Ne, syntetických výrobků napodobujících maso pravěkých veleještěrů se bát nemusíme, ovšem syntetické mamutí maso je již skutečně na světě. Nevzniklo však kvůli konzumaci, ale mělo za cíl upozornit veřejnost na možnost alternativní výroby masa jako cesty k záchraně klimatu a planety. První koule (karbanátek) z mamutího masa, tedy masa s proteinem, který mamutí maso mělo obsahovat, proto byla vystavena v muzeu vědy a techniky Nemo v Amsterdamu. Jde o synteticky vyrobené maso mamuta srstnatého čili severního (Mammuthus primigenius), který se ukázal být ideálním symbolem biologické rozmanitosti a klimatické změny zároveň. Maso vyvinula australská společnost VOW, jejíž ředitel James Ryall také vysvětluje, proč se mamutí maso nemůže objevit na trhu. Tvrdí, že mamutí maso nepůjde do prodeje, protože neexistuje představa o bezpečnostním profilu tohoto konkrétního výrobku. Lidé již mamutí maso neochutnali přibližně 5000 let a proto se neví, jak by na něj vůbec reagoval lidský imunitní systém. Je sice více než pravděpodobné, že by šlo doslova o obchodní bombu, že by lidé vůbec neváhali utrácet nemalé prostředky za takovou pochutinu, ale také by to nemuseli přežít. I když ono je to všechno ještě trochu jinak. Vědci totiž použili ovčí buňku, do které vložili genetické údaje slona afrického. Čili vlastně nejde o maso mamuta, ale jakéhosi křížence mezi ovcí a slonem a to po světě neběhalo nikdy. Kdysi se sice rozšířily mýty, že se mamutí maso stalo vyhledávanou pochoutkou boháčů poté, co byli zmrzlí mamuti vykopáni na Sibiři. Je to ale jen fáma. Těla totiž byla ve skutečnosti již značně rozložená a páchla. O zbytky se vlastně zajímali jen psi. Mamuti totiž nezmrzli bleskově, ale dosud nalezených 39 těl dokazuje, že došlo k rozkladu ještě před zmrznutím. Navíc ze všech těl jsou kompletní jen 4. První exponát zmrzlého mamuta přitom byl v Rusku vystaven již v roce 1879. Není též možné klonovat čerstvě rozmrzlého mamuta, jelikož dosud nalezené zbytky byly vždy a právě již značně rozložené. A takový genetický materiál je bezcenný. Za laboratorním vývojem masa stojí snaha vědců nakrmit lidský svět, snížit emise skleníkových plynů a ochránit hospodářská zvířata. A právě dvě americké firmy nedávno dostaly povolení začít své výrobky prodávat v obchodech. Zástupci firem považují maso vypěstované v laboratoři za budoucnost masného průmyslu, jehož proměna je podle ekologů nezbytná. Je totiž jedním z největších producentů skleníkových plynů a významně proto přispívá ke klimatické krizi. Nemluvě o vysoké spotřebě vody nezbytné při zpracování masa. Vývoj masa kultivací zvířecích buněk v laboratoři je prý i velmi ekologický. Těžko říct, protože dosavadní ohromná energetická a technologická náročnost výroby o ekologii příliš nepřesvědčuje. Zatím slibněji vypadají v tomto ohledu experimenty s houbovým myceliem. A například hamburgery s bílkovinou z mycelia se již prodávají. Průměrná světová spotřeba masa na osobu je 43 kg ročně, ve Velké Británii je to dokonce 82 kg a v USA až 102 kg masa. V tomto směru dokonce předčíme Brity, jelikož údaje Českého statistického úřadu z roku 2021 hovoří o 85 kilogramech masa ročně na osobu. Pětičlenná českomoravská rodina tedy za rok zkonzumuje býka, který dorostl do hmoty čítající okolo 400 kg masa. Jak se maso v laboratořích vyrábí? Je k tomu třeba vybavená laboratoř a několik bioreaktorů. Nejprve se získají kmenové buňky od živých hospodářských zvířat, které se přemístí do bioreaktoru. Zde jsou buňky krmeny směsí vitamínů, tuků, cukrů a kyslíku, načež se stále množí, dokud nenabudou požadovaného tvaru. První vlaštovkou bylo laboratorní drůbeží maso americké firmy Eat Just, která přistoupila k experimentálnímu prodeji v Singapuru. V ČR se stejnou problematikou začal jako první zabývat úspěšný startup Bene Meat Technologies. A právě americké firmy GOOD Meat a UPSIDE Foods již smí uvést na trh své produkty v USA. Tedy již brzy.Doslova za běhu nyní probíhá testování vzorků masa a úprava směrnic. Především se neví, jak tento druh masa v obchodech vůbec nazvat. Hlavní bitva je tedy vedena o název. Ovšem trochu podivně zní informace, že bude syntetické maso jen o něco dražší, než to skutečné, například drůbeží. Přihlédneme-li však k faktu, že lidstvo je v jisté směru jeden obrovský hlupák, určitě se najde dostatek ekologických aktivistů, kteří budou pojídat předraženou náhražku. Pokud by však někdo chtěl laboratorním masem skutečně vyřešit problém, musí být toto maso výrazně levnější. Více méně se předpokládá, že laboratorní výroba masa přinese oproti výrobě živočišné až desetinásobný výnos. Lze tedy předvídat, že cena by mohla jít razantně dolů. Jenže zařízení na výrobu masa jsou velmi drahá a energeticky náročná. Náročný je samozřejmě i provoz a samotná technologie. Umělou náhradou masa drůbežího, vepřového či hovězího se dnes po světě zabývá již mnoho firem, ovšem výše zmíněná australská laboratoř VOW se kromě karbanátku z mamutího masa pokusila také o experimenty s více než 50 různými žijícími živočišnými druhy. Třeba pávy, alpakami, různými rybami, ale i krokodýly. Od synteticky vyrobeného masa pravěkých veleještěrů tedy nejsou vůbec daleko. Třeba někoho napadne vzít kmenové buňky latimerie podivné s vloženými genetickými údaji krokodýla... Nebo nějaká podobná zhůvěřilost. Zatím je ale třeba přibrzdit bujné představy. Ohromná technologická a finanční náročnost laboratorní výroby masa totiž musí radikálně klesnout. Na prvním místě je prostě opět ekonomie. Jsou zde sice predikce, že by se to mělo či mohlo stát do roku cca 2030, na realitu je však třeba si počkat. Lidé nebudou chtít konzumovat laboratorně vyrobené maso za vyšší ceny, muselo by jejich peněženkám naopak výrazně ulevit. Pak až se otevírá cesta ke standardizaci takové výroby a potlačení současného masného průmyslu. Násilím to v žádném případě nepůjde.Zdroj: cc.cz, kupi.cz, wikipedia.org, thecounter.org, givingwhatwecan.org
