Potřebují města růst? Ta otázka je předem zodpovězena kladně. Ale s nejistotou se budeme potýkat při řešení toho, kam by vlastně měla růst. Tradiční odpověď by totiž zahrnovala, že uvnitř vlastního prostoru, intravilánu, už žádné vhodné parcely dostupné k zastavění nebývají. Brněnský projekt Diorit pak v mnoha ohledech přesvědčuje o opaku. Místa je dost. Jen většinou leží tam, kde by ho nikdo nehledal. Novostavba, bytový dům. Takový popis projektu zpravidla divoký zájem médií nevyvolá. Ale Projekt Diorit si pozornost skutečně zaslouží. Třeba proto, že si místo sám pro sebe dokázal najít na „brownfieldu“, lokalitě negativně ovlivněné průmyslovou minulostí. V tomto případě tedy přesněji řečeno těžkou. Diorit (což je jinak název hlubinné vyvřelé horniny) se usadil v bývalém kamenolomu. V kamenolomu, kde byl dříve diorit těžen. Projekt Diorit vznikl v areálu bývalého kamenolomu. V úzkém údolí řeky Svratky, na opuštěných pozemcích, které se nacházejí těsně na rozhraní brněnských městských částí Komín a Bystrc. Zní to dramaticky, že? A situace v místě skutečně „dramatická“ byla. Opuštěný lom si tu vzala za své příroda, a území porostl svébytný ekosystém, včetně ohrožených druhů. Místo, určené k procházkám zasvěcených, ale získalo ten stavební nový potenciál hlavně díky iniciativě samotných architektů. Nebývá to zvykem, alespoň ne v Česku. Tady to ale byli sami Architekti DRNH, kteří připravili projekt, oslovili investory a o smysluplnosti záměru přesvědčili samosprávu i státní správu. Aby projekt, za kterým skutečně od samého počátku stáli, dotáhli do konce, k realizaci. Dokončení projektu Diorit tak velmi prakticky naznačilo, kterým směrem se ještě dá napřít rozvoj města. Ne do volné krajiny, ale raději do „zapomenutého“ prostoru, s jizvou průmyslové minulosti. Síla projektu tu roste z myšlenek udržitelnosti, které zvýrazňuje velmi atraktivní (a odvážné) pojetí celé stavby. Budova je zasazena do členitého terénu, svým tvarem reaguje na okolní podmínky. Přední část bytového domu funguje jako akustická bariéra podél ulice, a plynule přechází do dvorní části, která kopíruje morfologii skalních stěn původního lomu se strmými skalami a plošinami. Architektura tu skutečně nepředstíraně vychází, vyrůstá z lokální topografie. Z kombinace přírodních odstínů omítek, fasády z mléčného profilového skla, plynulých křivek a dramatických zlomů. Krajinářské řešení přitom respektuje to, co tu už stačila vytvořit příroda. Vegetaci skalních stěn, která je ponechána, protože spolu s novou výsadbou podporuje druhovou pestrost. Vznikají tak přírodě blízká stanoviště pro ptáky, hmyz i drobné savce, což posiluje stabilitu místního ekosystému. Zvířecí nájemníci tu bydleli už dříve, a architektům nevadilo, že tu setrvají. Projektu bytového domu tím dodávají na hodnotě. Relaxační přírodní park na střeše podzemních garáží plynule navazuje na porosty skalních stěn a vytváří příjemné mikroklima ve vnitrobloku. Města, i Brno, mají kam růst. Jen se ten prostor musí hledat na místech, které si lidé zvykli obcházet obloukem.Zdroj: Architekti DRNHFoto: Petr Polák
