Aktinidie (Actinidia) je rod dřevin, který pochází z východní Asie (Číny, Tchaj-wanu, Koreje a Japonska), přičemž na severu zasahuje až na Sibiř a na jihu do Indočíny. Tento rod zahrnuje cca 55 druhů, jejichž plody jsou známé jako kiwi a samotné keře jsou vysoké až 6 metrů, případně jde o liány plazící se až do třiceti metrů. Listy aktinidií jsou střídavé, jednoduché, zubaté a řapíkaté. Květy bývají bílé, nejčastěji s pěti kališními i korunními lístky. Aktinidie jsou nejčastěji dvoudomé a jejich plodem je až několik centimetrů velká bobule, která obsahuje mnoho malých semen. U většiny druhů jsou plody jedlé, tedy to ovoce, kterému říkáme kiwi, a které bylo poprvé šlechtěno na Novém Zélandu ve druhé polovině 20. století. V současnosti je kiwi pěstováno především v USA, Japonsku, Chile, ale i v Evropě (Francie, Itálie, Řecko). Pro sklizeň plodů zvaných kiwi jsou pěstovány především kultivary a kříženci druhů aktinidie lahodná (Actinidia deliciosa) a aktinidie čínská (Actinidia chinensis, syn. A. deliciosa). Oproti tomu aktinidie význačná (Actinidia arguta) má plody vážící pouhých 10 až 15 gramů a s hladkou zelenou slupkou, jinak jsou slupky obvykle ochlupené. Tento především okrasný druh aktinidie je mnohem mrazuvzdornější, ovšem v našich podmínkách lze úspěšně pěstovat i oblíbenou aktinidii lahodnou. Z českých velkoplodých odrůd je nejrozšířenější Vitakola. Často se však setkáme také s odrůdami Sientiabrskaja, Dr. Szymanowski, Artic Beauty a Klára Zetkinova. Mezi nejoblíbenější okrasné aktinidie pak patří například pestrolistá aktinidie pestrolistá (Actinidia kolomikta), která je nejmrazuvzdornější ze všech druhů rodu. Jde o nejmrazuvzdornější z aktinidií, které nevyžadují oproti kulturním (užitkovým, hospodářsky významným) kultivarům tolik místa. Jejich květy většinou intenzivně voní a jejich vůně připomíná kombinaci citrusů a konvalinek a většinou mají i jedlé plody, ty lze však pojídat i se slupkou, tedy celé. Plody obsahují velké množství vitaminu C a bývají dokonce chutnější (nikdy ne tolik kyselé) oproti hospodářsky významným kultivarům. Jejich listy jsou navíc nádherně pestře zbarvené. Nejčastěji jsou jako okrasné pěstovány druhy Actinidia kolomikta neboli pestrolistá, Actinidia polygama a aktinidie chlupatá (Actinidia pilosula). Velmi oblíbená je aktinidie pestrolistá (Actinidia kolomikta), která je velmi oblíbena v parcích a botanických zahradách. Pochází z ruského Dálného východu, Koreje, Japonska a Číny a poprvé na něj upozornil Charles Maries (1851–1902), působící v té době ve městě Sapporo na severním japonském ostrově Hokkaidó. A v roce 1878 odsud poslal větší množství rostlin Johnu Veitchimu (1752–1839) do Evropy. Pestře zbarveny jsou obzvláště listy samčích rostlin, ovšem plody rostlin samičích jsou velice chutné a dosti rané (dozrávají v červenci až srpnu). Růst aktinidie pestrolisté není tak bujný, jako je tomu u ostatních druhů, proto se hodí i pro menší prostory a zahrady. tyto dvoudomé liánovité rostliny mají střídavými listy, které jsou zprvu kopinaté (především na růstových vrcholech), později pak získávají tvar více srdčitý. Zbarvení listů je primárně zelené, ovšem u některých odrůd se na listech již brzy na jaře objevují nejprve bílé a později i růžové skvrny. Zbarvení začíná od špičky listu a plynule přechází od zelené přes krémovou až po růžovou barvu, a to téměř až k řapíku. Ovšem takto zbarveny jsou pouze listy plně osluněné. Dekorativní jsou také drobnější bílé květy, které silně sladce voní. Plody jsou bronzově zelené, protáhlé a sladké chuti. Odolnost vůči mrazu je u tohoto druhu aktinidií až pod -35 °C. Aktinidie stříbrná (Actinidia polygama) pak pochází z horských oblastí Číny (především z Mandžuska), Koreje a Japonska. Má krásné stříbřitě zbarvené listy, přičemž samčí rostliny mají na zelených listech již zjara typické plavostříbřité skvrny, které se zvětšují od špiček listů. Některé listy jsou pak až celé bílé. V době květu (červen až červenec) však tvorba skvrn ustává a pomalu se opět vytrácí až do barvy plně zelené. Též plody této aktinidie jsou nezaměnitelné. Mají žlutooranžovou barvu, jsou protáhlé a dole mají výraznou špičku. Jejich chuť je sladká a s nádechem pepře. Zrají však až pozdně, na konci září až na začátku října. Odolnost vůči mrazu je též velice dobrá, rostliny ale vyžadují vlhčí, ale dobře odvodněné půdy, kyselejší pH a polostinné stanoviště. V přírodě dorůstají až do výšky 6 metrů. V zahradách je nutná ochrana kmene proti podrápáním kočkami. V tradiční čínské a japonské medicíně se plody aktinidie stříbrné využívají jako srdeční tonikum, proti hypertenzi a artritidě. Plody i listy mají vysoký obsah flavonoidů, terpenů, saponinů, provitamin A (beta-karoten), vitamin E (tokoferol) a vitamin C (kyselinu askorbovou). Aktinidie chlupatá (Actinidia pilosula) je vzácnějším druhem, který je znám spíše pod synonymem Actinidia tetramera var. maloides. Původním areálem výskytu tohoto druhu je východní Asie, především jihozápadní Čína. V červnu se na rostlinách objevují nápadné růžové až purpurově zbarvené květy, které jsou silně vonné. Samčí rostliny mají na listech stejnou kresbu jakou najdeme u aktinidie pestrolisté. Kresba má podobu smetanově bílých skvrn, které přechází až v růžovou barvu. Později v létě tato kresba může i částečně mizet, což je způsobeno intenzivním slunečním zářením. Ovšem tvar listu je oproti aktinidii pestrolisté úzký kopinatý. I tato aktinidie (ostatně jako většina druhů rodu) vyžaduje vlhčí stanoviště, propustnější a kyselejší, půdu humózní. Dobře snáší plné slunce, potřebuje však chráněnější polohu vůči mrazům, její mrazuvzdornost je nižší. Růst je tohoto druhu je oproti aktinidii pestrolisté slabší a rostlina dorůstá výšky až 5 metrů, vyžaduje však oporu. Stejně jako u aktinidie stříbrné je nutná ochrana proti kočkám, rády totiž drápáním ničí kmínky a žvýkají listy. Další druhy aktinidiíaktinidie černoprašná (Actinidia melanandra)aktinidie červenolodyžná (Actinidia rubricaulis)aktinidie čtyřčetná (Actinidia tetramera)aktinidie hřebelcová (Actinidia strigosa)aktinidie kožovitá (Actinidia coriacea)aktinidie purpurová (Actinidia purpurea)aktinidie žilkovaná (Actinidia venosa)
