Začneme zvolna: spařeným výluhem z mletých kávových zrn, respektive tím, co běžně nazýváme lógrem. Podle četných doporučení je tato hmota ideálním příspěvkem pro správný růst rostlin. Kávová sedlina má prospívat růžím, muškátům, azalkám a hortenziím. S aplikací je to prosté: máte ji do květináče vyklopit, a o zbytek se postará příroda. Něco na tom jistě bude, ale spíš ani ne to, že byste rostlinám ve formě sedliny dodávali živiny jako fosfor, měď nebo draslík. Jen do květináče vnášíte biologicky zajímavou vrstvu s dobrými drenážními schopnostmi a vlastnostmi řekněme kompostu, který odpuzuje běžné škůdce. Lógr od kafe v rozumné míře – tak asi jednoho turka na květináč - pokojovkám neuškodí, a zamíchaný přímo substrátu by mohl i pomáhat. Jinak se ale schopnosti tohoto hnojiva vyplatí nepřeceňovat. Jiným případem pak je přihnojování s pomocí popela. Toho dřevěného. Ten v sobě nese pro rostliny snadno dostupných živin celou řádku. Ale pozor: je plný fosforu, hořčíku a vápníku (proto asi kyselo-milné nepotěší), ale neobsahuje prakticky žádný dusík. Je tedy hnojivem dost nevyváženým. Dokáže u pokojovek zvýšit jejich strukturní odolnost, podpořit rychlejší látkovou výměnu a motivovat je do květu. Ale nikoliv do výstavby rostlinné hmoty a tvorby listů. Špatné načasování popelnaté výživy se tedy může projevit u rostlin neblaze, a to nejen tím, že z nich uděláte kominíky. Vyhladovíte je. A stejně jako u lógru tu bude lepší zamíchat rozumnou dávku popela přímo do substrátu při přesazování, než pravidelně vymetat kamna do květináče. Přitvrdíme. Někdy se prý vyplatí zasypat povrch květináčů moukou. Těžko říct, proč by něco takového rozumný člověk dělal, ale mouka je mezi zaručenými recepty hospodyněk jako hnojivo zmiňováno pravidelně. Aniž by bylo specifikováno, jestli je třeba lepší hladká nebo špalda. Pravdou je, že mouka je našlapaná vitaminy a minerály. Ale především škroby, a na těch si tuze rády pochutnají nejrůznější houby a plísně. Moučným zásypem tedy možná podpoříte „hodné“ půdní bakterie, ale zrovna tak i zástupy dalších prevítů, které pokojovkám neprospějí. Stejné to bude i s cukrovou vodou, nebo rovnou sypaným cukrem. Má rostliny povzbudit k životu. Jen aby se po sladkostech nestaly hyperaktivní! Komplikovanost zásahu s cukrovou vodou vychází z toho, že na zdravé pokojovky nezabírá (a hubí je), a u rostlin řekněme narušených a poškozených navyšuje kapacitní příjem vody kořeny. To neznamená, že je zachráníte, ale že je donutíte extrémně nabrat vodu, budou chvilku vypadat o něco lépe a teprve pak uhynou. Navíc je tenhle cukrový stimul poplatný jen některým typům rostlin. Jiné preferují spíše diabetickou zálivku.Cukrová voda má pak tu nepříjemnou vlastnost, že umí ke sladkým květináčům lákat nejrůznější mušky. Je to tedy nápad, který má mouchy. Správná hospodyňka pro pírko i přes plot skočí, a pokud se za plotem povaluje banánová slupka, metne pro ni nejmíň salto s dvojitou otočkou. Proč? Z banánových slupek se dá dělat výluh. Nasekané slupky ponoříte do vody, a necháte 24 hodin luhovat. A pak? Získáte tekuté hnojivo i ochranu před škůdci. Nejhorší na tom je, že to opravdu funguje. Vážně.Banánové slupky jsou našlapané draslíkem (který imunitu rostlin skutečně podporuje), a navíc výtečně působí proti háďátkům a drátovcům, hlísticím v půdě. Smysl to dává ale spíš u venkovních rostlin, než u pokojovek. A pak je tu takový ten problém… ono to nevoní. Ano, chvilku se cítíte jako v centrálním skladu společnosti Chiquita, ale pak spíš jako u odpadkových kontejnerů stejnojmenné společnosti. Nápad je to dobrý a funkční, ale pro domácí užití? Nic moc. A zrovna tak funkční je i postřik cibulovou vodou. Cibuli a česnek totiž hmyzáci převážně nesnáší. Takže nasekat cibuli, nechat ji vyluhovat ve vodní lázní a pak s tekutinou postříkat rostliny není špatný nápad. Pokud jde o efekt proti škůdcům. Ovšem výrazné aroma nejspíš vypudí z cibulí provoněné domácnosti i ostatní obyvatele. Může to být horší? Může.K populárním receptům se počítá i výluh (nebo jen spařené vařící vodou) cibulové slupky. Nebo i luhované několik dní na sluníčku. Přeci se to nevyhodí, to dá rozum. Tekutina, které může být vcelku užitečná pro barvení velikonočních vajíček, má pak postavit rostlinky na nohy. Nejspíš v útěku, protože to k cibulovému odéru po čase přidává i intenzivní tón zapáchajících shnilých cibulí. A ten je. Pořád je ale co zdokonalovat, a výluh z cibulových slupek se dá designově vylepšit kvasnicemi. Droždím. Takovou biologickou bombu by nevymyslel ani Babica v silvestrovském speciálu. K čemu je takové mučení dobré?Teorie je taková, že kvasnice obsahují královskou porci vitaminu B. Což je naprostá pravda. A pravda také je, že rostliny vitamin B k životu, metabolickým procesům, potřebují. Proto si jednotlivé složky jeho komplexu, (ty, které zrovna potřebují) biologicky syntetizují, vyrábí samy. Potřebují - vyrobí. Nepotřebují - nevyrábí. A najednou je tu někdo s nakynutou tekutou zálivkou, hustící ji do hlíny. Řečnická otázka: „Komu tím prospějete?“ je jistě na místě. Protože rostliny to většinou nejsou. Přídavku droždí a dalších forem B-komplexu k rostlinám, jako nástroj umocnění jejich růstu, kvalit a produkce, se dost navážno věnovala řada odborných studií. A statisticky nějaké průkazné benefity vyhodnoceny nebyly. Zdá se tedy, že kvasnicím bude propříště lépe v pečivu, byť receptů na jejích aplikaci formou hnojiva je internet doslova překynutý.Přidat na dno květináče slupky z jablek? Nápad sám o sobě to není špatný: biologická složka, která se postupně rozkládá a vyživuje, současně fungující jako drenážní vrstva. S háčkem coby odpovědí přilétají octomilky, kterým takový květináč bude náramně vonět. Ostatně, i voda v podmisce bude jablečně nakyslá, přesně tak, jak to mají rády. Rovnou jim tam nachystejte i mikroskopická brčka. Ale pokud vám zahmyzená domácnost nevadí, slupky dál do květináčů přidávejte. A co se dá ještě na dno květináčů nasypat? Třeba hrstku ostříhaných nehtů, báječného zdroje rohoviny našlapané fosforem. Tomu není co vytknout, snad jen – dokážete si představit ten šuplík, do kterého někdo průběžně skladuje ostříhané nehty, aby je pak mohl dát do substrátu? To musí být šuplík jako z motelu Normana Batese!Přidávají se drcené skořápky (naprosto v pořádku u rostlinek, které mají rády vápník), anebo „skořápková voda“, po několikatýdenním luhování. To už bude spíš takový vápenatý sliz a šlem, ale proti chuti… Abychom ale nezapomněli na rostlinky milující půdy kyselé: máte je prý zkusit zalít (doufejme, že aspoň zředěným) lákem od okurek. Žádná domácnost zjevně není kompletní, pokud nevoní nakyslým koprem. Pro přihnojení pokojovek se doporučuje šetrně zužitkovat voda po vaření brambor a rýže. Jak se ale ukazuje, má to víc než jeden háček. Voda pochopitelně musí být vychladlá (to doplňujeme jen pro formu), a musí pocházet z brambor vařených vcelku, na loupačku. Z těch již oloupaných se totiž nic pozitivního uvolňovat už nemá. A také, ona bramborová voda musí být nesolená. U rýže je to podobné. Jen pokud jde o konkrétní vyčíslení benefitů, zůstává ve vzduchu nejistota. Co přesně by měly rostliny získat tím, že je zalijete převařenou vodou, zbavenou minerálů, je asi tajemství.Pokud si chcete počínat úsporně, není problém zalít jednou za čas pokojovky minerálkou. Tedy, má se na mysli spíše objem nedopité skleničky, z níž už bublinky dávno vyšeptaly ven. Smysl to dává, a pokud minerálkou nezaléváte pravidelně, mohlo by to fungovat jako oživení půd, substrátu rostlin, které už nebyly dlouho přesazovány. S hnojivem-zálivkou vyrobenou z čaje se ovšem už jisté pochybnosti pojí. A co rozhodně funguje a bez větší kritiky můžeme doporučit? Zužitkovat pro výživnou zálivku vodu z akvária. I když máte své rybičky upřímně rádi, to, v čem plavou, je v podstatě velmi silně zředěná močůvka. Filtr nefiltr, ryby si odskakují na toaletu přímo do vody. A tak se tu poměrně záhy nastřádá vcelku dost užitečných živin, které nevybíravé pokojovky rády ocení.
