Za příběhem Domu pro Julii stojí dvě dámy. Petra Trunková, jejíž dcerka se nakazila pneumokokem a zemřela. A Radka Vernerová, která při svých dobročinných aktivitách zjistila, že dětská paliativní péče soustředěná do jednoho hospice v Česku vůbec neexistuje. Není v provozu žádné takové zařízení. Petra Trunková a Radka Vernerová se daly dohromady a první český hospic, který se jmenuje po zesnulé Julii, je na světě. Hospic je zařízení, které má odlehčit rodičům těžce nemocných dětí, respektive má poskytovat péči a podporu těžce nemocným dětem a jejich rodinám. Rodinám těžce nemocných dětí hospic nabídne odpočinek a vytvoří důstojné prostředí pro prožití terminální fáze onemocnění. V hospice i v domácím prostředí. Letos snad porota soutěže jiného vítěze ani nemohla zvolit, navíc projekt obstál i před hlasující veřejností. Sice u nás existují různá zařízení (nemocniční i mobilní), ovšem pomoc na pomezí zdravotnické a zároveň sociální služby je v Česku zatím dokonce i na pomezí zákona. Postavit něco takového bylo proto velice složité. Ale v Domě pro Julii se podařilo provoz se zákonem sladit, o dotaci však dětský hospic žádat nemůže. Přitom je léčba a péče o těžce nemocné děti velmi nákladná. Druhé takové zařízení buduje na pražské Cibulce miliardář Ondřej Vlček s manželkou Katarínou. A skutečně jedině peníze dárců mohou být zdrojem financování dětského hospicu. První dětský hospic stojící v Brně pokrývá svůj provoz především z darů jednotlivců a firem, z veřejných zdrojů se podařilo získat finance alespoň na stavbu, pro kterou město Brno poskytlo pozemek a zainvestovalo ji, další prostředky přidala Evropská unie. Ředitelka Radka Vernerová chtěla pro svůj projekt brněnský ateliér Čtyřstěn, kde se byla nejprve poradit a nakonec si nechala projekt vypracovat. Studio Čtyřstěn navrhlo stavbu do svahu městské části Sadová, pro kterou je typická řídká zástavba a lesy. Právě díky svahu budova splývá se svým okolím a tvoří harmonický obraz. To navíc koresponduje i s vnitřním uspořádáním. Nápad architektů postavit hospic místo na rovině naopak ve svahu byl velmi šťastný. Velkou část hlavního patra mohli architekti umístit do podzemí, načež patro pokrývá vegetační střecha, která navazuje na terén a zadržuje dešťovou vodu. Hospic je tak přístupný z více úrovní a jednotlivé rodiny mohou být vhodně odděleny, je jim poskytnuto soukromí. Takové řešení je obzvláště citlivé, třeba je navíc počítat i se smutečními hosty, všemi pozůstalými a provozem. V hospicu bylo třeba od sebe vše citlivě oddělit. Zařízení přitom zajišťuje paliativní a odlehčovací péči, rehabilitace, terapie a komplexní podporu pro rodiny v nejtěžších chvílích. „Je to útočiště, místo pro prožití těch nejtěžších chvil i nalezení klidu a vyrovnání se s osudem. Prostor pro úlevu, vzájemnou podporu i samotu, když ji nejvíc potřebujete. Taky místo pro chvíle normálního žití a radostného setkávání. Místo, které tu nebylo, a přitom je potřeba jako sůl,“ řekli o hospicu architekti. Čtyřstěn nechtěl navrhovat žádnou nemocnici, i když bylo nutné splnit odpovídající bezpečnostní normy, nároky pro pohyb na vozíku i na lehátku. Vzniklo příjemné a uklidňující prostředí, které nemocnici v ničem nepřipomíná. Právě atmosféra dostala přednost před nezničitelností a absolutní praktičností nemocnic. Architekti se také hodně věnovali stropům místností, protože na ně se ležící děti dívají nejčastěji. Stavba je přitom orientována tak, aby umožňovala vedle soukromí i výhledy do krajiny. Ty jsou podporovány vnitřním atriem a prosklenými plochami, které zároveň pouští dovnitř slunce, které léčí. Místnosti mají i kryté terasy pro pozorování noční oblohy, které jsou orientovány právě do atria. Děti mohou pozorovat květinové záhony, původní borovice, duby a jezírko. Dětské pokoje jsou přitom vybaveny jednoduše, ale prakticky. Pohledově je dům tvořen dřevem a betonem, v interiérech však byla použita i bílá barva spolu s pastelovými. Materiály, stejně jako podoba jednotlivých pokojů jsou maximálně univerzální, aby nezáleželo na věku nemocného dítěte. Mění se pouze doplňky. Architekti vlastně místnosti porovnali s pěknými hotelovými pokoji, ale s velmi odolnou podlahou. Soutěž Česká cena za architekturu vznikla jako nezávislá alternativa jinak „závislých soutěží“. Založila ji Česká komora architektů a letos proběhl její již desátý ročník. Celkem se do ankety letos přihlásilo 271 prací, přičemž porota složená z mezinárodních odborníků vybrala do finále 25 z nich. Tyto stavby hodnotitelé objeli během čtyř dní a vybrali šest nejlepších a jednoho hlavního vítěze. Dům pro Julii. Díky svým zkušenostem mohli díla zasadit do kontextu evropské architektury.Zdroj: CZECHDESIGN, DŮM PRO JULII, Česká komora architektů, cc.cz, lidovky.cz
