Představte si příjezdovou cestu nebo parkovací stání, které v zimě neklouže, při dešti okamžitě vsakuje vodu a po zbytek roku vypadá jako krásný zelený trávník. Že to zní jako sci-fi? Tento povrch se jmenuje štěrkový trávník (v zahraničí známý jako Schotterrasen) a na českých zahradách se stává obrovským hitem. Jak funguje, k čemu je alternativou a jak si ho dokážete vybudovat svépomocí?
Jsou nehezké, to ano. Ale nebezpečné nejspíš úplně nebudou, takže je škoda nějak nezužitkovat. Pořád je to lepší, než je nechat válet na jedné hromadě, aby sloužily jako líheň pro komáry. Jenže k čemu se vlastně mohou hodit staré pneumatiky? Nápadů je víc než dost.
Nemáte-li o podobě cesty úplně jasno, raději se obraťte na zahradního architekta. Ten vám poradí s realizací, s výběrem dlažeb nebo vám předloží kompletní návrh. Než začnete s realizací cesty, je nutné si trasu cesty pořádně vyznačit. Šířka chodníčku by měla být minimálně 60 centimetrů. Z cesty odstraníte všechny rostliny, plevel a zeminu (s ohledem na výšku dlažby). Do trasy nasypete štěrk (cca 7 cm vrstvu) a na něj ještě jemný písek (4 cm vrstva). Základ pro pokládání dlažby je hotový.
Jednu z nejnamáhanějších ploch, která je součástí komplexu domu, tvoří příjezdová cesta. Jak pro cestu vybrat kvalitní materiál a ještě ušetřit nějakou tu korunu?
Vaše zahrada se může stát doslova uměleckým dílem s rozličnými doplňky, které dokreslí její estetický charakter a podtrhnou její funkčnost. Nechte si na ní proto záležet. Základní myšlenka, na které takovou zahradu postavíte, spojí vliv autora a zkušenosti realizátora díla. A co jiného může být pro doplnění vaší malé domácí přírody důležitější a efektnější, než spojení s kamenem a především pak dřevem.
Výraz mlatové cesty je poněkud zavádějící, s tradičním mlatem na obilí dnes již dávno nemají nic společného než svůj původ a název. A hlavně mlaty na obilí zcela zmizely z našich končin. Mlatový povrch cest a pěšin má přírodní vzhled, chodí se po něm pohodlně, dobře propouští vodu, je cenově dostupný a velmi příjemný pro chůzi naboso. Zároveň představuje ideální doplněk k okolní zeleni, který si na nic nehraje, prostě do prostoru patří. A to i do tak luxusního prostoru, jakým jsou zámecké parky.
Pokud dáváte přednost dřevu, ale zároveň hledáte do exteriéru trvanlivější materiál, pak oceníte, že některé betonové prvky napodobují strukturu ohlazeného dřeva. Jak se pokládají právě betonové nášlapy?
Cihelná dlažba vyráběna průmyslově a nebo ručně, ve venkovním prostředí plní funkci dokonale, staré cihly by zde příliš neuspěly, ovšem v interiérech a nebo střechou zakrytých terasách lze použít i cihly z bouraček. Ať již ale použijeme jakékoli pálené cihelné materiály, vždy je pro jejich správné fungování v podobě dlažby nutná bezchybná pokládka.
Je to boj, který většina z nás svádí každý rok, a bez ohledu na zdánlivě pozitivní výsledek se do něj musíme pouštět znovu a znovu. Nelze jinak: chodníky zarostlé plevelem totiž nejsou zrovna hezkou vizitkou. Takže ať už se chodník nachází na našem zápraží nebo v uliční části, přiléhající k pozemku obce, je třeba zbavit se ve spárách zeleně. Teď je na to ideální čas.
Lemování záhonů udrží zeminu na svém místě, záhon se nám pak nerozlézá do stran. Navíc záhony právě díky lemům pěkně vypadají. Jaké materiály můžeme na lemy záhonů použít? A jaké existují alternativy tradičních řešení?
Vydláždit cestu po zahradě je poměrně náročné i drahé, nabízí se však i jiné řešení, nášlapné kameny. A nemusí jít zrovna o ploché kameny usazené do trávníku, štěrku či oblázků, nášlapy mohou být i z jiných materiálů.
Lišejníky na střeše, dlažbě nebo zídce nejsou plíseň ani cizopasník a většinou nic neničí. Kde vadí, odstraňte je přípravkem určeným na daný povrch a kartáčem, ne chlorovým bělidlem, kyselinou nebo tlakovou vodou na eternit.
Plevel a mech ve spárách dlažby nejlépe odstraníte mechanicky spárovým kartáčem, škrabkou a vytrhávačem, na menších plochách i horkou vodou nebo párou. Sůl ani chlorové bělidlo na dlažbu nepatří a s hořákem i herbicidem je potřeba opatrnost.
Na pokládce zatravňovací dlažby vlastně nic není, chce to především chuť do práce, trochu fyzické síly a znalost postupu, aby byly tvárnice uložené stabilně, nepropadaly se a skutečně z otvorů v tvárnicích vyrůstala tráva.
Zatravňovací dlažbou zpevňujeme především příjezdové cesty, parkovací stání a parkoviště, ale i svahy. Je lepší plastová nebo betonová? A jaké se nabízí alternativy?
Zámková dlažba se klade se spárami 3 až 5 mm, podklad pod příjezdovou cestu pro osobní auto má podle výrobců 30 až 50 cm a o vsakování dešťové vody rozhoduje projekt a průzkum. Přehled od plánování a povolení přes skladbu podkladu a pokládku krok za krokem po zatravňovací, kamennou a cihelnou dlažbu, levné cestičky, údržbu a ceny.
Pohybovat se po zahradě v suchu a nikoli v blátě a promáčeném terénu i za silně deštivého počasí chce každý. Přinášíme vám inspiraci řešením zpevněných ploch výrobky z odolného plastu.
Seznamte se s výrobky z recyklovaného plastu, které jsou odolné, mají dlouhou životnost, vypadají pěkně a přitom šetří přírodu. Ušetřete dřevo, kov a jiné materiály.
Mobilní záhonové chodníky, ale i nášlapné dílce a palisády snadno kdykoli vyjmeme a znova položíme jinam, čímž měníme dispozice zahrady.
Představujeme krásné a bezpečné gabiony, které mohou být instalovány třeba i na dětská hřiště. Proč? Konce drátů jsou ukryté uvnitř koše a nehrozí proto riziko poranění.
Pokud chcete, aby zatravňovací dlažba pěkně obrostla travním pažitem, zapomeňte na dlažbu betonovou. Beton totiž rostlinám vysaje za horkého počasí vodu.
Každá dlážděná plocha vyžaduje zakončení v podobě obrubníku nebo palisád. Volit můžeme z nabídky různých tvarů i formátů.
Výrobky z recyklovaných plastů pomohou vhodně uspořádat geometrii zahrady a rychle vyřeší jakékoli pochozí plochy či potřebu výškového oddělení ploch či zpevnění svahů a záhonů.
