Jak se zbavit lišejníků

Lišejníky, mech, ale i řasy. Uchycují se na venkovní dlažbě, stěnách, kamenech, střechách, kůře stromů. Jak se jich zbavit a je to vůbec třeba?

Pokud se procházíte přírodou a jste na místě, kde lišejníky setrvávají, na čem jen mohou, v opravdu hojné míře, je to znak čistoty ovzduší a vůbec životního prostředí. Výskyt lišejníků je tedy indikátorem, který navíc v přírodě nijak neškodí. Lišejníky jsou dokonce zvěří vyhledávanou potravou, když je v zimě nejhůř.

Už jen proto je otázkou, zda má vůbec smysl s lišejníky bojovat, jelikož pokud je jejich výskyt determinován čistotou životního prostředí, měli bychom být spíše rádi, že na takovém místě žijeme. Navíc se bude výskyt lišejníků i po jejich odstranění samozřejmě a zcela logicky stále opakovat. Tedy pokud nedojde v přírodě k něčemu nežádoucímu.
Lišejníky dokonce umocňují přirozený, přírodní vzhled zahrady, jsou v daném prostředí zcela přirozené. Spolu s lišejníky se pak v zahradách vyskytují mechy, sinice, ale i houby. Rozebírat nyní, co vlastně lišejníky jsou, by vydalo nikoli na článek, ale na rozsáhlou studii. Velice zajímavě jsou popsány například ve Wikipedii ZDE.
Zcela přirozené jsou lišejníky též na kmenech a větvích stromů v zahradách. Například starší jabloně a hrušně díky nim vypadají zajímavě i v zimě, kdy již nenesou listy, květy a ani plody. Stromům přitom neškodí, jsou na nich prostě uchyceny.

Kde má smysl bránit lišejníkům (ale i mechům) v rozrůstání se, to jsou travní plochy, cesty v zahradě a terasy. Obzvláště travním kulturám prostě nesvědčí, potlačují je. Prevencí a zároveň lékem je vertikutace, hnojení travních ploch a dosévání, stejně jako pravidelné sekání trávníku a hrabání, odstraňování spadaného listí apod.

Lišejníky a mech například na kamenných zídkách či zděných plotech s přiznanými cihlami vypadají naopak přirozeně, ovšem v technokratičtěji pojaté zahradě si své místo též nenajdou a jsou odstraňovány. Ve skutečnosti ale zde opět nijak neškodí, přičemž nejvíce se jim daří tam, kde je stín a vlhko.
Kde lidem lišejníky vyloženě vadí, to jsou střechy, ovšem záleží na jejich povrchu a stáří. Odstraňovat je spolu s mechem například z eternitových střech je dokonce zdraví nebezpečné, navíc je kladen důraz na výměny těchto střešních krytin za jiné, které neobsahují jedovatý azbest. Provádí se však i renovace těchto střech spojené s tlakovým čištěním a následnými nátěry, které omezí šíření škodlivin do okolí. Krytina, která je na povrchu glazovaná, nebude mít naopak problémy s výskytem mechů a lišejníků po mnoho desítek let. I v případě střech však platí, že se vůbec nemusíme obávat jejich poškození mechy a lišejníky, pouze se na krytině uchytávají.
Nemají totiž kořínky a ani nevylučují žádné látky, které by krytinu narušovaly či jinak ohrožovaly. Jde pouze o naše estetické cítění. Jeden zaplesá, jiný bude rozmrzelý, že ta jeho dokonalá střecha má najednou „živoucí šrámy“.

Pokud chceme přece jen lišejníky a mechy ze střechy odstranit, lze použít vapku, konkrétní chemický přípravek a nebo roztok modré skalice. Chemii používáme za suchého počasí, kdy lišejníky a mechy roztok nasáknou, ten je naruší, načež se za deště a větru ze střechy uvolní.

Ve stinných koutech zahrady, kde se nám mechy a lišejníky nejčastěji prodírají do trávníku, často stačí jako podpůrný prostředek i radikální prořezávka stromu, prosvětlení oplocení (složitější řešení často spojené s výměnou typu oplocení), likvidace popínavých rostlin, které porůstají pletivo apod. Trávník zároveň vyhrabáváme železnými hráběmi a provádíme vertikutaci.
I na zpevněných plochách lze použít chemii a nebo provedeme mechanický zásah (špachtle či jiný kovový nástroj, kartáč, hrubé koště, vapka, …). Z chemických přípravků pomůže kromě prodávaných tekutin určených k ředění a modré skalice také obyčejná soda (1 polévkovou lžíci smísíme s litrem vody). Jakoukoli chemii aplikujeme vždy za suchého počasí.

Chceme-li použít vapku a ona nestačí, lze do stříkané vody přidat biocidní přísadu.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com