Na plochách, o které pečujeme, a obzvláště pak na pěstěných trávnících, se musíme spadaného listí zbavit. Někdo řekne „nutné zlo“, jiný „poklad z nebes“. Zahradníci mají jasno a připravují ze spadaného listí vynikající formu kompostu, takzvanou listovku. Listí však lze využít i jinak. V každém případě ale vždy začneme jeho shrabáním, případně nafoukáním pomocí fukaru na jednu hromadu. To nás prostě čeká. Také existují vysavače na listí, záleží jen na tom, jak velkou plochu pravidelně obhospodařujeme a kolik listí vlastně uklízíme. Co však s listím udělat poté? Nejprve si řekněme, co by se stalo, kdybychom prostě listí nechali být, nechali ležet, kam spadalo, nechali vítr, aby si s ním hrál. Vlastně by se nestalo téměř nic, pouze u pěstěných trávníků tak zvýšíme riziko šíření plísní, především pak plísně sněžné. Jinak listí funguje jako vynikající tepelný izolant a zároveň zdroj organických látek (živin). A rozkládá se dosti rychle. Například na záhonech, kde přikrýváme rostliny obvykle chvojím, je žádoucí nejen listí nechat, ale dokonce ještě další navozit. To samé platí pro krčky dřevin a trvalek choulostivých na zimní vymrzání kořenů. Příroda prostě sama ví, jak si s listím poradit. A dělá to dobře. V tomto případě nejde vůbec o jednoduchou záležitost. Ano, spálením listí se zbavíme problému se spoustou rostlinné hmoty a získáme kvalitní anorganické hnojivo, obsahující spoustu důležitých minerálů. Popel získaný spálením listí můžeme pohodit po záhonech, trávníku, ke stromům a keřům a nebo můžeme přidat do kompostu. Problém je však s platnými vyhláškami konkrétních obcí a měst, které s pálením listí souvisí, a které mohou pálení listí zakázat. Pálení listí, klestí a shrabané trávy sice není zákonem vyloženě zakázané, ovšem platí pro ně konkrétní pravidla a omezení. Pálení rostlinných zbytků (tedy nejen listí) na svém pozemku musíme ohlásit místně příslušnému operačnímu středisku HZS, i když se samotným pálením konkrétní obecní úřad problémy nemá. Zde po nás budou požadovat datum, dobu a místo pálení, jméno zodpovědné osoby a kontakt. Pro fyzické osoby sice v tomto směru neexistuje ohlašovací povinnost (na rozdíl od právnických osob), ale zajisté jde o praktickou prevenci. Navíc nesmíme zakládat oheň na místech se vzrostlým porostem, například vypalování strnišť a luk se již dávno vůbec neprovádí. Při nahlašování údajů HZS musí být zodpovědné osobě více jak 18 let a je povinna zůstat na místě pálení až do úplného vyhoření materiálu. Podle množství materiálu je též třeba volit „přiměřenou“ velikost ohniště. Určitě nesmíme nahrnout ohromné množství listí na jednu ohromnou hromadu, tu polít benzínem a zapálit. Nic riskantnějšího neexistuje. Při velkém množství materiálu pálíme postupně a nebo na více ohništích zároveň. Prostě je třeba opatrnosti a rozumu. Ohniště též musí být vzdálené alespoň 50 metrů od kraje lesa, vzrostlého porostu, budovy, automobilu apod. Nikdy nesmí jít o místo přímo pod stromy, byť jsou naše a na našem pozemku. Je také třeba mít stále po ruce dostatečný zdroj vody pro případnou potřebu uhašení či regulace ohně. Dobrá je též lopata a dostatek písku. Oheň určitě nerozděláváme pomocí hořlavých kapalin, nesmíme jej zakládat za větrného počasí a ani za inverze. Pokud by se pak stalo, že se oheň vymkne naší kontrole, je třeba okamžitě zavolat na místně příslušné operační středisko HZS! Zasáhnou bezprostředně! Navíc o nás již dopředu vědí a jsou připraveni. V každém případě však pálením listí mnoho nezískáme (hromádku minerálů) a navíc uvolníme do ovzduší mnoho emisí a v okolí ohniště též teplo, které v tuto dobu rostliny nepotřebují. Nakonec platí, že veškerá energie, kterou listy obsahují, bude ztracena. A to je velká škoda! Spadané listí je prvořadě vynikající organický materiál vhodný do kompostu. A to do kompostu ne zrovna ledajakého. Jestliže není listí vyloženě masivně napadené chorobami, rozložíme si je na jedné hromadě do podoby takzvané listovky, čili kompostu vzniklého rozkladem právě a výhradně listí.Pokud navíc chceme i trochu kyselejší reakci půdy, můžeme přidat i spadané jehličí. Jehličnany sice neopadávají (s výjimkou částečně opadavého modřínu), ovšem své staré jehlice postupně pouští po celý rok a ty najdeme přímo pod každým stromem. Z tohoto důvodu se také pod jehličnany daří jen určitým rostlinám, tedy těm, které vyžadují kyselou půdní reakci. Jehličí se pod jehličnany rozkládá až do podoby takzvané hrabanky, což je vlastně kompost kyselé reakce. Do listovky můžeme také přidávat štěpkované či drcené větve. A nakonec můžeme rozdrtit i samotné listy a tím rozklad urychlíme. Ovšem drcené listy můžeme též nasypat například všude, kde chceme zamezit růstu plevelů. Nefunguje to sice na 100%, ale pomůže nám to. Drcením přitom výrazně zmenšíme objem listové hmoty a na přípravu listovky nám pak stačí menší nádoba (kompostér), kompost či volná plocha. A proč se říká, že do listovky nepatří listy ořešáku? Protože se rozkládají velmi dlouho, ovšem nakonec se také rozloží a opravdu není problém je do listovky přidat. Bude se nám tvořit déle. Navíc je třeba smísit více druhů listů, listovka ze samotných listů ořešáku je problematická, jelikož se dříve rozšíří plísně, než se listy začnou rozkládat. V každém případě platí, že když necháme listí někde ležet bez našeho zásahu, postupně se rozloží samo. Prostě „poklad z nebes“. Spadané listí můžeme navozit na záhony s trvalkami, ale i na záhony již volné, přihrnout ke kmenům stromů a kmínkům keřů. Nebudeme muset jet do lesa pro chvojí, které nakonec nebude jako tepelný izolant fungovat vůbec tak dobře jako právě listí. Zároveň si tak vytvoříme základ pro listovku, která se daných místech začne rozkládat. Do volných záhonů pak můžeme na jaře listí zarýpat, nebo veškeré listí na jaře posbíráme a uložíme na finální místo, kde se jeho rozklad do podoby listovky dokončí. Navíc je vyloženě vhodné nechat v zahradě nějakou tu hromádku listí až do jara, přidat do ní větvičky, trouchnivějící dřevo i kameny. Vytvoříme tak skrýš pro mnoho druhů živočichů, kterým listí poslouží stejně jako rostlinám. Totiž jako tepelný izolant! A pokud nechcete, aby vám listí rozfoukal vítr, zakryjte hromádky například chvojím. Existují kompostárny, které sbírají po obcích a městech bioodpad rostlinného původu a tvoří z něj kompost. Svoz bioodpadu je přitom určitě mnohem rozumnějším řešením než pálení listí. Kontejnery na bioodpad jsou velmi hojným prvkem veřejného prostoru a to nejen ve sběrných dvorech, často jsou ukládány tak, aby zájemce o spadané listí a jiný rostlinný odpad vyšel majitelům pozemků vstříc. Důležité je, že tato služba je zcela zdarma! V mnohých obcích přitom najdeme na více místech přímo kontejnery na bioodpad, dokonce i tříděný. „Sem dejte větve a jiný hůře rozložitelný materiál, sem dejte pro změnu posekanou trávu, listí a plevele.“ A pokud se ve vaší obci nádoby či kontejnery na bioodpad volně nevyskytují, obraťte se na obecní úřad a zeptejte se na možnosti likvidace tohoto biologického odpadu. Požadujte řešení!
