Počet stálých obyvatel, občanů Islandu se blíží 400 000, a v časech před-pandemických sem za krásami severského ostrova mířilo kolem 2 milionů turistů ročně. Cestovní ruch do značné míry definuje zdejší zdroje příjmů, a podílí se na 10-15 % HDP. Jak to souvisí s projektem u Drangar? Víc, než by se zdálo. Od 80. let se tady, na severním pobřeží islandského poloostrova Sn?fellsnes, aktivně věnovali zemědělství. Chovu dobytka ve formátu zemědělského družstva. Výnos hospodaření a masné produkce byl sice stabilní, ale ve srovnání s cestovním ruchem ne zrovna výrazný. Proto se zdejší sdružení farmáři rozhodli, že kravíny a haly pro traktory přestaví na kapacitní turistickou ubytovnu. Která má po nezbytné rekonstrukci provozu, potenciál vydělávat – s menším vnosem energie a nákladů – sezónně výrazně více peněz. Výletníkům by se nejspíš nepozdávalo, že se jim nabízí místo odpočinku v bývalém kravíně. Ale plně sanovaná stavba vyniká komfortem, o němž se ani islandských stračenám nejspíš nezdálo. Prozatím (k roku 2019) bylo stavebně upraveno 1056 metrů čtverečních užitné plochy bývalých zemědělských objektů. Zákroky tu nebyly zrovna malé: kůlna na traktory byla nezateplená, s hliněnou podlahou a plechovou střechou. Přesto v ní architekti viděli ideální parametry pro čtyři hostinské pokoje, z nichž dva by byly vybaveny mikro-kuchyňkami, doplněnými o společné posezení/jídelnu. Dveře v centrálním koridoru umožňovaly rozdělení budovy na dvě jednotky nebo její využití jako jedné. Cílem architektů nebylo popřít materiálnost objektu. Skladba interiéru je ukotvena původním hrubě litým betonem, s novými podlahami. Vnitřní stěny a stropy společných prostor jsou bílé, nábytek je utvářený na míru místními truhláři, a jemné detaily v dubových řezbách tu podtrhuje kování. Další pokoje pro hosty přitom vzdávají hold předchozímu využití leskle natřenými stěnami a stropy v barvách odpovídající zemědělské technice. Tedy v tónech červené a zelené. Bývalá traktorárna je nyní zvenku zateplená, obložená vlnitým měděným oplechováním. Opláštění kopíruje původní kůlnu, ale masivní šoupací garážové dveře byly nahrazeny velkým posuvným obrazovým oknem. Napojuje společenskou část na širokou terasou. Úprava chléva a stodoly byla náročnější, protože podkladový beton byl až brutálně zvětralý. Kromě toho byl chlév hrubě izolován polystyrenem, který si uchoval zápach po předchozích obyvatelích. Ty se ostatně propsaly i do podsíně, která byla až po strop plná kvasícího hnoje. Tady byly širokopásmové hygienické sanace nezbytností. Přilehlá stodola byla v lepším stavu, ale podle architektů neodpovídala záměru. I přes svou výšku nestačila na vložení dvou pobytových podlaží. Nové rozvržení na to reaguje. Předně, v podsklepení (tam, kam dříve padal hnůj) je společná kuchyně a toalety. V bývalém kravíně vzniklo osm pokojů pro hosty, spolu se společenskou místností, kuchyní a recepcí v severní části stodoly. Střecha stodoly byla zvednuta, aby se v ní nacházel byt majitele a správce celého areálu. Disponuje velkolepou jižní terasou. Realizovaný projekt spotřebovává jen minimum energie, protože je na podmínky Islandu až nebývale dobře zaizolovaný (na Islandu, i zde konkrétně, je geotermální energie téměř plošně dostupná a netvoří položku výdajů). Čistá voda se získává přímo na místě, z vrtu. Jedinou „nevýhodou“ je snížená dostupnost místa. K nejbližší zpevněné komunikaci je to odtud 30 kilometrů. Ale právě izolovanost, odlehlost a scenérie pusté krajiny je to, co turisty na Island - a obecně k dovolené na statku - tak mocně přitahuje.Materiály: Studio GrandaFoto-kredit: Pancho Gallardo, Studio Granda
