Čemeřice (Helleborus) z čeledi čeledi pryskyřníkovité má minimální nároky na péči. Stačí vybrat vhodné stanoviště a mít v zahradě vhodnou zeminu. Poté vám bude dělat radost mnoho let a hlavně zim. Rod čemeřice zahrnuje cca 15 až 20 základních druhů a mnoho šlechtěných různobarevných kultivarů s krásnými, působivými květy. Přízemní druhy čemeřic se dožívají až pětadvaceti let. Jestli jste měli příchod jara spojen především například se sněženkami, je to však omyl, čemeřice vykvétají o mnoho dříve. Dokonce ještě v době, kdy sluníčko ještě nemá správnou sílu a všude leží sníh. A dokonce i na začátku a uprostřed zimy, čili od prosince do března. Apropó, není to náhodou vlastně skoro celá zima? Samozřejmě však záleží na počasí, za tuhé zimy bohaté na sníh si budeme muset na květy počkat až do časného jara. Obzvláště na jaře jsou pak květy čemeřic velmi důležité pro včely a čmeláky, obsahují spoustu pylu a jsou proto první potravou tohoto užitečného hmyzu. A když to v daném roce vyjde a budete mít štěstí, můžete si pár stonků s květy uříznout třeba na štědrovečerní stůl. Atraktivní květy čemeřice ozvláštní vánoční atmosféru. Pokud pak venku nastane dočasné ochlazení, květy čemeřic se zkroutí a v této podobě vyčkají další sluneční paprsky, načež se opět rozvinou. Jako by se halily do deky. Za vhodných podmínek čemeřice kvetou až do pozdního jara, kdy jsou nahrazeny květy dalších otužilců. Přes sezónu pak již čemeřice nekvetou. Bohužel se čemeřice na našem území nevyskytují volně v přírodě, žádný z druhů prostě není původní. Nejčastěji jsou v našich zahradách pěstovány jakožto okrasné trvalky čemeřice černá, nachová, východní, zelená a smrdutá. A jelikož ochotně zplaňují, narazit na ně můžeme dokonce i v přírodě. Co čemeřice vyloženě nesnáší, to je sucho, ideálním stanovištěm je pro ni polostín, například pod vzrostlými stromy. Ideální je půda hlubší, humózní, zásaditého pH a dobře propustná, pokud však máte v zahradě půdu horší kvality, čemeřice s ní také nepohrdnou. Důležité je, aby půda byla trvale vlhká, nikdy však ne zamokřená. Pravidelné přihnojování čemeřice ocení, nejlépe kvalitním kompostem. Vysoký podíl humusu v půdě prostě čemeřice preferují. Největším nebezpečím jsou pro čemeřice nenasytná „stáda“ slimáků. Čemeřice také vyloženě nesnáší přesazování a dělení trsů, proto ji prostě musíme nechat tam, kam jsme ji vysadili. A jelikož nám na stanovišti poroste více let, potřebuje dost místa. Množení je sice možné vegetativní, ale až u rostlin starších 6 let. A počítejte s tím, že po odštěpení a přesazení rostliny hodně dlouho zakořeňují a první roky kvetou jen málo a nebo vůbec. Co se týká péče, je třeba především odstraňovat staré, poškozené a napadené listy a zajišťovat dostatečně vlhkou půdu. Za horkých letních dnů prospěje pravidelná zálivka i starším trsům s dostatečně rozvinutým kořenovým systémem. Vůbec pak není třeba od čemeřic odstraňovat listí spadané ze stromů. Pomáhá udržovat vlhkou zeminu a časem se promění na žádoucí kompost. Pokud chceme čemeřice kombinovat s jinými rostlinami, volíme druhy s podobnými nároky. Třeba bohyšky, plicníky, škornice a různé druhy kapradí. Čemeřice lze dokonce nějakou dobu pěstovat jako pokojové rostliny. Je ale třeba zvolit dostatečně velký květináč a humózní půdu. V interiéru vyžadují chladné stanoviště a dostatečnou zálivku, tedy vlastně simulujeme podmínky, jaké čemeřice mají v zahradách. Stinnou stránkou je jedovatost čemeřic. Sice byly užívány jako rostliny léčivé, ale jejich užití je dosti riskantní. Především způsobuje alergické reakce na zasažené pokožce a semena s oddenky obsahují nebezpečné a pomalu vstřebatelné jedy. Z léčitelství proto byly čemeřice nemilosrdně vyloučeny. Dříve se čemeřice používaly třeba při psychických problémech, melancholii a epileptických záchvatech, jako projímadlo a při léčbě kožních infekcí, suchý kořen se přidával do šňupacích tabáků a svazek čemeřic se zavěšoval do chlévů, aby odháněl zlé duchy. Čemeřice rostou trsovitě a dorůstají výšky 0,2 až 0,3 metru. Z trsů kožovitých lesklých listů vyrůstají dužnaté stonky, které nesou velké květy s velkým počtem žlutých tyčinek a semeníků. Po odkvětu zůstávají na stoncích vytrvalé kalichy, jimiž jsou čemeřice zdobeny po celé léto. Plodem čemeřic jsou měchýřky. Zástupci rodu čemeřicečemeřice černá (Helleborus niger)čemeřice korsická (Helleborus argutifolius, syn. H. lividus subsp. argutifolius)čemeřice kroucená (Helleborus torquatus)čemeřice měchýřkatá (Helleborus vesicarius)čemeřice nachová (Helleborus purpurascens)čemeřice okrouhlolistá (Helleborus cyclophyllus)čemeřice pyrenejská (Helleborus occidentalis, syn. H. viridis subsp. occidentalis)čemeřice rozeklaná (Helleborus multifidus)čemeřice sivozelená (Helleborus lividus)čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus)čemeřice tibetská (Helleborus thibetanus)čemeřice vonná (Helleborus odorus)čemeřice východní (Helleborus orientalis)čemeřice zelená (Helleborus viridis)
