonce nechávají na některých odrůdách plíseň huitlacoche a tu pak vaří a konzumují. Kukuřice byla v předkolumbovské Americe doslova uctívaným božstvem. Další velmi důležitá americká plodina jménem fazole pak pochází z předkolumbovské Mezoameriky (nikoli z Peru, jak se mylně předpokládalo). Spolu s fazolemi zde byla konzumována např. rajčata, papriky a tykve. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na jihoamerické brambory, které se v Evropě dlouho pěstovaly jako rostlina okrasná květy, než jsme přišli na to, že dovedou zahnat hladomor. Pěstovaly je národy And spolu s dalšími hlíznatými rostlinami (batáty, jukou, slunečnicí topinambur a maniokem). Buďto byly hlízy konzumovány přímo anebo z nich byla vyráběna mouka. Zemědělské plodiny však představují ve skutečnosti jen titěrnou špičku ledovce, byť pro výživu světa nesmírně důležitou. Z Ameriky pochází ohromné množství rostlin okrasných včetně dřevin, ale i druhů exotických, které u nás pěstujeme jako pokojovky, taktéž bylin i ovocných dřevin. Ostatně botanická disciplína jménem invazní druhy (tedy druhy v daném místě nepůvodní a často v přírodě agresivní vůči původním rostlinným společenstvům) dělí invazní druhy rostlin na 2 základní skupiny: Archeofyty (druhy šířící se v období od počátku neolitu až do objevení Ameriky) a neofyty (období od objevení Ameriky až dosud). Historický mezník jménem „kolumbovská výměna“ je zde více než patrný. Zdroj: wikipedia.org, botany.cz, national-geographic.cz Ostatně botanická disciplína jménem invazní druhy (tedy druhy v daném místě nepůvodní a často v přírodě agresivní vůči původním rostlinným společenstvům) dělí invazní druhy rostlin na 2 základní skupiny: Archeofyty (druhy šířící se v období od počátku neolitu až do objevení Ameriky) a neofyty (období od objevení Ameriky až dosud). Historický mezník jménem „kolumbovská výměna“ je zde více než patrný. Zdroj: wikipedia.org, botany.cz, national-geographic.cz Opuncie mexickáLantana čili liboraLibavkaMonarda - indiánská kopřivaLilie InkůKlejichyBromélieKaktusy nejen americkéŘetězovka viržinskáLaskavce
