Cestou kolem domu

Asi nejčastěji používaným stavebním materiálem pro cesty a chodníčky je přírodní kámen. S ním totiž nemůžete udělat chybu. Kámen má prakticky neomezenou životnost, dalo by se skoro říci, že je nesmrtelný. Navíc si můžete vybírat z nepřeberné palety barev. Pro dláždění chodníku do zahrady je přímo ideální.
Jestli toužíte po rovném okraji cestičky, pokládejte kamennou dlažbu ke kraji nejdelší rovnou stranou. Větší a menší kusy kamene rovnoměrně střídejte. Mezi nimi nechávejte 3 až 5ti centimetrové spáry, které poté vysypete zeminou. Do spár můžete vysázet něco zeleného (trvalky), co snese častější útok lidské boty. Ostatní spáry vyplníte pískem. Pokud jsou kamenné desky tenčí, osaďte je do maltového lože. Spáry se pak vylévají řídkou spárovací hmotou pomocí gumové stěrky.
Zvolit můžete i šachovnici – tedy kombinované dláždění do tvaru šachovnice. Základ zůstává stejný. Místo nepravidelných kamenných dílů budete potřebovat čtvercovou dlažbu. Mezery můžete vyplnit například drobnými oblázky nebo rostlinami. Jestliže jste zvyklí používat herbicidní přípravky na plevel, pak jen s krátkodobým účinkem.

Beton už dávno není šedou hmotou ničící přirozený vzhled. Technologie výroby míří ke kvalitě a přirozenosti. Dnešní trh bezesporu uspokojí každého zájemce, který chce jak přijatelnou cenu, tak i zajímavý způsob ztvárnění exteriéru. Betonové prvky jsou vyráběny z nezávadných přírodních materiálů. Na rozdíl od dřívějších monoliticky jednolitých ploch dokáže současná betonová dlažba propouštět vodu do podloží stejně jako dlažba z materiálů přírodních.
Beton se venku chová úplně stejně jako ostatní materiály. Pokud je cesta složená z malých elementů je vlastně uměle popraskaná, tedy dilatovaná. Taková dlažba pak nemá potřebu při svých pohybech dál praskat a znehodnocovat se. Má tak větší životnost než velké asfaltové, betonové, keramické nebo jinak monoliticky provedené plochy. Navíc se betonová dlažba může pochlubit nízkou cenou a především rychlou a snadnou pokládkou. Dá se tak i lehko rozebrat a znovu použít. Dají se vytvořit i jedinečné kompozice. Vybírat můžete z bohaté barevné palety i povrchových úprav. Existuje vymývání nebo otloukání. Za jedno z nejestetičtějších barevných provedení se považuje tzv. „melírování'. To spočívá v nepravidelném prolínání dvou až tří barevných odstínů.

Určitě znáte zámkovou dlažbu. Název získala podle způsobu pokládky. Boky dlaždic se totiž zamykají do sebe navzájem. Jestliže je dlážděný kryt vyhotoven správně (včetně provedení spár), pak o jeho únosnosti a životnosti rozhoduje výška dlaždic. Z estetického hlediska je vhodnější používat dlažby, které mají pravoúhlé tvary. Svým vzhledem se pak víc podobají dlažbě z přírodního kamene a lépe zapadají do prostředí.

Pískovcové cestičky jsou k vidění především tam, kde je nutné cestičku nebo chodníček zaoblit. Pískovcové cestičky většinou spojují dům s pergolou, altánem, terasou. S místem, které je určené k odpočinku. Při zakládání tohoto druhu cesty odkryjete terén do hloubky 15ti centimetrů a základ upěchujete. Podklad tvoří drobný štěrk (mocnost až 8 cm), který zasypete jemnou kamennou hmotu a zhutňujete za mokra. Když jako krycí vrstvu použijete písčitý materiál, musíte si zvyknout na nově se objevující plevel. Za deště bude docházet k výrazné erozi povrchu. Předejít tomu můžete, když povrch cestičky zaoblíte a vodu tak svedete k okrajům.

Další možností pro vybudování cestičky je dřevo a kůra. Chodníček můžete vytvořit z dřevěné kulatiny, smrkové či borové. Vybírejte jen malý průměr kulatiny 10 až 20 centimetrů. Pro cestičku z dřevěné kulatiny odkopejte 10 cm zeminy a vysypte pískem. Na obě strany cesty upevněte lištu a vrstvu písku pořádně upěchujeme.
Chodníček z drcené kůry je hotový bez velké námahy. Nejlepší je použít borovou drcenou kůru. Základ si připravíte jednoduše – odkryjte 20 cm zeminy. Jestliže není půda propustná je nutné udělat drenážní vrstvu – výkop zasypete asi 5ti cm vrstvou štěrku. Stěny výkopu zpevníte a pak zasypete kůrou. Cestičku budete muset průběžně doplňovat.