Recyklace je hodně slibnou cestou, jak se vypořádat s odpady. Zhodnotit a znovu-využít již zapracované suroviny znamená šetřit životní prostředí a snížit podíl odpadů ukládaných na skládkách. Ne vždy je to ale úplně přímočaré, jako třeba u biologicky rozložitelných odpadů, které doma „recyklujete“ na kompost. Zrovna s vysloužilou spotřební elektronikou se pojí řada komplikací. Jsou poměrně rozměrné a svou povahou komplexní (skládají se z mnoha druhů materiálů). Fén, počítač nebo mikrovlnná trouba, to je vlastně plast, hliník, železa, porce mědi a zinku, trocha cínu, ždibec zlata a špetka lithia. Všechno jsou to užitečné složky, potenciálně sekundárně využitelné materiály, které se mohou dočkat opětovného zhodnocení. Ale vyžadují specifické technologie ke svému rozebrání a vytěžení. Nic, co bychom doma zvládli sami. Aby mohla samotná recyklace úspěšně proběhnout, musí být zajištěn efektivní sběr odpadních elektrických a elektronických zařízení, ideálně odděleně od jiných druhů odpadů, aby spolu s nimi nekončila na skládkách. Není to žádná novinka, takový systém tu už hezkých pár let máme: specializovaná odpadní centra, sběrná místa a kontejnery na elektroniku, sběrné dvory. Jde jen o to nebýt zbytečně pohodlní a líní, a zanést elektroodpad tam, kam opravdu patří a kde jsou na jeho přijetí připraveni. Zákony a vyhlášky, o kterých si většinou myslíme, že nám život spíše komplikují, tu spotřebitelům docela pomáhají. Informovat se předem o tom, kam se starým spotřebičem, by mělo být naší přirozenou a rozumnou povinností už v době jeho pořizování. Zjistíme tak třeba, že vysloužilou techniku od nás někdy více či méně ochotně (ale ze zákona) převezme sám prodejce, dle pravidel o zpětném odběru. Starý stolní počítač, který už dosloužil svému účelu, není nutné schraňovat doma jako podložku pod květináče. Za jeho kastlí se nachází cín, křemík, železo, hliník. Spousta plastů a izolačních výplní. A také měď, zlato, vzácný tantal, stříbro, platina, paladium a olovo. Železné z něj dokážeme recyklovat z 89 %, hliník z 83 %, měď ze 78 % a ostatní ne-železité kovy pak s účinností 29 %. Dokážeme z něj vytěžit 43 % plastů. To všechno jsou materiály, které můžeme smysluplně využít někde jinde, aniž bychom je museli znovu vyrábět anebo těžit.Hodí se zmínit, že vršení se elektrozařízení na skládkách není jen o plýtvání s recyklovatelnými materiály (a snižování úložné kapacity skládek), ale také o dalších negativních dopadech na životní prostředí. Asi si vzpomenete na „zakázaná“ chladicí média freonového typu. Elektroodpady v sobě také nesou nezanedbatelný díl těžkých kovů (rtuti, olova, kadmia), které se vyznačují eko-toxicitou. Podobné je to i s luminofory v obrazovkách a zářivkách, displeji na bázi tekutých krystalů (LCD). Nelikvidovat elektroodpad správným způsobem je tedy neprozíravé a škodlivé současně. Samostatnou podkapitolou odpadních elektrozařízení jsou pak „náplně“, baterie a akumulátory. Které jsou toxických a nebezpečných látek plné. Představa, jak někde na skládce odkapává kyselina z autobaterie, a otravuje své okolí, zrovna lákavá není. Kam s ní? Pro inspiraci se můžete podívat na Interaktivní mapu sběrných míst, zprostředkovanou systémem Ecobat.Na všech zde uvedených sběrných místech můžete odevzdat běžné spotřebitelské baterie, tj. tužkové a knoflíkové baterie, monočlánky i akumulátory. A na sběrných dvorech od vás bezplatně přijmou také speciální přenosné baterie a malé olověné akumulátory. Stačí jen prolistovat mapku, nebo zadat svoje PSČ a vyskočí vám nejbližší sběrná místa, kde se se nachází sběrné boxy. Systémů sběru existuje povícero, regionálně bývá organizován i svoz nadrozměrných a těžkých a nebezpečných odpadů. Pokud se potřebujete zbavit autobaterie, podívejte se na možnosti zpětného odběru. Ministerstvo životního prostředí také vede v patrnosti katalog výrobců baterií a akumulátorů (průmyslových, automobilových, přenosných), kteří se na zpětném odběru závazně podílejí.Co z toho plyne? Že je zbytečné skladovat staré (nebezpečné a toxické) baterie doma, když se jich můžete naprosto s přehledem zbavit legální cestou. A že se nikomu nevyplatí vyhazovat elektrospotřebiče tam, kam nepatří.Zdroj: ČeskéStavby.cz, shutterstock.com
