Použité bateriové články (Foto: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 4 fotky

Není třeba znovu objevovat Ameriku a experimentovat. Funkční systém separovaného sběru, třídění a recyklace už máme. Spíš je záhadou, proč ho tedy nevyužíváme všichni. Skladovat staré elektrospotřebiče a akumulátory je spíš ke škodě, a jinde z nich ještě může být užitek.

Recyklace je hodně slibnou cestou, jak se vypořádat s odpady. Zhodnotit a znovu-využít již zapracované suroviny znamená šetřit životní prostředí a snížit podíl odpadů ukládaných na skládkách. Ne vždy je to ale úplně přímočaré, jako třeba u biologicky rozložitelných odpadů, které doma „recyklujete“ na kompost. Zrovna s vysloužilou spotřební elektronikou se pojí řada komplikací. Jsou poměrně rozměrné a svou povahou komplexní (skládají se z mnoha druhů materiálů). Fén, počítač nebo mikrovlnná trouba, to je vlastně plast, hliník, železa, porce mědi a zinku, trocha cínu, ždibec zlata a špetka lithia.

Ze starého uděláme nové

Všechno jsou to užitečné složky, potenciálně sekundárně využitelné materiály, které se mohou dočkat opětovného zhodnocení. Ale vyžadují specifické technologie ke svému rozebrání a vytěžení. Nic, co bychom doma zvládli sami. Aby mohla samotná recyklace úspěšně proběhnout, musí být zajištěn efektivní sběr odpadních elektrických a elektronických zařízení, ideálně odděleně od jiných druhů odpadů, aby spolu s nimi nekončila na skládkách. Není to žádná novinka, takový systém tu už hezkých pár let máme: specializovaná odpadní centra, sběrná místa a kontejnery na elektroniku, sběrné dvory.

Neskladovat, vrátit

Jde jen o to nebýt zbytečně pohodlní a líní, a zanést elektroodpad tam, kam opravdu patří a kde jsou na jeho přijetí připraveni. Zákony a vyhlášky, o kterých si většinou myslíme, že nám život spíše komplikují, tu spotřebitelům docela pomáhají. Informovat se předem o tom, kam se starým spotřebičem, by mělo být naší přirozenou a rozumnou povinností už v době jeho pořizování. Zjistíme tak třeba, že vysloužilou techniku od nás někdy více či méně ochotně (ale ze zákona) převezme sám prodejce, dle pravidel o zpětném odběru.

Proč si dávat pozor?

Starý stolní počítač, který už dosloužil svému účelu, není nutné schraňovat doma jako podložku pod květináče. Za jeho kastlí se nachází cín, křemík, železo, hliník. Spousta plastů a izolačních výplní. A také měď, zlato, vzácný tantal, stříbro, platina, paladium a olovo. Železné z něj dokážeme recyklovat z 89 %, hliník z 83 %, měď ze 78 % a ostatní ne-železité kovy pak s účinností 29 %. Dokážeme z něj vytěžit 43 % plastů. To všechno jsou materiály, které můžeme smysluplně využít někde jinde, aniž bychom je museli znovu vyrábět anebo těžit.

Hodí se zmínit, že vršení se elektrozařízení na skládkách není jen o plýtvání s recyklovatelnými materiály (a snižování úložné kapacity skládek), ale také o dalších negativních dopadech na životní prostředí. Asi si vzpomenete na „zakázaná“ chladicí média freonového typu. Elektroodpady v sobě také nesou nezanedbatelný díl těžkých kovů (rtuti, olova, kadmia), které se vyznačují eko-toxicitou. Podobné je to i s luminofory v obrazovkách a zářivkách, displeji na bázi tekutých krystalů (LCD). Nelikvidovat elektroodpad správným způsobem je tedy neprozíravé a škodlivé současně.

Baterie? Na špatném místě horší než bakterie!

Samostatnou podkapitolou odpadních elektrozařízení jsou pak „náplně“, baterie a akumulátory. Které jsou toxických a nebezpečných látek plné. Představa, jak někde na skládce odkapává kyselina z autobaterie, a otravuje své okolí, zrovna lákavá není. Kam s ní? Pro inspiraci se můžete podívat na Interaktivní mapu sběrných míst, zprostředkovanou systémem Ecobat.

Na všech zde uvedených sběrných místech můžete odevzdat běžné spotřebitelské baterie, tj. tužkové a knoflíkové baterie, monočlánky i akumulátory. A na sběrných dvorech od vás bezplatně přijmou také speciální přenosné baterie a malé olověné akumulátory. Stačí jen prolistovat mapku, nebo zadat svoje PSČ a vyskočí vám nejbližší sběrná místa, kde se se nachází sběrné boxy.

I na baterie máme systém

Systémů sběru existuje povícero, regionálně bývá organizován i svoz nadrozměrných a těžkých a nebezpečných odpadů. Pokud se potřebujete zbavit autobaterie, podívejte se na možnosti zpětného odběru. Ministerstvo životního prostředí také vede v patrnosti katalog výrobců baterií a akumulátorů (průmyslových, automobilových, přenosných), kteří se na zpětném odběru závazně podílejí.

Co z toho plyne? Že je zbytečné skladovat staré (nebezpečné a toxické) baterie doma, když se jich můžete naprosto s přehledem zbavit legální cestou. A že se nikomu nevyplatí vyhazovat elektrospotřebiče tam, kam nepatří.

Zdroj: ČeskéStavby.cz, shutterstock.com