Základní koncept daně z přidané hodnoty v České republice je dán zákonem č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, platným od 1. 1. 1993. Zákon byl samozřejmě několikrát novelizován, naposledy 1. 5. 2004, kdy došlo ke snížení základní sazby DPH z 22 % na 19 %. Jak již bylo zmíněno, daň z přidané hodnoty tak, jak ji známe dneska byla v České republice zavedena v roce 1993 a byl to důsledek rozsáhlé harmonizace daňového systému. Před rokem 1993 a za dob komunismu DPH neexistovala a platila tzv. daň z obratu. Nicméně co je to vlastně obecně daň? Zjednodušená definice daně by mohl vypadat například takto – „daň je povinná zákonem určená platba do veřejného rozpočtu, které formou redistribuce pomáhá státu plnit svoje závazky vůči občanům“. Základní dělení daní 1. nepřímé daně: daň z přidané hodnoty, daně spotřební (např. daň z lihu a lihovin, daň z vína, daň z tabáku a tabákových výrobků), mezi nepřímé daně se řadí i dovozní cla. 2. přímé daně: daně z příjmů (daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob), daně majetkové (daň z nemovitostí, daň silniční, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí). 3. jiné daně: i když se tak neoznačují, lze za daně považovat i pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. 4. místní poplatky na municipální úrovni (např. obce) mohou být dále zavedeny místní poplatky, které jsou též daněmi. Daň z přidané hodnoty (DPH) je daň, které podléhá zboží a služby. Základním principem je to, že ji platí každý konečný spotřebitel. V České republice v současnosti platí 19% základní sazba, kam spadá většina služeb a výrobků. Existuje ještě 5% snížená sazba, ale ta platí jen pro omezené spektrum produktů či služeb (potraviny, léky, knihy, dětské pleny). Některé komodity jsou od DPH osvobozeny, tzn. vztahuje se na ně 0% sazba. Jak je to s plátci Osobami podléhajícími dani jsou všechny podnikatelské subjekty. Neznamená to však, že všichni podnikatelé jsou plátci DPH. Podle zákona se rozlišují dva způsoby registrace, a to registrace povinná (vyplývající ze zákona, např. při dosažení stanoveného obratu) a registrace dobrovolná. Pokud se osoba zaregistruje jako plátce, ať dobrovolně nebo povinně, musí pak postupovat v souladu se zákonem. Neplátci DPH pak samozřejmě nemohou vystavovat daňový doklad, což je ale stále časté pochybení začínajících respektive malých podnikatelů. Pokud neplátce DPH vystaví daňový doklad, může mu být uložena pokuta. Plátci daně mají nárok na odpočet daně, kterou zaplatili v nakoupeném zboží či službách. Vzniklý rozdíl mezi daní při prodeji (daň na výstupu) a odpočtem daně při nákupu (daň na vstupu) odvádí plátce do státního rozpočtu. Plátci daně podávají příslušnému finančnímu úřadu přiznání k dani z příjmu, a to s měsíční nebo čtvrtletní periodicitou. Praktické fungování daně z přidané hodnoty je tak pro plátce daně i pro finanční úřady administrativně poměrně náročné. Navíc funguje poměrně velká závislost mezi jednotlivými plátci daně, protože neprávně vystavený daňový doklad může obchodnímu partnerovi způsobit zbytečné starosti při uplatňování odpočtu daně na vstupu. Jak to bylo před 1. lednem 2004 Od 1.1.1993 až do 31.12.2003 se nic zásadního v zákoně o DPH neměnilo. Na podzim roku 2003 však začala tehdejší Špidlova vláda s reformou veřejných financí a došlo i na DPH – přesun většiny služeb a výrobků do základní, 22% sazby daně z přidané hodnoty. Vláda si od tohoto kroku slibovala dalších 11 miliard do státního rozpočtu, a tak se počínaje 1. lednem 2004 podražily telekomunikační služby, kadeřnictví, právníci a řada dalších služeb. Krokem, který měl nespokojenou veřejnost umlčet, byl v únoru zveřejněný návrh na snížení základní sazby z 22 % na 19 %, který by začal platit po vstupu ČR do Evropské Unie. Opravdu se tak stalo, ale skutečného snížení se občané samozřejmě nedočkali (nelze to však vyčítat podnikatelům, těm se po dlouhé době díky snížení základní sazby dýchá o něco lépe). Naopak jednou z výrazných změn po vstupu do EU bylo zdražení finančního leasingu, protože na marže leasingových společností se začala vztahovat základní 19% sazba místo dřívějších 5 %.
