Velmi pěkně pak ze skupiny kosmatcovitých rostlin vypadají také takzvané hotentotské fíky. Plodem těchto rostlin jsou jedlé bobule, což bylo podnětem domorodého názvu rostlin. Latinsky se tento druh jmenuje Carpobrotus edulis, přičemž edulis znamená jedlý. Čeleď (Aizoaceae, dříve se jmenovala Mesembryanthemaceae, z čehož vzniklo pěstitelské pojmenování mesemb) zahrnuje cca 1 800 druhů ve 132 rodech, ze kterých pochází z jihu Afriky celých 96 %. Jen nepatrný zlomek pak najdeme v Austrálii a na ostrovech centrálního Pacifiku. Pěstitelé si kosmatcovité rostliny dělí dvojím způsob. Za prvé na živé kameny a ostatní kosmatcovité sukulenty a za druhé na rostliny rostoucí za dlouhého dne (v létě) a nebo především za krátkého dne (na podzim). Mezi rostliny dlouhého dne řadíme například rody Bergeranthus, Carpobrotus, Chasmatophyllum, Delosperma, Dinteranthus, Frithia, Lapidaria, Lithops, Malephora, Pleiospilos, Rhombohyllum, Schwantesia a Tanqua. Mezi rostliny krátkého dne řadíme například rody Aloinopsis, Antimima, Argyroderma, Bijlia, Cephalophyllum, Cheirodopsis, Conophytum, Faucaria, Fenestraria, Gibbaeum, Monilaria, Odontophorus, Oophytum, Ruschia, Stomatium a Titanopsis. Rostliny krátkého dne prochází v prosinci a lednu vynuceným odpočinkem (klidovým stádiem), který je způsoben hlavně sníženou teplotou a nedostatkem světla. Na jaře pak tyto druhy svůj růst dokončují a připravují se na dormanci. Teploty by se u těchto druhů měly v zimě pohybovat mezi 10 až 15 °C, čemuž musí odpovídat i snížená zálivka. Rostliny dlouhého dne prochází od podzimu do jara běžným obdobím vegetačního klidu a podmínky vyžadují po celou dobu obdobné jako rostliny krátkého dne v zimě. Pro všechny kosmatcovité rostliny je společný požadavek na plné slunce, pouze na jaře přistoupíme k ochraně před prvními jarními paprsky. Velmi opatrní musíme být při zálivce, hniloby bývají kvůli nadměrné zálivce časté. Klíčová je volba substrátu, měl by být propustný, nasákavý, vysychavý a vzdušný. Proto mísíme minerální složku (např. písek) s kvalitním rašelinným substrátem o pH okolo 6, pH tedy musí být upraveno tak, aby bylo kyselejší. Co se týká rozmnožování, v přírodě se prakticky všechny druhy množí semeny, při pěstitelském pěstování je však běžné řízkování. Odebírají se části výhonů s několika listy, řez ošetříme stimulátorem pro zakořeňování rostlin a řízky zapíchneme do čistého agroperlitu a nebo do jeho směsi s rašelinou v poměru 1:1. V jihoafrické přírodě všechny mesemby nádherně kvetou, jihoafrické pouště jsou proto úžasnou scenérií, která hýří neuvěřitelným množstvím barev. A miliardy semínek zajišťují budoucnost populace. Nemusíme tedy jen řízkovat, ale můžeme i vysévat, mesemby klíčí ochotně. Pokud chcete na své skalce záplavu nádherných květů, vsaďte na zástupce rodu Delosperma. Ti dokonce přežijí venku naše zimy a můžete je mít na jednom místě dlouhé roky, pokud je vaše skalka dobře drenážována. V zimě a předjaří je dobré tyto rostliny zakrýt například deskou z plexiskla, polykarbonátu a nebo pařeništním oknem či kusem skla. Největší ztráty totiž páchá vlhko spolu s nízkými teplotami. Nejodolnějším druhem tohoto rodu je kompaktně rostoucí a žlutě kvetoucí Delosperma nubigenum, která se dosti rozrůstá a může vytlačit skalničky menšího vzrůstu. Dobře nám též na skalce přezimuje Delosperma cooperii (kvete růžovofialově) a řada kultivarů. Zajímavý je v zahradách též jednoletý kosmatec sedmikráskovitý (Dorotheanthus bellidiformis), čili letnička. Je vhodný na suchá stanoviště, výborný je jako lem okolo záhonů, ale i v závěsných koších. Navíc jej lze vhodně kombinovat i s dalšími druhy, třeba Lampranthus. Vždy spolu kombinujeme druhy s podobnými nároky na stanoviště a zálivku. A pozor, když sukulentům propadnete, nedá se to léčit!
