Rostliny jsou pro život na naší planetě zásadně důležité. Bez nich by to prostě nešlo. A proto se právě rostliny dostávaly do lidské symboliky již odpradávna. A nemuselo jít zrovna o územní celky a politiku. Určitě známe pojem narcis (Narciss), který pochází z Ovidiových proměn a ztělesňuje marnivost a zahleděnost do sebe. Rostliny rády symbolizují lidské vlastnosti, byť za to „chuděry“ vůbec nemohou. Ale také činy a nakonec i lidské rody, tedy hlavně ty šlechtické. V heraldice najdeme mnoho rostlinných (resp. květinových) symbolů. Připomeňme třeba známý symbol pětilisté růže, který patřil a dosud je využíván Rožmberky (pány z Růže). Však i květomluva je vlastně světem rostlinné symboliky, kterou něco sdělujeme. Obzvláště nápadné, známé a oblíbené květiny jsou pak s oblibou vnímány jako mocné symboly. A v Anglii z toho dokonce učinili významnou akci při příležitosti zlatého jubilea panování Jejího královského Veličenstva. S akcí přišla organizace Plantlife (Život rostlin), což je největší světová nevládní organizace s posláním ochrany veškerých forem rostlinného bohatství na svých přirozených stanovištích. Právě s touto akcí je spojena premisa „Nápadné a charakteristické květiny jsou mocnými symboly všeho, co je nám drahé“ a heslo "Vyberte si planě rostoucí květinu pro každé hrabství". V Londýně tak zvítězila vrbovka úzkolistá, ve velšském hrabství křivatec český (v angličtině betlémská hvězda), ve skotském Edinburgu zvonek okrouhlolistý atd. I jednotlivé evropské státy pak mají své národní květiny. Sice se ne vždy jedná o květinové symboly oficiální, ovšem vždy si tyto rostliny získaly srdce svého národa. Začněme zmíněnou Anglií, kde je národní květinou hyacintovec (hyacintovník) britský (Hyacinthoides non-scripta), byť Angličané jinak preferují rudou růži. Symbolem Finů je pak konvalinka (Convallaria), symbolizující správná rozhodnutí, Francouzi mají za národní symbol levanduli (Lavandula angustifolia), ovšem i královskou lilii, která je však ve skutečnosti kosatcem, Holanďané (světe div se) tulipány (Tulipa) stejně jako Maďaři a Turkové, Chorvatsko symbolizuje kosatec (Iris), Rakousko protěž alpská neboli plesnivec alpský (Leontopodium alpinum), Skotsko bodlák obecný (Carduus acanthoides), Bulharsko a Lucembursko růže, Německo chrpa, Belgii vlčí máky, Wales narcis (stejně jako třeba Čínu, odkud nakonec pochází i tulipány), Slovinsko karafiát, Irsko trojlístek jetele, Rusko heřmánek a bříza, Finsko bílá růže atd. Opravdu není cílem tohoto článku jmenovat všechny. A co my v Česku? Budete se divit, ale vůbec nevítězí lípa, ta je sice oficiálním národním symbolem, ovšem při jedné neoficiální rozhlasové anketě zvítězila s drtivým náskokem mateřídouška (Thymus). Že by kvůli básni ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena?S květinami jakožto symboly to u nás vůbec máme složitější a hodně s tím pohnula politika. Proto se snad lidé od politiky odvrátili a „uronili slzu“ nad kvítky vykvetlými na hrobu mrtvé matky. Již jsme zmínili, že českým oficiálním symbolem je lípa, která je však charakteristická i pro jiné slovanské národy. Když si ale českou rostlinnou symboliku vezmeme více pod lupu, zjistíme, že je tradiční třeba i snop obilí. Ovšem lipovou symboliku (resp. symbol lipového listu) najdeme na bankovkách, různých listinách, značkách a výrobcích, volí ji i firmy pro svá loga, symbol lipového listu najdeme také na úředních tiskopisech a listinách, diplomech, ale i uniformách. Třeba na klopách generálské uniformy jsou lipové ratolesti. Symbolem Slovanů však býval kromě lípy i dub, který byl z oficiální národní symboliky „vyřazen“ v roce 1848 na Všeslovanském sjezdu v Praze. Zde zvolili právě lípu a tak to zůstalo dosud. Sněmující Slované tak reagovali na frankfurtský sněm a na něm zvolený velkoněmecký dub. Ovšem politické strany si lípu přivlastnit netroufnou a nikdy netroufly. Odnesla to proto třeba růže (tu chce kde kdo), třešeň (odvolání na píseň z doby komunardů), jetel (čtyřlístek), šeřík (symbol osvobození Rudou armádou) a vlastně tak trochu i rudý karafiát. A třeba zmíněný obilný snop původně symbolizoval zemědělství jako významnou součást národního hospodářství, později však představoval svazek dělníků a rolníků. A jak je to dál ve světě? Podobně roztodivné. Třeba Japonsko symbolizuje chryzantéma, kdo by neznal kanadský javorový list, Egypt a Indii zastupuje v rostlinném sněmu lotos, Tunisko jasmín, Jižní Koreu ibišek syrský, Venezuelu a Singapur orchidej, Ukrajinu slunečnice, Austrálii žlutozlatě kvetoucí akácie Golden Wattle, Nový Zéland list kapradiny Cyathea dealbata. Prostě blázinec… Jediný světadíl, který si nečiní nároky na rostlinnou symboliku, je Antarktida. Proto až půjdete po své zahradě a nebo divočejší přírodou a budete třeba vytrhávat bodlák, vzpomeňte si na Skoty. Když vám rozkvetou kosatce, hodí se vzpomínka na dovolenou v Chorvatsku, ale také na francouzskou královskou zástavu, ve stínu dubů se bude dobře učit německy, o to více, když poblíž spatříte modré oči rozkvetlých chrp, pod břízami je dobré číst ruské romantické básníky, za kvetoucími a za sluncem se otáčejícími slunečnicemi spatříte ukrajinské lány obilí, vlčí máky připomenou oběti první světové války (a válek vůbec) a přenesou vás do Belgie, rozkvetlé chryzantémy na podzim se zasní nad osobitou krásou Japonek a přestaňte už konečně láteřit nad rudým karafiátem, vždyť je to milovaný národní symbol Slovinců. A mateřídouška? Je třeba si znova přečíst krásnou a tklivou Erbenovu báseň Kytice, po které se jmenuje celá pochmurná básnická sbírka balad, poklad české literatury a jazyka. Ideálně ve stínu všeslovanské lípy. Zemřela matka a do hrobu dána,siroty po ní zůstaly;i přicházely každičkého ránaa matičku svou hledaly.I zželelo se matce milých dítek;duše její se vrátilaa vtělila se v drobnolistý kvítek,jímž mohylu svou pokryla.Poznaly dítky matičku po dechu,poznaly ji a plesaly;a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,mateřídouškou nazvaly.Mateřídouško vlasti naší milé,vy prosté naše pověsti,natrhal jsem tě na dávné mohyle -komu mám tebe přinésti?Ve skrovnou já tě kytici zavážu,ozdobně stužkou ovinu;do širých zemí cestu ti ukážu,kde příbuznou máš rodinu.Snad že se najde dcera mateřina,jíž mile dech tvůj zavoní;snad že i najdeš některého syna,jenž k tobě srdce nakloní!(báseň převzata z Wikipedie)
