Rodu gaura se česky říká svíčkovec, lze však použít i slovo gaura, které je původem latinské a v češtině zní dobře. Tento rod patří do čeledi pupalkovité (Onagraceae) a pochází ze Severní Ameriky. Zde gaury rostou ve společenstvech dlouho i krátkostébelných prérií. V našich podmínkách je trochu problematická jejich zimovzdornost, vlhká půda ji totiž snižuje, více gaurám vyhovuje sucho. V našich zahradách jde stále o novinku, byť se u nás objevila poprvé před cca deseti lety. Mezi tradiční trvalkový sortiment prostě gaury dosud nezapadly. Vlastně celá komerční nabídka odrůd gaur je odvozeno od druhu Gaura lindheimeri (Svíčkovec Lindheimerův). Její původ je v jižní Lousianě a Texasu a druhové jméno bylo odvozeno od jména německého botanika Ferdinanda Jacoba Lindheimera. Gaury dorůstají výšky 0,5 až 1,5 metru. Z podzemní hlízy tvoří značné množství stonků. Listy gaur jsou laločnaté se zubatými okraji, dlouhé 1 až 9 cm a široké 1 až 13 mm. Rostliny kvetou růžovými nebo bílými květy o průměru 2 až 3 cm. Každý květ má 5 okvětních lístků a je medonosný. Co se týká barev květů, existují vnitrodruhové taxony s květy různých odstínů růžové a nebo květy bílými. Neúnavné kvetení těchto trvalek od začátku léta až do podzimu je pak asi největší předností. I listy se mohou barevně lišit od trávově zelené a panašované až po načervenalou. Důvodem malé obliby u našich zahrádkářů je právě problematická zimovzdornost, která je v podmínkách střední Evropy nejistá a zásadně záleží na volbě vhodného kultivaru. Obecně platí, že odrůdy s bílými květy a zelenými listy (nepanašovanými) by měly na vhodném stanovišti zimovat celkem bez potíží. Zato rostliny s růžovými květy a nebo s panašovanými listy zimují o něco hůře, případně vůbec. Gaury dobře snáší sucho a právě vláha na stanovišti je pro zimování klíčová. V humózní půdě dobře zásobené vodou a živinami dovedou gaury velmi rychle narůst a neúnavně nám pak kvetou téměř celé léto a poté až dlouho do podzimu. Ovšem naopak během zimy mnohem snáze vymrznou. Letničkám takové podmínky určitě budou slušet, ale na zimu musíme hlízy vyjmout. Pokud však chceme gaury pěstovat jako trvalky, jsou pro ně vhodnější sušší polohy s propustnou půdou a spíše hlinitopísčitým až štěrkovitým substrátem. Jestliže se totiž v substrátu v zimě nedrží voda, gaury namrznou mnohem obtížněji. Máte-li v zahradě štěrkový záhon, určitě se těmto trvalkám nebraňte. Jinak preferují slunná stanoviště, ovšem chráněná. Mrazové kotliny by mohly být pro gaury fatálním setkáním. Kromě trvalkových záhonů se gaury hodí také do nádob a můžeme je v sezóně pěstovat na osluněných terasách a balkónech. Výborně přitom vypadají v kombinaci s jinými v létě kvetoucímu trvalkami a s vyššími okrasnými trávami. Do nádob se pak hodí především nižší kultivary (např. Passionate Blush), pozor však na dostatečnou výživu a zálivku. Velmi pěkně vypadá například kultivar So White s čistě bílými květy a trávově zelenými listy, navíc celkem dobře zimuje. Bíle kvetou a v našich podmínkách dobře zimují také kultivary The Bride, Short Form a Whirling Butterflies (ten má načervenalé kališní lístky). Náročnější je kultivar Blushing Butterflies s mírně narůžovělými květy, Siskiyou Pink se světle růžovými květy a Pink Cloud s tmavěji růžovými květy, který u nás zimuje velice špatně a vymrzá i za mírných zim. Tmavě růžové květy má kultivar Gambit Rose a žlutě panašované listy Corries Gold. Jejich odolnost však závisí na průběhu zimy. Žlutě panašované listy má také kultivar nižšího vzrůstu My Melody. Gaury se dobře množí řízkováním na konci léta, ovšem zazimovat musíme řízky v bezmrazém prostoru. Řízkovat pak lze i na jaře z matečných rostlin zimovaných při teplotě 5 až 7 °C. Nově prorůstající výhony totiž na jaře velice snadno zakořeňují. Navíc se gaury na vhodném stanovišti samy často přesévají.
