Pěstování bělotrnu (Echinops) je velmi jednoduché, jde stejně jako je tomu u běžných bodláků, o velmi nenáročné rostliny. Bělotrny pochází ze Středomoří, východní Evropy, západní a střední Asie a tropické stepní Afriky. Ve Středomoří kvetou od července do září a dorůstají výšky až cca 80 centimetrů. A právě jejich kulovitá květenství se v plném květu zbarvují často do modra. Květy přitom lákají mnohý hmyz včetně včel a motýlů, bělotrny proto zpestří i hmyzí druhovou pestrost v zahradě. Jde o významné rostliny medonosné. Postupně se bělotrny rozšířily po celé Evropě a zavlečené byly i do přírody Severní Ameriky. Bělotrn (Echinops) je rodem zahrnujícím cca 120 rostlinných druhů. Jejich vzrůst je statný a svým vzhledem připomínají běžné bodláky. Rod však řadíme do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a podčeledi Carduoideae. Nejčastěji se tyto trnité rostliny vyskytují na stanovištích kamenitých a suchých, některé druhy rostou i na velice chudé půdě. Belotrny jsou nejčastěji rostliny vytrvalé, jen ojediněle jednoleté. Jejich vzrůst je přímý, lodyhy jednoduché anebo jen chudě větvené. Listy jsou poměrně velké a většinou různotvaré. Přízemní listy vyrůstají nejčastěji v růžici a ty lodyžní mohou mít řapíky, případně jsou přisedlé a částečně objímavé. Nebývají celistvé, nýbrž peřenoklané nebo peřenosečné. Na okrajích jsou listy nejčastěji nepravidelně zubaté a na koncích ostnaté. Většinou jsou stejně jako lodyhy ochlupené. Bílá, modrá anebo fialová kulovitá květenství nazýváme strbouly. Květenství vyrůstají na koncích lodyh a jsou tvořena množstvím pravidelně sestavených jednokvětých úborů s trojřadými zákrovy. Úbory jsou vybavené listeny nestejných tvarů a velikostí. Květy mají trubkovitý tvar a jsou pětičetné a oboupohlavné. Kališní lístky květů jsou drobné, případně dokonce i zakrnělé, korunní lístky jsou srostlé do trubky. V každém květu najdeme pět tyčinek s našedlými prašníky, ze spodního semeníku složeného ze dvou plodolistů pak vystupuje čnělka s hluboce vykrojenou bliznou. Blizna vyčnívá z koruny. V květech najdeme bohatá, sladká nektaria, díky kterým hmyz květy opyluje. Jsou až příliš lákavá. Plodem jsou krátké, pětižeberné a ochmýřené nažky, které jsou rozšiřovány větrem. Z rodů naší flóry jsou bělotrnům nejbližší pupavy (Carlina) a rod ostropes (Onopordum). Tedy žádné bodláky, byť se to na první pohled zdá být logické. Bělotrny jsou dokonce příbuzné s u nás běžnými a zdomácnělými kopretinami a astrami. V našich zahradách jsou nejčastěji pěstovány kultivary druhu bělotrn banátský (Echinops bannaticus), případně bělotrn modrý (Echinops ritro). Pěstovat však lze třeba i bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus), který se liší zelenošedou barvou a volně roste na jihu Moravy podél cest a vinic. Bělotrny potřebují ve vegetačním období především teplo a sucho. Jde tedy o rostliny, kterým naprosto vyhovuje oteplování klima a větší sucha. Zakoupená semena můžeme jednoduše vysít již v březnu, přičemž rostliny doma pěstujeme jako rychlené. Na záhony půjdou sazeničky až na konci května. Stanoviště volíme na plném slunci a zeminu dobře propustnou, nikdy ne těžkou jílovitou. Hnojit kvůli bělotrnům nemusíme a zálivku po nás také nebudou vyžadovat. Semena bělotrnů jsou vysoce klíčivá, vyzrálá květenství je proto třeba odstraňovat, aby nám tyto rostliny rychle nezaplevelily zahradu. Stejně to děláme například s ostropestřcem mariánským. Kdo si však bělotrny oblíbí, bude mu to jedno a navíc se tyto rostliny v případě potřeby poměrně dobře plejí. Bělotrny jsou mrazuvzdorné a i jejich semínka vydrží v zahradě životaschopná až do jara. Bělotrny jsou také vynikající k řezu, kdy květy vydrží dlouho v dobrém stavu, ale k i sušení pro suché květinové vazby a aranže. Bělotrny mají navíc léčivá semena, která sklízíme přibližně ke konci září, kdy jsou již dostatečně vyzrálá. Ihned po sběru je třeba semena nadrtit, načež se z nich vyrábí tinktura, která je vynikající při bolestech nervů a jejich poškození (např. při diabetu a autoimunitních chorobách). Tinktura také zlepšuje stavy po mrtvici, podporuje prokrvení tkání a pomáhá i s ekzémy a zanícenými ranami na pokožce. Užívá se cca 30 kapek třikrát až čtyřikrát denně. A pozor, tinktura se nesmí používat spolu s léky na srdce a v těhotenství. Dětem ji samozřejmě též nepodáváme.Zdroj: wikipedia.org, abecedazahrady.cz
