Kosatec (Iris) je rodem jednoděložných rostlin z čeledi kosatcovité (Iridaceae). V naší přírodě najdeme 8 druhů (tedy vlastně 7, jeden vyhynul), konkrétně kosatec žlutý (Iris pseudacorus), což je běžný mokřadní druh nižších poloh podobně jako kosatec sibiřský (Iris sibirica), ten ale najdeme již jen v některých vojenských újezdech). Na sušších místech jižní Moravy najdeme kosatec trávolistý (Iris graminea) a kosatec různobarvý (Iris variegata), které u nás zplaněly, jde tedy o nepůvodní druhy. V sušších oblastech též roste kosatec nízký (Iris pumila), kosatec písečný (Iris arenaria), a kosatec bezlistý (Iris aphylla). V našich zahradách pak nejčastěji potkáme kosatec bradatý (Iris barbata), kterým byl nahrazen dříve hojně pěstovaný kosatec německý (Iris germanica). Vedle kosatce v zahradách ještě najdeme, i když méně často, kosatec bezový (Iris sambucina), ale i další druhy. Platí přitom, že kulturní kosatce na vhodných stanovištích zplaňují, pokud k tomu mají příležitost. Vyhynulým druhem je kosatec žlutofialový (Iris spuria), který rostl na vlhkých nivních loukách jižní Moravy. Podle stavby okvětí a podzemních orgánů dělíme rod Iris na kosatce bradaté a bezbradkové. Obě skupiny přitom mají další dílčí sekce a podrody. Kosatce pochází především z oblasti Středozemního moře a jejich historie sahá již do doby starověké Kréty a Egypta. V 19. století pak byly kosatce šlechtěny ve Francii, Německu, Anglii a postupně i v dalších zemích. Nejčastěji byly šlechtěny odrůdy s fialovomodrými a nebo žlutými květy, dnes však již existuje více jak 1000 druhů kosatců rozdílné výšky vzrůstu a barvy i velikosti, ale i tvaru květů. Ty jsou buďto jednobarevné a nebo (a to mnohem častěji) v různých barevných kombinacích. Pro pestrou druhovou rozmanitost je pak možné kosatce pěstovat až do pozdního léta. Některé přitom kvetou na jaře a poté znova na podzim. Čili výběr druhů a jejich kombinace jsou pro opakované kvetení kosatců klíčové. Stejně tak ale podmínky pěstování. Kosatce jsou navíc vynikajícími řezanými květinami do vázy, kde naše interiéry opravdu prozáří. Kosatce jsou rostlinami velice odolnými, jejich pěstování se proto snadno ujmou i začátečníci. Začneme tím, že si pořídíme cibulky a nebo oddenky (rhizomy) v závislosti na zvoleném druhu. V zahradnictvích nám jednoduše pomohou fotografiemi rostlin na obalech s cibulkami či oddenky. Do záhonů pak cibulky či oddenky vysazujeme od dubna do května. Zajímavostí je, že je třeba dodržet výsadbu od severu k jihu, podle čehož volíme orientaci záhonu. Zárodky budoucích rostlin zapravujeme do země ve vzdálenosti 30 až 60 centimetrů od sebe. Cibulky a oddenky se nesmí vysazovat příliš hluboko, nemusely by pak totiž vykvést. Naopak při správné výsadbě můžeme dosáhnout již na konci května vitálních rostlin s bohatými a nádhernými květy. Z jedné základní lodyhy vždy vyrůstá několik výrazných květů s typicky uspořádanými šesti okvětními lístky. Půda musí být dostatečně propustná a humózní. Určitě nevolíme nadměrně zamokřená stanoviště a půdy těžké jílovité. Cibule i oddenky by mohly začít uhnívat. Ideální je též stanoviště závětrné, jelikož se dosti těžké rostliny snadno polámou. Určitě pak musí být slunné, nejlépe obrácené na jih. Ani polostín však kosatcům nevadí. Naprosto zásadní je pro kosatce též hnojení, především pak na jaře. Ideální je kvalitní zahradní kompost, ve které převažuje rozložená tráva, dobré je však také přidat hnojivo bohaté na fosfor, které právě maximálně podpoří kvetení kosatců! Dusíkatá hnojiva pak raději zcela vynechte, květů by rostliny totiž měly jen málo a rostlinám by mohly postupně žloutnout listy. Po celou sezónu je též třeba pravidelná mírná zálivka. Květní stvoly je po odkvětu třeba uříznout nízko nad zemí, zelené listy však necháme být, nelikvidujeme je. Pouze pravidelně odstraňujeme suché listy. Jelikož jsou kosatce dosti odolné, můžeme je v půdě nechat po celý rok, tedy i přes zimu. Zatáhnou se do země (jde o trvalky), kde přečkají. Je však třeba kosatce na zimu náležitě připravit. Na podzim ostříháme i zelené listy na délku přibližně 15 centimetrů, načež je zasypeme pískem a nebo jiným materiálem, který nezadržuje vodu. Listy tak ochráníme před mrazy. Využít lze i chvojí. Výše jsme zmínili, že antickém Řecku byl kosatec spojován s rychlonohou a zlatokřídlou bohyní duhy. Ta doručovala milostné zprávy mezi Diem a Hérou, zároveň však byla převaděčkou ženských duší na místo věčného odpočinku. Po ní získaly kosatce své latinské jméno Iris. Kosatce se však staly symbolickými prakticky po celém světě. Například pro Vikingy byly božským symbolem jara, šťastného období roku. V Holandsku byla do listů z kosatců oděna nádherná žena. Tu vezly další ženy na vozíku a vybíraly milodary na chudé a nemocné. V Japonsku byl kosatec považován za ochranný symbol, proto Japonci rozvěšovali oddenky okolo domu, čímž odháněli zlé síly, jak věřili. V Americe býval kosatec po usušení rozsypáván na prostěradla, jelikož byl považován za silné afrodisiakum. A francouzská královská lilie? Ve skutečnosti jde o symbol právě kosatce.Další informace o pěstování kosatců najdete také ZDE.
