Nejznámější zástupci bolševníků jsou bolševník obecný (Heracleum sphondylium), bolševník horský (Heracleum maximum, resp. Heracleum sphondylium montanum) a bolševník sibiřský (Heracleum sibiricum), z obřích druhů pak již zmíněný bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), bolševník perský (Heracleum persicum) a bolševník Sosnowského (Heracleum sosnowskyi). 3 zmíněné obří druhy bolševníků začaly již ve 20. století masivní invazi do rozsáhlých oblastí Evropy, v případě bolševníku velkolepého pak i Severní Ameriky. Bolševníku obecnému (Heracleum sphondylium) se lidově říká bršť. Nabízí více poddruhů, mezi kterými najdeme i řadu kříženců, čili přechodných forem. Bolševník obecný je 0,5 až 2 metry vysoká rostlina, dvou až víceletá v závislosti na podnebí a především pak tuhosti zimy. V prvním roce tvoří bolševníky pouze přízemní listy, které mohou být u bolševníku obecného velké až 60 cm, načež rostlina střádá zásoby ve svém vřetenovitém hlavním kořenu. Druhý rok pak vyhánějí lodyhu s okoličnatým květenstvím (10 až 25, ale i více okolíčků). Přízemní listy mají rostliny tří až pětičetné a dlouze řapíkaté, listy na lodyze jsou podstatně menší a jsou téměř přisedlé (max. 20 cm). Lodyha je dutá, hranatě rýhovaná a chlupatá. Květy bolševníků jsou oboupohlavné, jejich barva je bílá, nazelenalá, narůžovělá nebo nažloutlá. Plody jsou dvounažky se semeny, která si zachovávají dobrou klíčivost i více jak 7 let. Silně invazivní bolševník velkolepý se přitom tomu obecnému dosti podobá. Rozdíly najdeme v květenství, květy má bolševník obecný menší a květenství více rozvolněné, celkovým vzrůstem je též výrazně menší, listy má méně ostře a méně hluboce vykrajované a je také podstatně méně jedovatý. Jde o nitrofilní rostlinu, která miluje vlhké a dobře hnojené louky a pastviny, ale i vlhká rumiště, příkopy okolo cest a také zanedbané zahrady. Vyhovuje mu těžší půda s neutrálním pH, snese však i půdy kyselejší a zásaditější. Na našem území kvete od června do září. Nejvýznamnější účinnou složkou tohoto druhu bolševníku jsou fototoxické furanokumariny, stejně jako u jiných druhů, ovšem jejich obsah je na rozdíl od například bolševníku velkolepého mnohem nižší (z toho plyne menší jedovatost). Dále obsahuje methanol, ethanol a n-oktanol, kyselinu kaprinovou a laurinovou, estery (n-hexylbutyrát a n-oktylacetát) a furanokumariny (pimpinellin, isopimpinellin, bergapten, isobergapten a sphondin). Právě fototoxické furanokumariny obsažené ve šťávě bolševníků vyvolávají podráždění kůže (zrudnutí) až otoky a puchýře. Jedovaté jsou však celé rostliny, nejjedovatější jsou pak jejich nezralé plody. Bolševník obecný má bohaté využití i v léčitelství, tinktura se využívala jako antiepileptikum a antihysterikum, jelikož droga v ní obsažená snižuje krevní tlak a má povzbudivé účinky. Dříve se bolševník používal dokonce i jako afrodisiakum. Vedlejší účinky jsou však velmi nepříjemné a proto dnes od bolševníku ustupují i mnozí bylinkáři a lidoví léčitelé. Musí se s ním zacházet velmi opatrně, je silně projímavý a po požití se musíme vyhnout přímému slunci. Sbírána je nať a někdy i kořen, nejlépe rostlin jednoletých, který obsahuje nejvíce zásobních látek pro další rok (roky), kdy má bolševník vykvést.Bolševník obecný je dokonce vynikající nektarodárnou bylinou vyhledávanou včelami, med z něj je světle či tmavě žlutý, pronikavě voní a jeho chuť je ostřejší až škrabavá. Med krystalizuje do matně šedožluté barvy. Obsahuje vitamín B1 a pozor, u citlivých jedinců může způsobovat alergie. Jako součást smíšených letních medů je však zcela neškodný. V dřívějších dobách býval bolševník také významnou součástí polévky zvané boršč (v polštině se bolševníku říká barszcz, v ruštině borščevik). Je tedy evidentní, že český název může mít svým způsobem i náznak českého smyslu pro humor, v okolních zemích je jméno rostliny spojeno s polévkou. Kořen a listy bolševníku se též používaly k přípravě zeleninových bujónů. Jde tedy z hlediska gastronomie o kořenovou a listovou zeleninu. Jako pícnina je bolševník obecný oblíben u ovcí, skotu a králíků, ovšem čerstvý. Jinak totiž znehodnocuje seno, jelikož jeho dužnaté stvoly a listy špatně schnou a při skladování plesniví. Velkolepost bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) je dána nejen impozantním vzrůstem, ale i ničivou schopností. Tento druh není u nás původní, pochází z centrální Asie (Kavkaz), dorůstá výšky až 5 metrů a jeho bílá květenství (složené okolíky) mohou v průměru dosahovat i půl metru. Ničivá schopnost tohoto bolševníku způsobuje likvidaci původních ekosystému a tedy biodiverzity. Obsahuje též vysoké koncentrace fototoxických furanokumarinů, které způsobují u lidí těžké fotodermatitidy (vyrážky, otoky a puchýře). Boj proti této rostlině byl u nás vyhlášen doslova fatální, výsledky jsou však i přes již stovky miliónů investovaných korun (bez ohledu na práci dobrovolníků) velmi mizivé. Postřiky i mechanická likvidace fungují jen dočasně, neskutečná klíčivost semen funguje jako vyplazený jazyk. Nejúčinnější je likvidace mladých rostlin a pak ještě před dozráváním plodů, ovšem v půdě je v té době již dostatečná zásoba semen z předchozích let schopných klíčit, proto je třeba zasahovat na daném území opakovaně po mnoho let. Metody potlačování výskytu tohoto rostlinného druhu jsou stále zkoumány a zdokonalovány, ale je to stejné jako boj s lidskými myšlenkami (ideami). Bolševník velkolepý byl vědecky popsán až v roce 1895. Tato rostlina klíčí ze semene zpravidla již v půlce února (někdy i dříve) a v prvním roce tvoří pouze velké přízemní listy a shromažďuje zásoby v mohutném hlavním kořeni. Druhý až pátý rok (někdy i později podle množství nastřádaných zásob v kořenech) vytvoří listovou růžici a vyžene mohutnou květní lodyhu s květenstvím. Lodyha bolševníku velkolepého je dutá, brázditě žebernatá, narůžověle až fialově skvrnitá. U největších exemplářů se její průměr může blížit až 10 cm. Přízemní listy dosahují délky 50 až 150 cm. Horní listy jsou již o mnoho menší a téměř přisedlé. Velmi zajímavé je, že v oblastech svého původu dorůstá tento druh nejvýše 1,5 metru a není zdaleka tak invazivní, agresivní. Zřejmě však jde o problematiku genetické výbavy a křížení s místními druhy na územích, kde se tato rostlina chová silně invazivně. Tedy územích, kam byla importována. Bylo to zřejmě způsobeno i záměrným křížením a účelovou selekcí v době šíření a pěstování tohoto druhu v okrasných a botanických zahradách a následného zplaňování. Vlastně jsme tyto gigantické obry zřejmě vytvořili sami. A schopnost křížit se s dalšími druhy bude působit problémy i do budoucna. Výsledkem jsou marné snahy při hledání přirozeného nepřítele a pokud se nějaký najde, začne napadat široké spektrum rostlin celé čeledi miříkovitých, což naopak významně škodí přírodě. Jako invazní rostlina osídlí bolševník velkolepý prakticky jakékoli stanoviště. Nejvíce se však šíří podél cest a vodních toků. Území zabírá tak, že nejprve ovládne ruderální stanoviště, kde mu nemůže konkurovat žádný jiný druh, načež se „opře“ o takto vzniklá ohniska svého výskytu a šíří se dál do okolí, na místa vlhká a výživnější. Zde vytlačí konkurenčně silné byliny a to i díky klíčení semen brzy na jaře, resp. ještě v druhé půlce zimy. Rostliny rychle přerostou většinu jiných rostlinných druhů, vytvoří zákryv a časem dojde obvykle k vytvoření souvislého porostu. Ten pohltí až 80 % veškerého slunečního záření a zcela tak zamezí ostatním rostlinám v růstu. Pro většinu býložravců a parazitů je tato rostlina navíc nestravitelná (nepoživatelná). Příroda se pak nedovede takto invazivního druhu sama zbavit. Bolševník dokonce zamezuje i růstu semenáčků stromů, na okrajích lesa proto brání i rozšiřování dřevin. Navíc představuje jedovaté zdravotní riziko pro zvířata i lidi. V souvislém porostu bolševníku se prosadí jen nejsilnější jedinci z vyklíčených semen, což opět zvyšuje invazivitu tohoto druhu. Rostlina se navíc přirozeně šíří svými semeny větrem, tekoucí vodou, díky dobytku, pneumatikám vozidel apod. Vlastně jde o jeden z vůbec nejnebezpečnějších invazivních rostlinných druhů. Na začátku krásná chlouba botanických zahrad, ve finále nenáviděný nepřítel přírody. Plochy zarostlé bolševníkem se přitom každoročně rozšiřují až o desítky metrů. A pokud si natrháte kytici lučních květin a přidáte i bolševník s již zralými semeny, šíříte jej semeny po celou cestu domů. Lákavý je i do suchých vazeb a problém je stejný. První spolehlivá informace o introdukci tohoto druhu z Kavkazu do Evropy pochází již z roku 1817, i když byla tato rostlina poprvé popsána až v roce 1895. V londýnské botanické zahradě Kew Gardens jej začali pěstovat v roce 1817 a první zprávy o planě rostoucích rostlinách se objevily již po deseti letech. Bylo to v hrabství Cambridgeshire. Poté začala invaze bolševníku díky lidem do celé Evropy. Na našem území byl poprvé vysazen v Lázních Kynžvart již v roce 1862. Pěstování bolševníku velkolepého skončilo cca po polovině 20. století, bylo však již pozdě. Jeho invaze v tuto dobu zasáhla většinu Evropy. Šířit se přitom začal ze středu kontinentu a právě země, které do středu Evropy zasahují, se dnes s bolševníkem potýkají nejvíce. Na severu Evropy pak tento druh soutěží s taktéž silně invazivním bolševníkem perským, v Pobaltí se pro změnu prosadil druh Heracleum sosnowskyi. A jak se bolševník velkolepý dostal do Česka? Car Alexandr I. měl darovat semena tohoto druhu knížeti Metternichovi během Vídeňského kongresu v roce 1815. První písemný záznam o jeho pěstování pak pochází ze zámku Kynžvart, kde byl prý vysazen v roce 1862, zřejmě to však bylo již mnohem dříve (Dostanete semena vzácné okrasné rostliny od cara obrovské říše a počkáte 50 let? Nesmysl!). První písemné důkazy o zplanění tohoto druhu pak pochází z roku 1877 a jsou právě z okolí zámku Kynžvart. V roce 1907 byl zaznamenán výskyt na severovýchodní Moravě a v roce 1950 již bylo známo na 9 lokalit jeho výskytu ve volné přírodě. Dnes je jich okolo 600, ve skutečnosti jich však může být i třikrát více. Z nálepky „nenáročné okrasné rostliny“ se postupně stal „nenáviděný válečník, nepřítel“. První varovné zprávy o tomto druhu se začaly objevovat v západní literatuře cca v polovině 20. století. Ještě však v 80. letech 20. století byl v zahrádkářských příručkách označován za okrasnou rostlinu bez jakýchkoli varování. Tento boj začíná již legislativou. Podle platných zákonů je majitel pozemku povinen zabezpečit nešíření této rostliny. To však není obvykle dodržováno. Při mechanickém boji s bolševníkem velkolepým je třeba používat ochranný oděv včetně rukavic a ochrany obličeje a očí. Ochranný oděv musí být nepropustný, nesmí tedy mít schopnost nasávat nebezpečné šťávy bolševníku. Ideální je též použít alespoň brýle a nebo obličejový štít a respirátor.Mechanicky je třeba bolševník velkolepý odstraňovat ještě před vysemeněním (obvykle již v první polovině května). Ovšem účinek mechanické likvidace je i tak mizivý, protože rostlina má ohromnou regenerační schopnost. Znova vyroste z kořenů. Je proto třeba celé rostliny doslova vykopat ze země a vyjmout musíme alespoň 10 cm hlavního kořene. Ten pak rozsekáme na kousky a zničíme. Pokosení nemá valný smysl. Muselo by jít o důkladné a alespoň třikrát za rok opakované kosení po mnoho let, což výskyt bolševníku omezí a zabrání dalšímu šíření druhu. Stačit by též mělo dlouhodobě opakované odsekávání celých okolíků, které je však třeba vždy zlikvidovat, nesmí na ploše samovolně vysemenit. Fungovat též může spasení dobytkem, ale musí si na tuto rostlinu zvyknout, zprvu mu vůbec nechutná. Ovcím a hovězímu dobytku bolševník neublíží, ovšem například kozám způsobuje zdravotní potíže. Jako chemický postřik se používají přípravky obsahující glyfosát (např. Roundup-Biaktiv a Touchdown), případně triclopyr (např. Garlon). Tento postřik však není spolehlivý a není navíc dostatečně selektivní. Navíc je účinný pouze brzy na jaře, kdy jsou rostliny vysoké 20 až 40 cm, poté je třeba postřik opakovat v květnu. V době kvetení pak již nemá postřik prakticky žádný účinek. Velmi účinná se však ukázala metoda aplikace přípravku Roundup injekční stříkačkou přímo do stonku rostliny.Nesmíme též zapomenout, že každý osamělý jedinec rychle vytvoří další ohnisko šíření tohoto rostlinného druhu. Obvykle se pak ve značně zasažených lokalitách sahá k více metodám boje současně. Vyloženě válku vyhlásili bolševníku například na Šumavě, na ploše Národního parku Šumava. Např. základní organizace Českého svazu ochránců přírody (ZO ČSOP Šumava) zajišťuje na vybraných místech mapování a likvidaci invazních druhů rostlin, především pak bolševníku velkolepého a lupiny mnoholisté (vlčí bob mnoholistý). Na území NP a CHKO Šumava jsou takové práce samozřejmě prováděné ve spolupráci s pracovníky parku. Válka probíhá, bitva střídá bitvu. Zatím to však vypadá spíše na pochmurnou sestru války třicetileté, která také zachvátila celou Evropu. V jejím případě šlo o náboženství, v případě bolševníku jde o říši přírody. Speciálně na našem území se pak boj s bolševikem přetavuje do boje s bolševníkem. Když se kalí ocel!
