Nejčastěji se s cihelnou dlažbou setkáváme například při rekonstrukcích historických objektů včetně církevních staveb. Stále častěji se však objevují i při rekonstrukcích starších rodinných domů a chalup, ale také okolo novostaveb a v novostavbách. Současné výrobky zaručují kvalitu, ovšem patina starých cihel, pokud se ke konkrétní budově hodí, je neopakovatelná.V každém případě dovede nová cihelná dlažba odolávat mechanickému působení i vlhkosti, je barevně stálá a některé její typy odolávají například posypovým solím, proto se hodí i pro veřejná prostranství. Cihelná dlažba je vyráběna v široké barevné škále (okrová, tmavě šedá, červená, hnědá, …) a je stálobarevná (probarvení v celé hmotě). Cihelnou dlažbu lze pokládat na sucho, do maltového lože i lepicí malty. Způsob její pokládky je závislý na místě, kde ji chceme pokládat, druhu a rovinatosti povrchu. Klást ji rovněž lze v různých typech vazeb, vytvářet můžeme i velmi zajímavé obrazce.Při pokládání cihlové dlažby musíme brát v úvahu i zátěž dlážděné plochy. U pojezdových ploch je příprava podkladu a pokládka závislá na tonáži vozidel. Speciální postup též vyžaduje obkládání schodů cihelnou dlažbou apod. Pokud chceme použít místo dlaždic cihly, máme v zásadě dvě možnosti pokládky. Cihly ukládáme buďto na plocho (v různé vazbě dle své volby) a nebo na bok, čímž dosáhneme výrazně mohutnější (vyšší) nosné plochy, ale také vzroste spotřeba cihel na dvojnásobek. V případě cihel je vždy na zváženou, zda budou vyžadovat v konkrétním případě povrchovou impregnaci či nikoli. Ovšem i k úpravě povrchu se často přistupuje i u cihelných dlaždic. Záleží především na hrubosti (jemnosti) a poréznosti materiálu, stejně jako místě pokládky a způsobu využití dlážděné plochy. Začínáme přípravou podkladu, se kterou souvisí i vytvoření okrajů dlážděných ploch ve venkovním prostředí z pevných obrub (zábran). Je to stejné jako s pokládkou jiné dlažby (např. betonové zámkové), nejčastěji se používají obruby betonové, vyrábí se ale i z jiných materiálů. Podklad se pak liší podle druhu materiálu, do kterého budeme dlažbu pokládat. Pokud ji budeme pokládat do lože z písku, je třeba nejprve vytvořit nosný vodopropustný podklad ze štěrkopísku frakce do 35 mm o síle vrstvy 300 mm. Podklad se zhutní vibrační deskou, na něj je navezen štěrk a urovnán do roviny. Plocha musí být vyspádovaná dle potřeby, minimální spád by ale neměl být menší jak 2 %. Při pokládce dlažby se pak musíme pohybovat mimo podkladní lože ze štěrkopísku. Dlaždice klademe v pásech, pro dosažení rovinnosti dlažby si pomáháme nataženým provázkem či úhelníkem. Spáry je dobré nechat široké 3 až 5 mm, načež spáry vysypáváme pískem frakce do 2 mm. Spárovací hmota se doporučuje pouze na plochách přímo sousedících s obytnými místnostmi, abychom si písek nezanášeli do bytu. Spárujeme vždy každý položený pás, aby se nám dlaždice neposouvaly (u zámkové dlažby se spáruje až na závěr, jelikož tato dlažba se již při pokládce nechtěně neposouvá, naopak se nám může menší posun v ploše hodit). Položená a vyspárovaná dlažba se nakonec zhutní pryžovou vibrační deskou (nikoli ocelovou, aby nám tato křehčí dlažba nepopraskala) a důkladně zamete. Pokud je to třeba, ještě místy přidáme spárovací písek. Kladení dlažby do maltového lože je nezbytné v interiérech, navíc umožňuje i dodatečné spádování, což oceníme v exteriérem například s nevyspádovaným betonovým podkladem. Vrstva malty by měla být v tomto případě vysoká alespoň 20 mm.Pokud má podkladní betonová deska větší rozměry, musíme ji rozdělit dilatačními spárami na menší plochy o velikosti do 25 m2. Pomůže nám při této práci diamantový kotouč. Malta, do které budeme cihelnou dlažbu pokládat, musí obsahovat speciální cement (takzvaný trass), můžeme si ji však namíchat sami, stejně jako provést pokládku. Případně lze koupit již hotovu maltovou směs, kterou v míchačce pouze smísíme s vodou ve vhodném poměru. Před pokládkou je třeba podklad očistit od prachu, náletů a dalších „nepatřičností“. Vzhledem k vrstvě malty nemusí být dokonale rovinný, ovšem musí být zcela čistý, suchý a bez mastnot. Podklad je poté dobré penetrovat, penetraci nechat zaschnout a můžeme začít. Povrch navlhčíme, naneseme vrstvu malty a pokládáme dlaždice při dodržování spáry 5 až 10 mm. Pokud je podklad zcela rovný, můžeme použít i lepicí maltu na dlažbu (tu nanášíme ozubenou stěrkou). Abychom dlaždice kladli rovně, použijeme provázek či úhelník, případně dvoumetrovou vodováhu. Položenou dlažbu spárujeme spárovací hmotou až po několika dnech. Pokud jsme si pořídili dlažbu s hladkým a nesavým povrchem, lze hmotu rozlít po ploše a měkkou stěrkou vetřít do spár tak dlouho, dokud nejsou spáry zcela vyplněné. Po zatuhnutí hmoty pak dlažbu vyčistíme nejprve na sucho a poté několikrát mokrou houbou. U dlažby s hrubým povrchem je třeba aplikovat spárovací hmotu opatrně pomocí trychtýře. Tyto dlaždice nesmíme spárovačkou znečistit.
