Pěstování cuket není nijak složité, musíme respektovat jejich nároky na teplo, proto jdou na záhon spolu s okurkami a dýněmi až mezi posledními po půlce května a za chladnějšího počasí musíme sáhnout k zakrývání sazeniček bílou netkanou textilií. Také platí, že se za chladu jejich růst zastaví a opět se nastartuje s příchodem teplejšího počasí. Když ale probíhá vše, jak má, od července sklízíme plody cuket a v srpnu je pak úroda na vrcholu. S dostatečným přísunem vody a v dostatečně humózní půdě rostou cukety rychle a prvních plodů se dočkáme už 40 až 60 dní od výsadby rychlených sazenic, vždy přitom záleží na odrůdě. Listy cuket jsou rozložité a některé odrůdy nabízí listy se zeleno-bílým žíháním. Zajímavostí také je, že na přistíněném stanovišti cukety tvoří listy doslova ohromné, čímž nahrazují menší porci slunečního záření. Máme ze své zahrady vyzkoušené, že za veder se na plném slunci příliš nedaří obzvláště mladším sazenicím, svěšují listy, ty jsou menší a růst je pomalý. Zřejmě však jde v tomto případě o volbu odrůdy. Při dostatečné zálivce může jedna rostlina plodit opravdu bohatě, z čehož plyne v úvodu článku zaznamenaný vtip. Vždy je sice lepší sklízet cukety menší (do 15 cm až 25 cm velikosti), kdy mají nejlepší chuť, kvalitu a jsou nejlépe použitelné, ovšem v našich končinách je pěstování cuket často závodem o co největší kousky, čemuž pak odpovídá i způsob úpravy. Jakmile se ke konci srpna a na začátku září ochladí, cukety plodit přestanou, případné plody rychle hnijí, rostliny celé zplesniví a musíme je odstranit. Cukety sice mají vysoké nároky na zálivku, ale svými listy zakryjí půdu tak dokonale, že dochází k minimálnímu odparu. Co je však důležité, to je dostatečně humózní a prohnojená půda. A kde se vzalo mnoho podob cuket? Cukety jsou tykvovité rostliny, které se do Evropy dostaly díky objevitelským cestám Kryštofa Kolumba, tedy ze Střední Ameriky. Šlo ale o jiný druh, konkrétně tykev obecnou (Cucurbita pepo). Do současných podob byly tyto tykve vyšlechtěné v Itálii, odkud též pochází název cuketa (v italštině ženská zdrobnělina zucchine). Říkáme též cukina a cukína. Cukety jsou tedy původu evropského, respektive výsledkem italského šlechtitelství. Cukety jsou rostliny keřovitého růstu se silně dřípenými listy na dlouhých řapících. Listy jsou tmavozelené a mají bělavé skvrny ze vzdušného pletiva. Květy cuket bývají tmavě žluté s pěti okvětními lístky. Vybírat dnes můžeme z mnoha kultivarů, ze kterých jsou oblíbené všechny bez ohledu na vzhled a chuť. Nejznámější je například kultivar Nefertiti. Tvarem připomínají plody cuket obvykle silnou okurku, povrch má plně zralá cuketa hladký, lesklý a tvrdý, její dužina je světle zelená či žlutá v závislosti na odrůdě, velmi měkká a vodnatá s množstvím semen. Zvenčí mohou mít plody cuket barvu tmavěji zelenou a klasický podlouhlý tvar (kultivary Ambassador, Black Beaty, Jigonal, Nefertiti, Startgreen F1, Striato di Napoli a Tonda di Piacenza), zelenou a kulatý tvar (kultivar Eight Ball F1), zelenou se žíháním (kultivar tapír), bílou (kultivary Bětka F1 a Kveta), případně žlutou až oranžovou (kultivary Goldline F1 a Goldena). Cukety obsahují až 91 % vody a jsou nízkokalorické, nabídnou přitom vysoký podíl draslíku, který pomáhá našemu tělu se zbavit nadbytečné vody a solí. Dále jsou bohatým zdrojem vlákniny nezbytné pro správnou funkci střev, obsahují mnohé důležité minerály, vitamin B, kyselinu listovou a vysoký obsah karotenu (zhruba jako papriky). Obsah sacharidů je pouze 4 %. Pokud chcete redukovat svou váhu, je konzumace cuket opravdu ideální, stejně jako jiných tykví (dýně, melouny, okurky…). Dále jsou cukety vhodné pro diabetiky, těhotné ženy a jedinci trpící chorobami jater a žlučníku. V naší zemi se cukety masivně rozšířily v 80. letech 20. století, kdy pomohly vyplnit nedostatek ve výběru zeleniny. Na rozdíl od okurek se cukety podávají téměř vždy tepelně upravené, ovšem je to vlastně chyba, stereotyp, protože mladé plody výborně chutnají i syrové a vůbec se nemusíme bát je přidat do zeleninových salátů. Chuť je velmi jemná a navíc dužnina snadno přejímá chuti přidávaných přísad. Můžeme i silně kořenit a používat chuťově výrazné ingredience. Vynikající je například i česnek. Pokrmy můžeme připravovat také z cuketových květů, které jsou vynikající plněné. Mladé plody do 25 cm nemusíme ani loupat, přičemž uvnitř najdeme minimum měkkých nedovyvinutých semínek a plody jsou křehké. Navíc platí, že častá sklizeň menších plodů nutí rostliny do remontace (opakované plodnosti). Zajímavostí je, že nejdelší vypěstovaná cuketa je zaznamenána o délce 2,52 metru. Vyrostla v kanadském Ontariu a vypěstoval ji Ital Giovanni Batista Scozzafava v Niagara Falls. Změřena byla 28. srpna 2014 a rekord je zapsán v Guinnessově knize rekordů. V tomto případě se ale není čemu divit, jelikož na americkém kontinentu, tedy v Severní Americe, jsou běžné třeba soutěže ve velikostech dýní apod.Zdroj: wikipedia.org, izahradkar.cz, apetitonline.cz
