Řez levandulí je velmi důležitý, jedině tak totiž můžeme dosáhnout několika let krásného kvetení rostlin. A řez provádíme již od vysazení mladých rostlin. Při výborné péči nám tyto bylinky mohou kvést až cca 10 let. Stříháním a tedy omlazováním levandulí dochází k houstnutí rostlin a tak i výraznějšímu kvetení. Jinak jsou levandule poměrně nenáročné rostliny, které nevyžadují žádnou zvláštní péči. Vyžadují slunné stanoviště a dobře propustnou půdu, ideálně hlinito-písčitou. Na živiny nejsou tyto rostliny náročné a bez problémů přečkají i silnější mrazy. Výjimku představuje nešetrný podzimní řez, který může snížit mrazuvzdornost. Dokonce i nároky na zálivku nejsou u těchto rostlin vysoké. Jarní řez levandule provádíme na přelomu března a dubna, kdy rostliny začínají rašit a jejich pupeny jsou jasně viditelné a otevřené. Rány po řezu se na jaře hojí mnohem lépe než na podzim, srostliny rychle regenerují. Vhodnou dobu pro jarní řez levandule poznáme tak, že rostlina začne obrůstat a pokud ji rozhrneme, uvidíme právě drobné malé pupeny (lístky), které začínají rašit. Řez však můžeme provádět pouze v době, kdy nehrozí ranní mrazíky a nebo je jejich riziko alespoň snížené. Jarní řez se může ukázat jako zásadní, u starších rostlin se však nedoporučuje řez provádět o více jak třetinu jejich délky. Levandule je totiž vlastně polokeř, který začíná zdola dřevnatět a právě na dřevnatých částech již neobráží nové výhonky. Pokud bychom rostlinu zastřihli příliš hluboko, mohla by i zahynout. A květů se samozřejmě nedočkáme. Při řezu musíme vždy ponechat část, která má na sobě pupeny. U mladších rostlin, které ještě dřevnaté nejsou, však můžeme provádět řez hlubší. Doporučuje se u nich ponechat 8 až 10 cm výšky nad zemí. Ostatní hmotu lze dát pryč. Na každém stonku by měly být 3 až 4 pupeny s mladými lístky. Pravidelný řez levandule je důležitý právě proto, že zdola postupně dřevnatí. Mohla by se proto lámat a spodní část rostliny by nebyla hustá. Při řezu též odstraňujeme všechny zmrzlé (uschlé) části a snažíme se udržovat kulatý tvar keříku. Další zkracování přichází při květu, jelikož levandule můžeme vázat do aranží a řezat do vázy, stejně tak provádíme řez kvůli sušení těchto bylinek. Pro účely sušení je třeba nechat květy plně rozvít, do aranží a do vázy můžeme řezat rostliny polorozvité. Pokud však chcete v zahradě především kvetoucí levandule obsypané hmyzem, řez provádějte až po odkvětu. Záleží na každém, jak se rozhodne.Řez v době květu se provádí během července až srpna (někdy i již koncem června podle počasí). Řežeme pouze kvetoucí stonky, když však v tuto dobu uřízneme tu a tam i něco navíc, nic se neděje. Rostliny se precizně zacelí a přezimují. Ještě jednu přednost má pak řeze během květu, respektive před odkvětem, pravděpodobně se totiž dočkáme opakovaného kvetení. V žádném případě však nesmíme letní řez přehnat. Vzít starší rostliny celé radikálně až na dřevo by znamenalo jejich uhynutí. Levandule můžeme také před zimou kompletně ostříhat. V takovém případě se postupuje podobně jako u jarního řezu, odborníci však toto řešení příliš nedoporučují. Řezem rostlinám způsobujeme rány a ty mohou za tvrdší zimy způsobit, že o levandule přijdeme. Levandule stříháme na podzim a na jaře „dokulata“, nejlepší je zkracovat starší rostliny o cca 1/3, přičemž odstraňujeme i uschlé výhonky a větvičky. Ty odstraníme zcela. Z rostlin tvarujeme rovnoměrné bochánky a nikdy nestříháme do dřeva, když nevidíme nové lístky. Mladé rostliny zkracujeme na cca 8 až 10 cm nad zemí, ty ještě nemají zdola dřevnaté části. Levandule (Lavandula) je rostlinný rod patřící do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae), Levandule jsou voňavé rostliny s modrofialovými květy, které pochází ze Středomoří, kde je najdeme na většině zahrad i předzahrádek, balkónů a teras, parků a veřejných prostranství. Levandule jsou zde prostě všude. Jedni je pěstují jen tak pro okrasu, jiní používají sušené květy k provonění šatníku a vypuzení molů, další se levandulí léčí a nebo ji využívají jako prevenci chorob. Levandule především uklidňuje a pomáhá při nespavosti. Druh levandule dnes zahrnuje okolo 40 druhů včetně kříženců. Obvykle jde o polokeře vysoké 20 až 60 cm, někdy však také i jen o vytrvalé byliny. Kvést mohou levandule kromě brvy modrofialové také bíle a nebo růžově. Zcela nezaměnitelná je ale vždy vůně květů. V českých podmínkách se nejčastěji pěstuje levandule úzkolistá, která je také známa jako levandule lékařská (Lavandula angustifolia). Ve světě jsou zástupci rodu levandule rozšířeni na severní polokouli od Kanárských ostrovů přes Středomoří a severní Afriku (včetně saharských států) až po Arabský poloostrov a Indický subkontinent. Jejich nejčastějším biotopem jsou suché nízké křoviny, kterým se říká garrigue.Zdroj: wikipedia.org, zavunilevandule.cz, abecedazahrady.cz
