Tulbagie fialová (Tulbaghia violacea), jinak též česneková tráva, pokojový česnek a nebo africký česnek, pochází z Jihoafrické republiky a jižní části Zimbabwe. Její původ je subtropický a proto se nedoporučuje vysévat ji u nás do volné půdy. Teoreticky by sice měla být mrazuvzdorná a zimu přežít pomocí vrstvy mulče, jistotu však budeme mít pouze při pěstování v nádobách a letnění. Výsev česnekové trávy přitom můžeme provádět celoročně, nezalekněte se však dlouhého klíčení, trvá jeden až dva měsíce. Jakmile nám ale již africký česnek vyroste, je zcela nenáročný na péči a roste jako z vody. Ve své domovině se v zahradách dokonce často vyskytuje jako nežádoucí plevel. Po výsevu se ze semínka vytvoří plochá cibulka (hlízka) a právě z ní vyrazí trsy plochých stébel. Pokud je jednoduše rozemnete v prstech, zaručeně ucítíte jemnou česnekovou vůni. A za dva roky se na rostlině objeví půvabné fialové květy, které můžeme konzumovat spolu s listy. Česnekové trávě vyhovuje slunné stanoviště a propustný, humózní substrát. Ten by měl být navíc stále mírně vlhký. Hnojit není vůbec třeba, můžete pouze občas přidat trochu tekutého hnojiva, ale na pěstitelských úspěších to nepoznáte. Africký česnek není náročný na výživu. V zimě ocení chladnější stanoviště, stále však potřebuje dostatek světla. Naprosto nevhodné je přes zimu teplo a málo světla. Pokud dodržíme výše popsané, můžeme se z čerstvého afrického česneku těšit po celý rok, a když po dvou letech vykvete, ozvláštní své stanoviště i půvabnými kvítky. Nasekaná stébla této rostliny a případně i květy, pokud zrovna kvete, stačí najemno nasekat a přidat třeba do tvarohové pomazánky, salátu, na chléb s máslem či taveným sýrem, ale i do vařených pokrmů a polévek. Vynikající je k pokrmům z těstovin včetně špaget. Česneková tráva přitom nezanechává zápach v ústech na rozdíl od tradičního česneku, má však podobné účinky na naše zdraví. Snižuje krevní tlak i hladinu cholesterolu, vyhání střevní parazity, funguje jako prevence proti rakovině a arterioskleróze, pomáhá při léčbě chřipky a nachlazení.Tulbagie fialová má tedy antimikrobiální účinky a to dokonce i vůči rostlinným patogenům (Clavibacter michiganensis, Ralstonia solanacearum, Xanthomonas campestris) a houbovým chorobám (Botrytis cinerea, Sclerotium rolfsii, Rhizoctonia solani, Mycosphaerella pinodes, Botryosphaeria dothidea, Pythium ultimum). Druhy T. dieterlenii a T. leucantha jsou navíc míseny s tabákem pro zesílení jeho účinku. Značný význam mají tulbagie v domorodé jihoafrické medicíně, některé pak slouží jako potravina. Tulbagie fialová a tulbagie vonná jsou v subtropech navíc pěstovány jako okrasné trvalky.V domorodé medicíně (Východní Kapsko a provincie KwaZulu-Natal) tulbagie léčí horečky, nachlazení, astma, tuberkulózu, bolesti břicha a také rakovinu jícnu. Hlízy se používají při léčbě plicní tuberkulózy a k likvidaci střevních parazitů, případně jako afrodisiakum (zulové). Rastafariáni konzumují tuto rostlinu v zimě spolu s chilli na prohřátí krve a proti bolestem a pálení. Listy rozmačkané na čele pak ulevují od bolesti hlavy. Tulbagie obsahují podobně jako česnek prchavé sulfonované sloučeniny, které právě stojí za česnekovou vůní a chutí. Po biochemické stránce jsou však tyto rostliny dosud na rozdíl od česneků prozkoumané jen minimálně. U tulbagie fialové byly zjištěny 3 blíže neidentifikované deriváty cystein sulfoxidu a enzym C-S lyáza a flavonoidy kaempferol, kvercetin a myricetin. Tulbagie (Tulbaghia) je rostlinným rodem z čeledi amarylkovité. Jde o hlíznaté, česnekově vonící bylinky s trávovitými listy a květy rostoucími v okolíkovitém květenství. Plodem tulbagie je tobolka. Rod tulbagie zahrnuje 28 rostlinných druhů a je rozšířen převážně v jižních oblastech Afriky, tedy včetně výše zmíněné česnekové trávy, čili tulbagie fialové.Tulbagie jsou stálezelené a nebo zatahující se byliny s podzemním, krátkým až hlízovitým oddenkem. Při rozemnutí obvykle voní po cibuli a nebo po česneku (např. tulbagie fialová). Listy mají řemenovité, uspořádané v přízemní růžici. V době květu jsou listy zpravidla vyvinuté. Květní stvol je zakončen okolíkem květů podepřeným dvěma velkými listeny. Květy jsou obvykle purpurové, u některých druhů však i bílé a nebo zelené. Okvětní lístky tulbagií jsou cca do své poloviny srostlé ve válcovitou okvětní trubku. V jejím ústí je korunka tvořena třemi i více šupinami, jež jsou u některých druhů srostlé do zbytnělého a dužnatého kruhu. Korunka může mít jinou barvu než okvětí (oranžovou nebo hnědou). Tyčinky jsou v květu uspořádány ve dvou kruzích, semeník nese krátkou čnělku, která je zakončena knoflíkovitou bliznou. Plodem tulbagií je tobolka, která se v horní části otevírá třemi chlopněmi. Semena tulbagií jsou černá a klínovitého tvaru. Zajímavostí je, že řada druhů tulbagií ve večerních a nočních hodinách sladce či hřebíčkově voní, přes den je pak jejich vůně jen mdlá. Tulbagie jsou opylovány nočními můrami, tulbagie fialová a tulbagie vonná pak motýly a nebo včelami. Rostliny se nejčastěji rozrůstají pomocí shluků drobných hlízek, které se tvoří z hlízy mateřské. A právě proto se rostlinám tohoto rodu také říká anglicky „society garlic“ (společenský česnek). Další zajímavostí je, že česnekový zápach se zachová i po usušení a to velmi dlouho. Dokonce je tento zápach dosud zřetelný i u originálních Linnéových herbářových položek z konce 18. století.
