I když leží „pod zemí“, za výmluvu vám v tomto případě nemůže posloužit ani klaustrofobie (strach nikoliv z Klausů, ale z uzavřených prostor). Protože pocit nějaké stísněnosti v ní skutečně nehrozí. Pokud sem zavítáte, strop se bude vznášet kdesi ve výšce devíti metrů nad vašimi hlavami. Zatímco vás obklopí magický prostor podzemního „dómu“.Dlouhý je přes sedmdesát metrů a je dobře 70 metrů široký. A celou tu kamennou klenbu nad vámi nadnáší 336 mramorových sloupů. Je to prostě fascinující místo a neméně fascinující stavební dílo. S její stavbou se započalo v roce 532 našeho letopočtu, za vlády císaře Justiniána I. .Takže jí do velmi kulatého jubilea chybí už jen sedm let. I když jde o projekt výsostně umělecky podaný, vznikal z docela praktických důvodů. Majestátní Konstantinopol, hlavní sídlo Byzantské říše (navazující přímo na říši východořímskou a dědictví římského impéria), bylo obléháno nepřáteli častěji, než by komu z obyvatel bylo milé. A obří nádrž na vodu měla pomoci překonávat právě neradostné časy obležení. Zařízení na jímání vody, cisteren a nádrží ve městě postupně vznikly stovky. Žádná z nich se však ani nepřiblížila této velké stavbě. Oficiálně se jmenuje Bazilika Cisterna nebo též Cisterna Basilica, což docela trefně naznačuje jak onu funkci cisterny, tak i cosi jako „podzemní palác“ či „podzemní chrám“. Čímž rovněž upozorňuje na to, že kdysi na této parcele (tedy nad ní) stála starší bazilika, Stoa. Zničená během nepokojů v 6. století. A vlastně tím názvem navazuje na svou blízkost s další fenomenální památkou – nadzemní. Chrámem Boží moudrosti, Hagia Sophia.V podstatě leží vzdušnou čarou nějakých 150 metrů od něj, byť tedy pod zemí. Prakticky řečeno, kapacitní objem této zdrže byl disponován na 80 000 metrů krychlových vody. Z historických záznamů víme, že cisterna sloužila především císařskému paláci a okolním budovám, nikoli celému městu. Ale teoreticky mohla zásoba vody vystačit pro 10 000 lidí na dobu 200 dnů. Snaha obléhatelů vyžíznivět Konstantinopol se tak vždy míjela účinkem.Není přitom bez zajímavosti, že cisterna velmi prakticky řešila i přečišťování a filtraci vody. To, co zvenku vypadalo jako přilehlé svěží palácové zahrady s fontánami, byla jedna velká kořenová čistička zajišťující čerstvost vody. Při budování obří podzemní cisterny, která byla zásobována vodou z akvaduktů, byly „recyklovány“ různé stavební prvky z celé městské zástavby. Takže tu při prohlídce můžete doslova číst historii vepsanou do kamene. Mohutné sloupořadí utváří hlavice korintské i iónské. Najdete tu sloupy pamatující starý Řím i onu baziliku Stoa. Uspořádány jsou do dvanácti řad po osmadvaceti sloupech, z nichž každý je od dalších vzdálený pět metrů. Ta úspornost, znovu-použití sloupů, velmi urychlila celý stavební proces. Odpadla totiž zdlouhavá těžba a nároky na opracování kamene, což urychlilo práci. Byť se dnes oplýváme její krásou, musí se nechat, že tahle stavba je především inženýrsky dobře zvládnutá. Svou konstrukcí je velice racionální. Cisternu tvořila rovná, obdélníková hala se střídavými řadami sloupů a klenutými stropy, užitá architektura byla modulární, takže pracovníci mohli stavět více částí souběžně. Není tu filigránské zdobení, které by zdržovalo dodací lhůty.A samozřejmě, na stavbě podzemního kolosu se podílelo přes sedm tisícovek „pracantů“. Uvozovky jsou na místě, na výběr totiž moc neměli. Šlo o otroky a válečné zajatce. Dozorující stavitelé chytře pochopili, že při kutání v podzemí nehraje střídání dne a noci velký význam, a tak se tu pracovalo nepřetržitě, na směny. V hrubé podobě tak byla podzemní stavba hotová za pouhá tři léta, a s doladěním a úpravami pak v plném provozu za pět let.Dnes už vodu zadržuje jen sporadicky, kvůli turistům. Podzemní prostor slouží jako galerie. A je místem, které byste si při návštěvě (mimochodem nejlidnatějšího evropského) města určitě neměli nechat uniknout.Zdroj: Wikipedia.org, Yerebatan.com
