Národní květiny, symbolika, která nemusí být nutně politická, ovšem často právě je. Věděli jste, že například každý stát v USA má svou státní květinu, kterou si lidé vybrali na začátku minulého století? A že například v Kanadě a Španělsku má taktéž rostlinný symbol každá provincie? Stejně jako v Anglii (svou rostlinu zde má každé hrabství)? Jaký má vůbec taková symbolika smysl a jak je to s rostlinnými symboly u nás?
)
Politika, územní celky, lidské charaktery, šlechtické rody...
Rostliny jsou pro život na naší planetě zásadně důležité. Bez nich by to prostě nešlo. A proto se právě rostliny dostávaly do lidské symboliky již odpradávna. A nemuselo jít zrovna o územní celky a politiku. Určitě známe pojem narcis (Narciss), který pochází z Ovidiových proměn a ztělesňuje marnivost a zahleděnost do sebe. Rostliny rády symbolizují lidské vlastnosti, byť za to „chuděry“ vůbec nemohou. Ale také činy a nakonec i lidské rody, tedy hlavně ty šlechtické. V heraldice najdeme mnoho rostlinných (resp. květinových) symbolů. Připomeňme třeba známý symbol pětilisté růže, který patřil a dosud je využíván Rožmberky (pány z Růže). Však i květomluva je vlastně světem rostlinné symboliky, kterou něco sdělujeme.
)
Rostlina pro každé anglické hrabství
Obzvláště nápadné, známé a oblíbené květiny jsou pak s oblibou vnímány jako mocné symboly. A v Anglii z toho dokonce učinili významnou akci při příležitosti zlatého jubilea panování Jejího královského Veličenstva. S akcí přišla organizace Plantlife (Život rostlin), což je největší světová nevládní organizace s posláním ochrany veškerých forem rostlinného bohatství na svých přirozených stanovištích. Právě s touto akcí je spojena premisa „Nápadné a charakteristické květiny jsou mocnými symboly všeho, co je nám drahé“ a heslo "Vyberte si planě rostoucí květinu pro každé hrabství". V Londýně tak zvítězila vrbovka úzkolistá, ve velšském hrabství křivatec český (v angličtině betlémská hvězda), ve skotském Edinburgu zvonek okrouhlolistý atd.
)
Květiny, byliny a dřeviny pro celou Evropu
I jednotlivé evropské státy pak mají své národní květiny. Sice se ne vždy jedná o květinové symboly oficiální, ovšem vždy si tyto rostliny získaly srdce svého národa. Začněme zmíněnou Anglií, kde je národní květinou hyacintovec (hyacintovník) britský (Hyacinthoides non-scripta), byť Angličané jinak preferují rudou růži. Symbolem Finů je pak konvalinka (Convallaria), symbolizující správná rozhodnutí, Francouzi mají za národní symbol levanduli (Lavandula angustifolia), ovšem i královskou lilii, která je však ve skutečnosti kosatcem, Holanďané (světe div se) tulipány (Tulipa) stejně jako Maďaři a Turkové, Chorvatsko symbolizuje kosatec (Iris), Rakousko protěž alpská neboli plesnivec alpský (Leontopodium alpinum), Skotsko bodlák obecný (Carduus acanthoides), Bulharsko a Lucembursko růže, Německo chrpa, Belgii vlčí máky, Wales narcis (stejně jako třeba Čínu, odkud nakonec pochází i tulipány), Slovinsko karafiát, Irsko trojlístek jetele, Rusko heřmánek a bříza, Finsko bílá růže atd. Opravdu není cílem tohoto článku jmenovat všechny.
)
)
V Česku drtivě vítězí křehká mateřídouška, tedy v srdcích Čechů
A co my v Česku? Budete se divit, ale vůbec nevítězí lípa, ta je sice oficiálním národním symbolem, ovšem při jedné neoficiální rozhlasové anketě zvítězila s drtivým náskokem mateřídouška (Thymus). Že by kvůli básni ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena?
S květinami jakožto symboly to u nás vůbec máme složitější a hodně s tím pohnula politika. Proto se snad lidé od politiky odvrátili a „uronili slzu“ nad kvítky vykvetlými na hrobu mrtvé matky. Již jsme zmínili, že českým oficiálním symbolem je lípa, která je však charakteristická i pro jiné slovanské národy. Když si ale českou rostlinnou symboliku vezmeme více pod lupu, zjistíme, že je tradiční třeba i snop obilí. Ovšem lipovou symboliku (resp. symbol lipového listu) najdeme na bankovkách, různých listinách, značkách a výrobcích, volí ji i firmy pro svá loga, symbol lipového listu najdeme také na úředních tiskopisech a listinách, diplomech, ale i uniformách. Třeba na klopách generálské uniformy jsou lipové ratolesti.
)
Rostliny apolitické
Symbolem Slovanů však býval kromě lípy i dub, který byl z oficiální národní symboliky „vyřazen“ v roce 1848 na Všeslovanském sjezdu v Praze. Zde zvolili právě lípu a tak to zůstalo dosud. Sněmující Slované tak reagovali na frankfurtský sněm a na něm zvolený velkoněmecký dub.
Ovšem politické strany si lípu přivlastnit netroufnou a nikdy netroufly. Odnesla to proto třeba růže (tu chce kde kdo), třešeň (odvolání na píseň z doby komunardů), jetel (čtyřlístek), šeřík (symbol osvobození Rudou armádou) a vlastně tak trochu i rudý karafiát. A třeba zmíněný obilný snop původně symbolizoval zemědělství jako významnou součást národního hospodářství, později však představoval svazek dělníků a rolníků.
)
)
Pouze Antarktida zůstává květinově neutrální, nic zde neroste
A jak je to dál ve světě? Podobně roztodivné. Třeba Japonsko symbolizuje chryzantéma, kdo by neznal kanadský javorový list, Egypt a Indii zastupuje v rostlinném sněmu lotos, Tunisko jasmín, Jižní Koreu ibišek syrský, Venezuelu a Singapur orchidej, Ukrajinu slunečnice, Austrálii žlutozlatě kvetoucí akácie Golden Wattle, Nový Zéland list kapradiny Cyathea dealbata. Prostě blázinec… Jediný světadíl, který si nečiní nároky na rostlinnou symboliku, je Antarktida.
, ovšem také Egypta (Zdroj: Shutterstock) )
Přečtěte si Kytici ve stínu lip
Proto až půjdete po své zahradě a nebo divočejší přírodou a budete třeba vytrhávat bodlák, vzpomeňte si na Skoty. Když vám rozkvetou kosatce, hodí se vzpomínka na dovolenou v Chorvatsku, ale také na francouzskou královskou zástavu, ve stínu dubů se bude dobře učit německy, o to více, když poblíž spatříte modré oči rozkvetlých chrp, pod břízami je dobré číst ruské romantické básníky, za kvetoucími a za sluncem se otáčejícími slunečnicemi spatříte ukrajinské lány obilí, vlčí máky připomenou oběti první světové války (a válek vůbec) a přenesou vás do Belgie, rozkvetlé chryzantémy na podzim se zasní nad osobitou krásou Japonek a přestaňte už konečně láteřit nad rudým karafiátem, vždyť je to milovaný národní symbol Slovinců. A mateřídouška? Je třeba si znova přečíst krásnou a tklivou Erbenovu báseň Kytice, po které se jmenuje celá pochmurná básnická sbírka balad, poklad české literatury a jazyka. Ideálně ve stínu všeslovanské lípy.
 )
Kytice
Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.
I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.
Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly.
Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?
Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do širých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.
Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!
(báseň převzata z Wikipedie)
