Betonovou nebo plastovou zatravňovací dlažbu?

Plocha vydlážděná zatravňovací dlažbou je stále zelená, ale nemusí být, otvory v dlažbě lze vysypat například štěrkem, malými oblázky, mulčovací kůrou. Výborná je schopnost zatravňovací dlažby udržovat vodu na pozemku, nejen schopnost pozemek zpevnit. Ovšem kromě zatravňovacích dlaždic lze zvolit i jiné možnosti dláždění při částečném zachování travní plochy. 

Pokud vydláždíte zatravňovací dlažbou například příjezdovou cestu, nebudou se pneumatiky vozu brodit blátem, trávu přitom nezničí. Je však zásadní rozdíl mezi zatravňovací dlažbou betonovou a plastovou. Kdo vyzkoušel obojí, přikloní se k plastu. Ten v nás sice může vyvolat pochyby o své pevnosti, ovšem kvalitní plastové zatravňovací dlaždice mají vysokou nosnost a unesou i nákladní automobil. Zásadní je výběr typu plastové dlažby a příprava podloží. Zemina se odebere do hloubky 20 až 30 cm, podklad se vyrovná a utuží, vysype štěrkem a zakryje tenkou vrstvou jemné drti. Mezi štěrk a drť je vhodné vložit síťovinu z mikrovláken, jelikož zastaví plevel. Poté se dlažba uloží, vysype zeminou a vyseje travní semeno. Předností plastových dlaždic je schopnost udržet travním rostlinám vodu, jelikož ji nenasávají na rozdíl od betonu. Za horkých dní betonové dlaždice nasají téměř veškerou vláhu a tráva je na tom hůře než na sežehnutých, nezalévaných travních plochách.
Samozřejmě i betonové dlaždice mají vysokou únosnost a též jsou cenově velmi dostupné. Jelikož nekloužou, lze je aplikovat i na svahy a svažující se cesty. Upouští se od nich však pro jejich vysokou hmotnost, se kterou souvisí horší manipulace, ale i pro nižší odolnost vůči povětrnostním vlivům a UV záření. Ovšem hlavním důvodem je právě schopnost nasávat vodu a tedy odebírat ji travním rostlinám.

Pokud se rozhodnete pro kteroukoli variantu – plastovou či betonovou – nikdy nevěřte radílkům, kteří vám řeknou, že lze dlaždice položit rovnou na zeminu, bez jakékoli přípravy podkladu. Toto provizorium lze použít pouze pro pochozí plochy a i tak budou dlaždice stále pracovat.
Zásadní je, zda vybrat zatravňovací tvárnice silnostěnné nebo tenkostěnné. První typ plastových dlaždic se velice podobá dlažbě betonové, silnostěnné plastové dlaždice však více kloužou, nejsou proto vhodné třeba do svahu. Silnostěnné tvárnice navíc nedrží pohromadě samy, musíme je kotvit k obrubníkům. Zatímco tenkostěnné tvárnice se k sobě spojují zámky. Jejich montáž je proto jednodušší, na druhou stranu je obtížnější jejich rozebrání. Musíme je proto vybrat s výhledem na dlouhou dobu. Více méně lze říci, že tenkostěnné plastové tvárnice jsou v porovnání s ostatními druhy zatravňovací dlažby nejlepším řešením. Tyto dlaždice jsou nenápadné a nejšetrnější k trávníku. 
Jsou ale i další možnosti – zatravňovací rohože, ale též nášlapné kameny a různé typy kamenné a jiné dlažby, kterou položíme tak, že vzniknou mezery, které dosypeme zeminou, a na které vysejeme travní semeno. Použít lze například i pálené cihly, dřevěné pražce (pozor na olejem a jinými škodlivinami zamořené pražce železniční) apod. Zatravňovací rohože nevyžadují pevnou pokládku, uchycují se přímo na vyrovnanou, osetou plochu. Nejodolnější rohože přitom mají nosnost až 5 tun, ale jejich cena není nízká. Na druhou stranu však nemusíme investovat do přípravy podkladu. Terén zpevníme snadno, rychle a svépomocí. Nevydrží však příliš dlouho, po několika letech se poškodí.

Zdroj:
ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com