Vedle základních druhů bergenie srdčitolisté (Bergenia cordifolia) a tučnolisté (Bergenia crassifolia) je v zahradách pěstováno i mnoho pěkných hybridů. A skutečně není vůbec důležité, jakou odrůdu si vybereme. Každá má totiž výstavní listy a každá nádherně kvete. Bergenie (lidově též badany) jsou přitom příbuzné drobným alpským skalničkám, jelikož patří do čeledi Saxifragaceae. Jejich dalšími příbuznými jsou čechravy (Astilbe), dlužichy (Heuchera) a rodgerzie (Rodgersia). Listy bergenií jsou velké 20 až 30 centimetrů, jsou široce oválné, kožovitě tuhé a na omak hladké, mají sice krátké řapíky, ovšem jejich nejen zelených ploch si všimneme ze všeho nejdříve. Za horkého dne i za mrazu, bergenie jsou totiž druhem stálezeleným. Jejich listy navíc zdobí žilnatina s nápadným středovým žebrem a právě lesklá vosková vrstva chránící bergenie před prudkým sluncem i mrazem dodává těmto rostlinám doslova luxusní vzhled. Listy přitom mohou být ploché, mírně zkadeřené, ale i stočené do kornoutu. Dokonce byla vyšlechtěna odrůda s listy krémově žíhanými. Ovšem i zeleně olistěné bergenie překvapí, protože s příchodem chladných dní na podzim se na nich rozzáří červené pigmenty s odlesky červeného vína a bronzu, některé mohou svou barvou dokonce připomínat bulvy řepy. Některé listy se zbarvují pouze v lemu či na rubu, jiné po celé ploše líce i rubu. Bergenie tvoří ohromné a husté chumle listů, mohou za to dužnaté, plazivé oddenky, ze kterých listy vyrážejí. Pokud pak vysadíme více rostlin, zaberou rychle velkou plochu, dovedou dokonce rychle nahradit i trávník a zapomeňte na růst plevele, přes bergenie plevel neprojde. Vzniká tak dokonalé útočiště pro žáby, ovšem i drobné plže, hlemýždě a slimáky, na kterých si bude pochutnávat další strávník – ježek. Obzvláště však dejte pozor na slimáky, jelikož právě ti dovedou udělat z nádherně olistěných rostlin ožižlané příšery. Je proto třeba na jaře důsledně odstranit všechny odumřelé části rostlin a bergenie pravidelně kontrolovat a slimáky sbírat. Pasti příliš nepomohou, jelikož bergenie jsou pro slimáky opravdu chutným lákadlem, kterému dají přednost. V bergeniích najdete i husté pavoučí sítě, ale pavouci v zahradě mohou vadit pouze lidem trpícím arachnofóbií a pak již snad jen šílencům. Již v březnu se začínají pod listy bergenií objevovat poupata a v dubnu se na masitých, 20 až 60 centimetrů vysokých stoncích, vznášejí květenství obsypaná drobnými květy ve tvaru zvonků a v nachových barvách překrásných srdcovek, ovšem i v karmínově červené a nebo bílé. Obzvláště bíle kvetoucí hybrid, kdy jsou bílé květy usazené v červených kalíšcích, nádherně vynikne vedle rostlin kvetoucích růžově a karmínově. Bergenie nám pokvetou jen 2 týdny, proto si tento zážitek opravdu užijme. Květy jsou dokonce vhodné i k řezu a umístění do vázy. O statečných, opravdu statečných lidech platí, že jsou skromní, ale také samostatní, soběstační. A právě to platí i pro bergenie. Bude se jim dařit v odlehlých, tmavších koutech, klidně i u severní stěny, ve stínu stromů, v průvanu. Dokonce platí, že čím horší podmínky mají, například chudé půdy a otevřený prostor, kde bičuje vítr, na zimu se nám listy bergenií zbarví intenzivněji. Ovšem bohaté násady květů se dočkáme naopak díky kvalitní půdě obohacené kompostem a slunnému stanovišti či alespoň polostínu. Jinak si bergenie běžně vystačí se srážkovou vodou, i když prší málo, svými listy totiž značně brání výparu, samotné listy jsou navíc chráněné voskovou vrstvičkou. Co však bergeniím vadí, je stále zamokřené stanoviště, jejich hlíznaté oddenky začnou uhnívat a je po kráse. Stačí na jaře odkopnout kousek trsu a vysadit na nové místo v zahradě. Přihnojíme kompostem a je hotovo! Bergenie lze též vysadit do větších nádob.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pixabay.com
