„Poznejte svého nepřítele,“ zní naše první rada, která se vám vyplatí vlastně u každého domácího škůdce. Ovšem když zajdete na návštěvu k faraonům, ukáže se první velký problém. Ke komu že se to máte nahlásit k audienci? Přesně tak, té kolonii mravenců (latinsky nazývaných Monomorium pharaonis) nešéfuje jen jedna královna, jak bývá u slušných mravenců zvykem. Místo toho je jich v jedné kolonii přibližně 170.Přesněji, na každých třináct „dělníků“ připadá jedna královna. Nemusíte z toho dělat velkou matematiku, ale je jasné, že s takovým počtem vajíčka kladoucích královen bude velkou silou polygynní kolonie faraonů rychlý a dynamický růst početnosti. A taky, že tu nestačí „odseknout hlavu“, zbavit se jedné královny, abyste problém s nimi vyřešili. Komplikace tím nekončí. Víte, jak se říká člověk člověku vlkem? Ti titěrní mravenci to mají zrovna tak, tím největším nepřítelem mravence je obvykle další mravenec. Jiného druhu, z jiné kolonie. Až na faraony, kteří jsou velkou výjimkou z pravidla.Nevraživost a spory odložili stranou, vzájemně jsou k sobě až nepochopitelně tolerantní. Souvisí s tím, že kvůli množství královen jsou faraoni z různých kolonií všichni tak trochu příbuzní. A proto se nejen že vzájemně nevraždí, ale ještě si trochu pomáhají. Do startu je jich jedna partička, která se dvakrát do roka rozmnoží. Až jejich počet dosáhne přibližně 2500 kusů, část z nich se trhne, založí si vlastní kolonii. Která se bude množit též. A tak pořád dokola, dokud vydatnost potravy dovolí. Z té jedné partičky jsou tedy brzo tři a za necelý rok dvaadvacet. A vy za chvilku nemáte problém s 2500, ale se čtvrt milionem mravenců ze stovky vzájemně si nekonkurujících kolonií. Prostě katastrofa.Vzpomínáte, jak jsme zmínili „dokud vydatnost potravy dovolí“? To je další problém. Faraoni jsou totiž úplnými mravenčími jogíny. Ne že by meditovali, ale vystačí opravdu s málem. Pránou se sice neživí, nicméně v případě tuhého nedostatku jsou schopni spást voskové pastelky, tukem nasáklé skvrny na podlaze nebo linoleu, mrtvý hmyz, chlupy a srst, rostliny v květináčích, tkaniny. Když mají pocit, že jim kručí v bříšku, pustí se do hedvábí nebo výrobků z gumové pryže, lepidla, starého papíru. Samozřejmě, že jedničkou jejich jídelníčků jsou sladké pochoutky a energeticky vydatné poživatiny, jako třeba ořechy. Ale když je hlad, jsou extrémně nenároční. Takže je snadno nevyhladovíte. Drobečky od pečiva a zrnka cukru, mikroskopické zbytky potravy, se navíc povalují všude.Faraoni mají také výsostně propracovaný systém vyhledávání potravy. Starají se o to sólisté- stopaři, kteří tipují zdroje a značkují cestu pro početnější karavany. A jakmile objeví nějakou chuťovku, automaticky k ní začnou hledat alternativní přístupové cesty. Ty mohou být až čtyři. Takže je ani jedna překážka nezastaví od dosažení cíle. Ještě o jednu se podělit musíme. Nebezpečnost a škodlivost faraonů neplyne ani tak z toho, že vám na posezení spořádají svačinu. Ale v tom, že ji kontaminují. Faraoni nejsou zrovna čistotní, a podílí se na přenosu celé řady bakterií a patogenů. Kontakt s těch miniaturních šikulů s potravinami určenými lidem nese rizika nákazy salmonelou, stafylokoky, enterobakteriemi či streptokoky.Není to tedy o tom, že byste se nechtěli s maličkými mravenci podělit o pár drobků. Ale o tom, že chcete přežít bez infekce. A proto je musíte vyprovodit z domu. Tady už se ale vyplatí zanechat chvály rafinovaných mravenců, a raději se začneme věnovat tomu, jak s nimi zatočit.Nejprve ale malé doznání viny.Faraoni jsou druhem tropickým – naše zimy „nedávají“. Do domácností se stahují proto, aby přežili zimu. S faraony by problém nebyl, kdybychom si je prve nepustili do domu. Malými netěsnostmi, škvírami, otevřenými okny. Když se nachýlí podzim, začnou propátrávat terén. Vyskytují se poblíž topení, stoupaček a parapetů.Může jim „zavonět“ nějaká nehlídaná dobrota uvnitř, a už se k vám stěhují, žerou, množí… Nenechávat tedy doma mravencům otevřeno, nezvat si je dál a nenabízet jim volně přístupné zdroje potravy – nezametat, neuklízet v kuchyni, neskladovat potraviny v papírových krabicích a sáčcích - to je zkrátka další takové užitečné preventivní opatření. Tam, kde vy vidíte jen nepatrný nesmetený drobek od snídaně, oni vidí vítané kalorie pro výživu kolonie. Likvidace faraonů je komplikovaná v tom, že ji nezařídíte narychlo, obyčejným insekticidem. To byste tomu dali! Při aplikaci postřiku se totiž přeživší královny rozprchnou. A založí další kolonie.Nevyplácí se ani chytání faraonů na otrávené návnady. Do nich se totiž obvykle lapí jen ti jednotliví průzkumníci. Budete jich chytat pár denně, ale kolonie mezitím bude prosperovat dál.Výhrou není ani to, že faraonům přerušíte jejich cestičku – lepivým proužkem, lepidlem, zubní pastou - je to pro ně komplikace, ale ne fatální. Ke svému cíli totiž znají cest vždycky víc.Poprašky z pálivého koření (chilli-paprik, pepře, hřebíčku) anebo soli, jedlé sody, nastrouhaného mýdla je zásadním způsobem nedráždí. Trochu narušuje jejich feromonovou komunikaci, ale nestačí to. Jednou z možností je pastička, vyrobená z roztoku sladké cukrové vody, ochucené jednoprocentní kyselinou boritou. Sladká vůně je přiláká, konzumace je rychlá, účinky smrtící. Ale je třeba to opakovat.Druhý nápad? Medový hrnec! Dobře, stačí otevřená hlubší sklenice, s medem na dně. Kde je ta past? Tuhle sladce vonící sklenici usadíte do hrnce s vodou. Faraoni chtějí k medu, ale plavat neumí… Úplně nejlepší jsou ale „průchozí“ pastičky. Nástrahy, vyrobené speciálně na hubení faraonů. Mravence přímo nehubí, dokonce jim návnada nabídne chutnou svačinu. Háček je v tom, že tyhle požerové nástrahy v sobě nesou tzv. juvenoidy. Účinné látky, které brání vývoji plodu (vajíček) v těle královny.Když mravenčí průzkumníci nahlásí objev téhle pochoutky - a když ji pak karavana faraonů přinese do kolonie - nakrmí se jí i královny. Bez nějakého poplachu nebo zbytečného rozruchu pozřou to, co jim zabrání množit se. Kolonie přestane růst. A protože se vytratí impuls růstu, pravidelné rutiny shánění potravy, postupně se rozpadne.„Dělníci“ nebudou motivováni k tomu, aby živili hladové královny, a vlastně aby živili kohokoliv, včetně sebe. Během dvou týdnů tak celá kolonie vymře hlady.Zdroj: Journal of Economic Entomology, The Florida Entomologist, Public Health Significance of Urban Pests
