I když se může zdát, že dešťová voda dělá rostlinám mnohem lépe a činí je zelenější, je to pořád jen voda. Je rozhodně fajn, ale není na ní nic až tak zázračného. Je to zálivka jako každá jiná, jen neproudí z hadice nebo konve. A protože se kolem údajné prospěšnosti dešťovky už nadělalo hodně řečí, je třeba si alespoň některá z těch senzačních tvrzení trochu rozebrat. Hlavně ta, která tvrdí, že dešťová voda činí rostliny zelenější.Nejprve ty detaily, které jsou doslova očividné.Například to, že období sucha jsou spojená s vyšší prašností. Takže když pak konečně zaprší, déšť opláchne listy a zbaví je nánosu prachu. Listy po takové koupeli skutečně působí zeleněji, ale to neznamená, že by byly nějak reálně zelenější. Další věc je, že s deštěm přichází i určité ochlazení. A to uprostřed parného léta rostliny obecně uvítají. Ta dešťová přeháňka s ochlazením je osvěží a prospěje jim. Pokud zápolily s přesycháním a vadly, teď se znovu postaví na stonky (psát „na nohy“ vypadá divně, i zní). Ale to samé by pro ně udělala i vydatná zálivka jakéhokoliv původu. Nejen ta specificky dešťová. Rozdíl mezi zaléváním a deštěm je také v tom, že i při malé přeháňce se uvolní neporovnatelně více vody, než kolik dokážete s hadicí. A je to plošné, působící na půdu a vegetaci v širokém okolí. Proto je to účinnější.Pořád z těch očividných pozitivních efektů dešťové přeháňky ale přímo neplyne, že by dešťová voda sama o sobě byla něčím odlišná a výjimečná, lepší. Kdybyste nad svou zahrádkou rozprašovali hektolitry kohoutkové vody z helikoptéry, dopadlo by to stejně. Voda je voda, ta pršící z výšky nebes i ze sprchové hlavice v koupelně. I věci prosté se ale rychle komplikují. Když třeba narazíte na pravověrné dusíkáře.To jsou ti, kteří si dešťovou vodu propojují se zvýšeným přísunem dusíku pro rostliny a hájí to podobně jako ortodoxní věřící své náboženství. Klidně si z jejich bohosloví něco odcitujeme: „Dešťová voda neobsahuje chemické látky, jako voda kohoutková. Není v ní chlor a sodík, které se mohou hromadit v půdě a narušovat zdraví růst rostlin. Dešťová voda obsahuje dusičnany (což je ta nejlépe biologicky dostupná forma dusíku) a má také vyšší obsah kyslíku, než voda z vodovodu.“Uf.Kdybychom tohle internetem tisíckrát znásobené evangelium dusíkářů měli začít rozmotávat od konce, zasekli bychom se hned na té vodě s vyšším obsahem kyslíku. Protože H2O2, tedy peroxid vodíku, díkybohu z nebe skutečně neprší. Ten by v hektolitrech dešťových srážek moc užitečné parády mezi záhonky neudělal.Ale abychom se nezdržovali jen takovými podružnostmi, raději se podívejme na přínos deště pro rostliny z hlediska dusíku. Déšť totiž skutečně zprostředkovaně dusík „přináší“ a koncentrace dusíku v půdě zvyšuje. Už jen tím, že proplachuje půdní horizonty, a tím promýváním se dostává přístupný dusík v půdě o něco níže. Zrovna tak ale dochází i ke splachu. Navýšení je spojené i s tím, že dochází k mineralizaci. Své z hlediska přísunu dusíku umí udělat i bouřka, při které se to na obloze rojí blesky. Když ale tyhle „efekty“ posčítáte, zjistíte, že se na metru čtverečním půdy zvýší koncentrace dusíku díky mineralizaci o 1,5 gramu ročně, blesky za celý rok přispějí asi 0,2 gramy dusíku (na metr čtvereční ročně), promývání půdních horizontů přispěje asi 1,2 gramů a déšť může navýšit dusík v půdě o 0,5 gramů na metru čtverečním ročně.A teď ta maxima porovnejte s jediným hnojením, při němž na trávník dostanete tabulkových 4,9 gramů dusíku na metr čtvereční. Které aplikujete dvakrát i čtyřikrát za sezónu. Plyne z toho, že celoroční příspěvek dešťů je z hlediska dusíku desetinásobně menší než jedno jediné dusíkové hnojení.Na deštích tedy dusík v půdě rozhodně nestojí, a nedá se považovat za jakkoliv významnou vzpruhu rostlin. Zastavit se musíme i u té „hanebné“ kohoutkové vody, která prý rostlinám podle dusíkářů vůbec nevoní. I v té kohoutkové totiž narazíte na dusičnany. V českých veřejných vodovodech se běžně vyskytuje 30 až 40 mg/l dusičnanů, individuální zdroje vody mívají obsah dusičnanů často i několikanásobně vyšší. To není tedy nic k chlubení a pro kojence by to mohl být pořádně promodralý problém.Chceme tím upozornit jen na to, že ve vodě z dešťových srážek jsou dusičnany často stejně hojné jako ve vodě z kohoutku. Dešťová voda nemá vyšší obsah dusíku (ve skutečnosti v ní najdeme dusíku jen velmi málo). Dešťová voda tedy skutečně není „vyváženější“ ani kdovíjak „přirozenější“. Nedá se ani říct, že by dešťová voda obsahovala více minerálů. Má jich málo, vlastně méně než voda kohoutková. Natož studniční, která jich může mít naopak zase až příliš. Jinak těch rozdílů mezi kohoutkovou a dešťovou není mnoho. Liší se v detailech, například v pH. Ta z kohoutku má obvykle vyšší pH, dešťová má tendence být více kyselá. Nižší pH usnadňuje kořenům přístup k určitým mikroživinám. Což může mít vliv, ale organická hmota a jíly v půdě mají silnou pufrovací kapacitu, takže většinu rozdílů v pH vyruší, zneutralizují.Zkrátka, nedá se doložit, že by dešťová voda byla něčím „kouzelnější“, a nějak více přispívala k zelenání rostlin. Je to jen další voda. A ano, voda je pro rostliny nezbytná, zlepšuje jejich růst.Dokud množství vody není nadměrné, má pozitivní vliv. Vyšší dostupnost vody umožňuje rostlinám absorbovat více vody přes kořeny. S absorbováním vody absorbují také více dusíku, což má za následek více chlorofylu, rychlejší růst rostlin a rostliny celkově zdravější, vitálnější.Zalévání vodou z kohoutku ale dělá totéž. Jen vás to stojí peníze na stočném a vodném, zatímco z mraků to máte zadarmo. A v množství, které je neporovnatelné s tím, co byste nasosali čerpadlem. Už jen to, že budete zalévat, činí rostliny zelenějšími a zdravějšími. Ale dešťová voda skutečně není „jinou a lepší“ vodou, vodou 2.0. Je to zase jen voda.K rozhodnutí zalévat nastřádanou dešťovkou vám nelze než gratulovat, je to ekonomické i ekologické současně. Zkrátka trefa do černého. Ale nenechte se při tom balamutit tím, že by ta dešťovka byla svým složením a efektem na ozelenění rostlin v něčem výjimečná, a že by činila rostlinám větší blaho než jakákoliv další jiná voda, kterou jim ve správný čas poskytnete.Zdroj: Wikipedia.org, quickcrop.co.uk, bluebarelsystems.com, gardenmyths.com
