Když na to půjdeme přes parametry plochy, z hektarového pole uživíte rýží či bramborami dvacet lidí. Z toho samého hektaru ale dokážete „vyprodukovat“ hovězí maso jen pro jednoho až dva lidi. Je to zkrátka neúměrné, a protože s přirůstající lidskou populací je třeba sytit více hladových krků, je zrovna ta hovězí cesta dlouhodobě neudržitelným trendem. Ne každému se ale takové počty líbí.Hovězí je mezi vegetariány a vegany vůbec v oblibě, tedy alespoň jako názorný příklad nehospodárnosti konzumace masa. To proto, že produkce hovězího je skutečně extrémem. Když se u hospodářských zvířat přepočítává efektivita příjmu potravy na vyprodukovaný objem masa, dosahuje hovězí (a to ještě za příhodných podmínek) poměru 1:10. V praxi si to můžete představit tak, že za každým kilogramem hovězího stejku musí být nejméně deset kilo trávy. To je pěkná otep. Pochopitelně, že vyrábět maso tím, že vezmeme něco energeticky nehodnotného – obyčejnou trávu z pastviny – a necháme ji prohnat přežvýkavcem, který opravdu nemá dobré spalování, je skutečně nehospodárný způsob. U jiných zdrojů živočišných bílkovin to až tak drasticky většinou nevypadá. Prasata dosahují poměru 1:6 (navíc jsou to všežravci, kteří si nevybírají). Drůbež pak stojí přibližně u hodnoty 1:2,8. To nevypadá vůbec zle. Ze tří kilogramů zrní a zobání vyrobit kilogram masa, se jeví o dost snesitelněji.Jde to ale ještě lépe. U intenzivně produkovaných ryb v akvakulturách se dopočítáte toho, že na kilogramový přírůstek váhy lososa potřebujete 1,5 kilogramu potravy. Proto se také o kombinovaných akvakulturách, které by pěstovaly zeleninu na hladině a rybí maso pod hladinou, často mluví jako o budoucnosti planetární výživy.Úvahy o tom, jak nasytit lidstvo, neochudit jej o živočišné bílkoviny a přitom neruinovat životní prostředí se u toho samozřejmě nezastavily. A daly vzniknout i netradičně znějícímu nápadu, který by se mohl stát zdrojem masa pro blízkou budoucnost.Tím slibným zdrojem chutného masa by se mohly stát hadi.Přesněji řečeno krajty. Konkrétně jde o druhy krajta mřížkovaná (Malayopython reticulatus) a krajta tmavá (Python bivittatus), které jsou doma v jihovýchodní Asii a u nás se s nimi můžete setkat jen u soukromých chovatelů či v zoologických zahradách.Obecně jde ale o druhy velmi přizpůsobivé, kteří - pokud mají příznivé podmínky k životu – dokáží existovat bez větších potížích i na jiných kontinentech. Své o tom vědí například na Floridě, kde se krajty staly invazním druhem. V tamních bažinách se víc než dobře zabydlely. Není to ale jediný důvod, proč pohled australských výzkumníků, pátrajících po zdrojích možné planetární výživy, padl právě na tyhle krajty. Přehledně všechny své pohnutky popisují ve studii, kterou v sekci vědeckých zpráv publikoval i žurnál Nature. Začneme tím, že krajty zmíněných druhů nejsou žádné dietní žížaly, ale z pohledu jedlíků opravdu masivní porce. Krajta tmavá může v optimálních podmínkách dorůst délky až sedmi metrů, a hmotnosti 90 kilogramů. Krajta mřížkovaná prý může být i delší, ale doložený průměr hmotnosti ji řadí někam k pětasedmdesáti kilogramům.Další pozitivní zprávou je, že oba druhy jsou z 82 procent tvořeny tím, co bychom nazvali jedlým masem. Odpad z jejich masného zpracování je minimální. Čtyři procenta hmotnostního podílu navíc tvoří další zužitkovatelné položky. Jakostní hadí kůže je žádaným zbožím, užitek má i tuk a část vnitřností. Skutečnou peckou je pak ten poměr krajtou přijaté potravy ve vztahu k vyprodukované hmotnosti masa. Trumfne chovaná kuřata i lososy. Krajty totiž dosahují poměru 1:1,2. Za velmi málo vám dá velmi mnoho. Fakticky desetinásobek toho, co kráva. A určitě se nedá říct, že by maso krajt bylo v něčem méně kvalitní. Výživově je to naprosto plnohodnotné maso.Velkou předností krajt je i jejich růst. Zvětšují se vám doslova před očima, denně přibývají na váze (ve velkém rozptylu) od 0,24 do 19,7 gramů. V případě pravidelného příjmu potravy pak i 42,6 gramů za den. Takhle rychle „netloustne“ žádné hospodářsky chované zvíře, s výjimkou steroidy vyhnaných kuřat. Krajty to ale zvládají přirozeně.Tím úplně nejsilnějším motivem pro hospodářský masný chov krajt je ale něco jiného. Krajty, stejně jako drtivá většina hadů, nejsou závislé na konstantním příjmu potravy. To, že se postí, je u nich normální. Krajta se může pořádně nacpat, a pak čtyři měsíce hladovět. A během toho hladovění neztratí víc než 0,004 procenta své váhy. Tohle všechno z ní dělá ideální zdroj živočišných bílkovin. Něco, co můžete krmit jen nárazově, v období sezónního nadbytku krmiva. Kterého vlastně nepotřebuje vůbec mnoho k tomu, aby začala přibývat na váze. Výkrm, který nemusí být nutně řešen živou potravou, ale náhradními proteiny, můžete přerušit, aniž byste něco z té kalorické investice ztratili.Zkuste tři nebo čtyři měsíce nekrmit slepice, krávy nebo ovce. Nebudete řešit úbytek na váze, ale úhyn. U krajt nezaznamenáte ani jedno. Pokud hledáte perfektní zdroj živočišných bílkovin, které neplundrují planetu, tady jej máte. V hektarovém chovu dokážete vyrobit krajtami mnohem více kalorií, než kolik dokáže pole rýže nebo brambor. A chutnějších.Pochopitelně, že chov s akcentem na masnou produkci je u krajt docela minoritní záležitostí. Omezené zkušenosti s ním mají například v Thajsku a Vietnamu, pro zbytek světa je to zatím věc nebývalá. Dost možná to tak zůstane. Ale těžko říct, co přinese budoucnost. Možná si za pár let - abyste nemuseli dát za pravdu vegetariánům a veganům – pochutnáte na výživném stejku z krajty. Je to had, který má velký potenciál. Zdroj: Nature.com, ScienceAlert.com, TheWorldCounts.com
