Když vynecháme ostrou zkoušku jaderných zbraní v Hirošimě a Nagasaki, od prvního jaderného testu v roce 1945 v americkém Novém Mexiku bylo ve světě provedeno více jak 2000 dalších testů. Za většinou z nich stojí USA a tehdejší Sovětský svaz a vše vyvrcholilo takzvanou ruskou Car-bombou v roce 1961, která spustila protesty po celém světě. Vážila 27 tun, dlouhá byla 8 metrů a průměr měla 2 metry. V roce 1963 byly zakázány jakékoli jiné jaderné testy než podzemní. Následovaly již jen malé výbuchy, ovšem v roce 2013 provedla dosud poslední zaznamenaný test jaderné bomby Severní Korea. Jen tak, “jako by se nechumelilo...“ Z hlediska planety Země a bezpečnosti pro život na planetě jsou vlastně nejbezpečnější jaderné testy vesmírné, které však nebyly nikdy provedeny. A podle nejnovějšího modelu výpočtu zdravotního rizika vytvořeného Evropskou komisí pro radiační riziko (ECRR) bylo odhadnuto, že úmrtí na rakovinu způsobenou do atmosféry rozptýlenými radioaktivními látkami mohlo dosud být až cca 61 600 000. A za těmito úmrtími stojí právě a především nadzemní jaderné testy, které byly oběma stranami studené války prováděné v 50. a 60. letech 20. století. Dlužno dodat, že je velmi těžké tuto, řekněme teorii, empiricky prokázat, ale indicie jsou zde zcela logické. A pokud by se uváděná čísla blížila pravdě, zabily pouhé jaderné testy cca 250 krát více lidí než bomby svržené nad Hirošimou a Nagasaki za první 4 měsíce a téměř tolik lidí jako celá 2. světová válka, která jaderné běsnění spustila. Sotva bojiště 2. světové války dodoutnala, hoši nabuzení svými válečnými úspěchy si vykasali rukávy a pustili se do boje na dálku. Nepříjemné věci se rády zametají pod koberec a dalo by se říci, že havárie v Černobylu se tehdy vlastně svým způsobem hodila oběma stranám politického sporu. Východu i západu. Není to ale pravda, na testy 50. a 60. let se jaksi dávno zapomnělo a vlastně měla většina lidí za to, že žádné následky již tyto testy dávno nemají. Ve skutečnosti to ale bude trvat ještě dlouhé desítky a stovky let, než stopy po jaderném harašení tehdejších mocipánů zcela zmizí. Na konci srpna letošního roku byla v časopise Environmental Science & Technology publikována studie vědců z Leibnizovy univerzity v Hannoveru a Technologické univerzity ve Vídni, která přinesla nové vysvětlení silné radioaktivity divokých prasat (Sus scrofa) ve střední Evropě. Černobyl dle ní radioaktivitu jen zvýšil a není hlavním pachatelem problému. Vědci analyzovali vzorky z 48 kusů divokých prasat odlovených mezi lety 2019-2021 v 11 regionech Bavorska a zjistili, že v 88 % případů byla překročena povolená úroveň radioaktivity v potravinách. Dále vědci zjistili, že v 68 % případů měla kontaminace radioaktivním zářením původ v testech jaderných zbraní. A autoři studie přišli i se svým logickým vysvětlením. Vyšší koncentraci nebezpečných látek z atmosférických zkoušek jaderných zbraní způsobily vyšší úhrny srážek v jižním Bavorsku. Tato radioaktivita se navíc později smísila se spadem z Černobylu. Radioaktivní částice se přitom usadily v půdě a každým rokem jsou dalšími srážkami vyplavovány hlouběji. A jelikož divočáci vyhledávají v zemi houbu nazývanou falešným či jelením lanýžem (jelenku obecnou - Elaphomyces granulatus), která podobně jako ostatní houby dobře absorbuje těžké kovy z půdy, máme velký problém. Máte chuť na divočinu? Na divočáka z šumavských hvozdů si ji raději nechte zajít chuť. A to do konce svého života. Radioaktivní cesium proniká do půdy velice pomalu, i jen pouhý milimetr za rok. A jelení lanýže, tedy jejich plodnice, rostou přibližně v hloubce 40 cm pod zemí. Čili jak černobylské cesium, tak cesium z jaderných testů 50. a 60. let 20. století se do půdy ještě plně neintegrovalo. Předpokládá se, že radioaktivita divočáků nebude v dalších populacích klesat, ale bude se nadále zvyšovat. Jediným bezpečným řešením by byl umělý, kontrolovaný chov divokých prasat, kdy člověk dohlédne na složení jejich stravy a zcela zamezí konzumaci podzemních hub. Paradoxem je, že havárie jaderné elektrárny Černobyl 26. dubna 1986 sice způsobila zvýšenou radioaktivitu u všech druhů lesní zvěře, ovšem koncentrace nebezpečných prvků v jejich tělech časem klesala. U divokých prasat je to však naopak. Obzvláště u těch, která žijí v lesích bavorských, rakouských a šumavských.Zdroj: Environmental Science & Technology, irozhlas.cz, novinky.cz, epochaplus.cz, idnes.cz, Wikipedia, houbareni.cz
