Ta změna do Carabanchel nepřišla náhle. Příměstská čtvrť na okraji města totiž dlouho platila za polo-industriální oblast. Ne lidé, ale sklady a dílny tu nacházely své domovy. Těsná blízkost dálnice, spojnice na zbytek Španělska, sem přivedla řadu malých továren a fabrik. Nejrůznější společnosti tu sousedily a vytvářely svébytný ekosystém města, kde lidé spíš nežijí, ale pracují. Doba se ale změnila, a s tím, jak se město dál rozrůstalo, přestalo se hlučné a svými provozy okolí znečišťující Carabanchel líbit. V rámci úprav městského plánu tak byly dílny, sklady a výrobní závody poodsunuty dále na periferii. A dálnice? Z té nechala radnice vytvořit zelený koridor. Na tělese pokrytém asfaltem dnes rostou stromy, v okolí je doplňují parky a zelená prostranství. Odráží to právě tu postupnou změnu, evoluci městského prostředí. Otázkou pochopitelně bylo, co s Carabanchel bude dál. V Madridu už měli plán. Ne až tak dávno totiž podobně oživili a revitalizovali průmyslovou Manzanares, aby z ní udělali čtvrť rezidenční. Tady to mělo být podobné. V reakci na rostoucí poptávku po bydlení v té „nové“ ozeleněné čtvrti se naskytla příležitost znovuobjevit starý sklad, a v rámci rozsáhlé úpravy ho přeměnit na komplex moderních bytů. Původně přitom šlo o sklad instalatérských a stavebních materiálů, který byl po léta nevyužívaný. Madridská architektonická firma, studio OOIIO Architecture vedené Joaquínem Millánem Villamuelasem, jej přestavěla v barevný obytný prostor. Z toho, co už zde nebylo pro město a jeho obyvatele zapotřebí, tu vznikly naopak velmi potřebné byty. Industriální prostor byl přebudován na osm bytů, každý o rozloze přibližně 40 metrů čtverečních, s vyhrazenou „skladovací místností“ pro každý byt, která se nachází v suterénu budovy. To proto, že současnými obyvateli byli zamýšlení převážně mladí lidé, páry i jednotlivci. Kteří s sebou mohou stěhovat docela dost věcí, které nemají kam právě dát. A nabídnout jim jako součást startovního bytu ve městě i úložný prostor je velmi elegantní řešení. Které přijde úsporněji, než separátní pořizování externího skládku nebo garáže. Jak architekti upozorňují, v případě tohoto projektu se nejednalo jen o fyzickou transformaci objektu, ale také o obnovu identity. Místo nemělo přijít o svou minulost a popřít, že čtvrť měla kdysi ráz dílen a fabrik. Jen tu původní průmyslovou šedou nahradily zářivé barvy. Architekti zavedli paletu žlutých, modrých, zelených a oranžových odstínů, přičemž stále respektovali historii lokality. Původní skladové potrubí a konstrukce nebyly odstraněny, ale byly pečlivě integrovány do designu a natřeny žlutě, což obyvatelům připomíná, že tento kdysi funkční a šedý prostor má dál co vyprávět. Pokud jde o uzpůsobení objektu k bydlení, nové byty nabízejí jedinečnou a moderní variantu uspořádání. Respektují přitom podstatu původního skladu a zároveň se vyznačují pokročilým designem, který klade důraz na přirozené světlo, pohodlí a efektivní využití prostoru. Nové byty, vybavené vším potřebným pro bydlení, byly vystavěny kombinací dřeva, načervenalých cihel a glazované keramiky, aby byly příjemné a moderní. Z oken si obyvatelé užívají výhled na stromy a parky obklopující čtvrť, což je luxus, který se tu ještě před pár lety zdál nepředstavitelný. Tak to ale ve městech, které jsou živé a rostou, chodí. Mění se, vyvíjí. A součásti, které jsou méně potřebné, odsouvají více na okraj, aby na místo toho udělaly místo potřebným bytům. Jež, jako v Carabanchel, mohou vyrůst i bez bourání, v existujících objektech s průmyslovou minulostí.Zdroj: OOIIO ArchitectureFoto: Javier de Paz